Rostlinné alergie

Takové alergie se poměrně snadno identifikují, stačí se rozkýchat a rozslzet v trávě (i posekané) nebo pod rozkvetlým stromem. Koncentrace pylových alergenů dosahuje vcelku pravidelně nejvyšších sezónních hodnot, a to jako jarní časné pyly určitých dřevin (bříza, olše, líska aj.), letní pyly trav (srha, kostřava, lipnice, psárka aj.) a podzimní pyly některých bylin (pelyněk, ambrózie, jitrocel aj.).

Častými jsou dotykové (kontaktní, kožní) alergie způsobované řadou planých a pěstovaných rostlin - máky, bolševníkem, prvosenkami, pryšci, pelargoniemi aj. Na kůži vyvolávají záněty, svěděni, zčervenání, otoky, vyrážku a puchýře. Většinou to bývají podráždění dočasná, avšak nepříjemná až bolestivá. Použití rukavic při práci s rostlinami je pak nutností.

V poslední době se u citlivých osob dostavuje zvláštní druh alergického podráždění po požití některých rostlin (potravinové alergie). Stále více lidí zjišťuje, že jim nevyhovují např. exotické plody, jako jsou kiwi, avokádo, citron nebo dokonce banány, příp. různé druhy koření. Příznakem bývá kopřivka a nevolnost, ale i zvracení, průjmy nebo zácpa, bolesti břicha, překrvení pokožky, nervozita. U dětí se třeba dost často vyskytuje kopřivka z jahod, i když skutečná přecitlivělost na jahody je jev vzácný.

Nejzávažnějším projevem alergie je celková reakce organismu, představující příliš prudkou odpověď těla na podnět. Tato reakce se označuje jako anafylaktický šok, což je akutní stav, který může vést i ke smrti. Obvykle začíná vyrážkou, zčervenáním na krku a v obličeji, pokračuje otokem očních víček, úst, jazyka a hrdla, nastat může pokles krevního tlaku a zástava srdce. Takový stav vyvolávají obzvlášť silné alergeny, z rostlinných byl popsán u arašídů. Kromě látek rostlinného původu mohou alergickou reakci způsobit různé potraviny, zvířata, roztoči, hmyz, plísně, léky a kosmetické přípravky, prací prostředky, kovy, latex, prach, smog aj.

V rostlinách jsou též obsaženy tzv. fotosenzibilizující sloučeniny, které způsobují zcitlivění organismu k slunečnímu světlu, i když ono přímo není alergenem. Při dotyku nebo požití fotosenzibilizujících rostlin dochází vlivem slunečních paprsků u citlivých osob k zarudnutí, svěděni i zpuchýřkovatění kůže, což se označuje jako fotodermatitida. K známým rostlinám vyvolávajícím fotoalergickou reakci patří třezalka tečkovaná, třemdava bílá, routa vonná, pastinák setý aj. Podobná reakce se vyskytuje i u zvířat. Např. po zkrmení většího množství pohanky a následném pobytu na slunci se u nich také může objevit kožní fotoalergická reakce.

Z rostlinných alergií se vyskytuje nejčastěji přecitlivělost na pyly některých rostlin. Alespoň částečně je lze omezit vhodným režimem opatření:

*             omezit pohyb v přírodě v době pylové sezóny, větrat ráno a po dešti, spát při zavřeném okně,

*             častěji se sprchovat, vyplachovat nos fyziologickým roztokem (koupí se v lékárně),

*             často sekat trávník v blízkosti alergika, okamžitě odvážet posekanou trávu,

*             nesbírat léčivé byliny,

*             v případě dětí informovat učitele a požádat o uvolnění z tělesné výchovy venku.

Léčba rostlinných i jiných alergií je zdlouhavá a vyžaduje spolupráci postiženého. Důležité je zabránit nebo aspoň omezit styk s alergenem (pokud je to možné a je-li identifikován) a snížit hladinu citlivosti organismu k němu. Ke kontaktu s alergenem může docházet mj. při různé práci na zahrádce, při vstupu do skleníku, při trhání květin do vázy, ošetřování pokojových rostlin a v mnoha jiných tzv. kontaktních situacích. Jestliže alergen není znám, je možná pouze tzv. nespecifická léčba, která spočívá hlavně ve snaze snížit hladinu přecitlivělosti a zmírnit příznaky onemocnění.

Zdroj: Jedovaté rostliny v bytě a na zahradě, nakladatelství Grada