Po tisíce let lidé hledají prostředky k upevnění svého zdraví a k vyléčení různých nemocí v přírodě, pomocí léčivých rostlin. Celý ten čas se lidstvo snaží nalézt všelék, a tato snaha prolíná všemi civilizacemi. Za celou tu dobu byly vyzkoušeny stovky látek, ovšem pouze málo z nich obstálo při moderním vědeckém zkoumání.
Maitake je japonský název pro jedlou a chutnou houbu, Grifola frondosa, mezi houbaři v Americe známou jako sírovec. Roste v trsech na zemi a u kořenů stromů nebo pařezů. Jeho trsy připomínají načechraná ocasní pera slepice v hnízdě (název v originále hen-of-the-woods/lesní slípka). Japonské jméno znamená "tancující houba", asi proto, že lidé tančili radostí, když tuto vzácnou a ceněnou houbu našli.
Kůra, nejúčinnější část dubu, se sbírá na podzim. Obsahuje velké množství tříslovin, jež působí svíravě na cévy a tkáně.
V lidovém léčitelství byly známé léčivé síly mladých větviček, šišek a pryskyřice, které obsahují terpentýnovou silici. Ta rozpouští hleny, čímž uvolňuje dýchací cesty a usnadňuje vykašlávání, zmírňuje revma, tiší bolesti končetin a svalů, stejně jako záněty šlachové pochvy. Pryskyřice se nanáší na kůži, čímž podporuje prokrvení.
Pravidelné pití heřmánkového čaje může být dobrou prevencí proti cukrovce II. typu, dále proti ztrátě zraku či nervovým a ledvinovým obtížím. O výsledcích britsko-japonské studie informoval zpravodajský server BBC.
Tuto rostlinu znali a využívali již dávno před příchodem Evropanů domorodé národy žijící v tropických deštných pralesích Jižní Ameriky. Inkové používali lapačo jako léčivý prostředek před více než 1 500 lety. Léčebné účinky lapača znali odpradávna rovněž indiáni kmenů Guarani a Tupi, kteří tento strom nazývají "tajy", což znamená "mít moc a sílu". Slouží jim k léčbě nejrůznějších onemocnění, jako je chudokrevnost, dýchací potíže, nachlazení, chřipka, kašel, hadí uštknutí, revmatismus aj. Indiáni kmene Callawaya, kteří jsou údajně potomky inckých šamanů, používají lapačo hlavně k léčbě rakoviny.
Z rakytníku řešetlákového lze oproti jiným rostlinám použít všechny jeho části, tj. kořen, kůru, listy, květy, plody, semena i dřevo. Jednotlivé přípravky se většinou užívají formou čtyř- až šestitýdenních kůr.
Je jednoletá poléhavá a chlupatá rostlina z čeledi kacibovitých, Zygophyllaceae. Druh je pravděpodobně původní v oblasti jižní a východní Asie, ale v současnosti je rozšířen mimo jiné i ve Střední Asii, evropské části Ruska a také na pobřeží Středozemního moře. Zavlečen byl rovněž na jižní Slovensko a údajně až do oblasti Prahy. Je to typický plevelný druh, i když se v mnoha zemích, např. v Indii pěstuje. V přírodě roste na smetištích, nezastavěných pozemcích, na přímořských píscích, pastvinách apod. Typickým prostředím jsou suchá místa a písky.

Stránky