Co se to děje:-(

hlavně neseď a nelituj se,...to jsou ti dnešní mladí, všechno hned a nelepší, nejdražší a hurá do dluhů,nějak to dopadne. Jsi mladá, kopanců od života si ještě užiješ. Chce to pořádně máknout a už nikdy dluhy. Jen na co mám. Nyní vem práci jakoukoliv, aby Tvé okolí vidělo snahu a pak Ti možná i někdo pomůže. Oknem peníze nikdo vyhazovat nebude, když vidí nezájem.

Veroniko, teď není čas ani prostor na sebelítost. I když Ti rozumím. Věř, že to zvládneš. Není ostuda spadnout na hubu. Tuto zkušenost má spousta lidí. Vyhrabat se můžeš i ze zdánlivě neřešitelných situací. Nemám sice zkušenosti s pracákem nebo s využitím sociálních dávek. Ale pokud nemáš práci, tak se jdi minimálně na PÚ zaregistrovat. Jinak Ti poroste dluh ještě na povinném zdravotním a sociálním pojištění. Budeš-li v registru na pracáku, platí to za Tebe stát. To doporučuji udělat ze všeho nejdřív. Pak si domluv osobní schůzku tam, kde máš splácet půjčky. Nejhorší je dělat "mrtvého brouka". Tím si ještě nikdy nikdo nepomohl. Vysvětli jim situaci a dej najevo, že máš snahu půjčky splácet. Zkus si vyjednat splátkový kalendář nebo odklad splátek. Mezitím hledej práci a pro začátek vem cokoli, kde se dá něco vydělat. Věřím, že když strejda a ostatní rodina, uvidí, že máš snahu se zvednout a jít, pomůžou Ti aspoň psychicky. Určitě Tě mají rádi. Přece kvůli jednomu nevydařenému vztahu si nepokazíš celý život. Zas bude líp, uvidíš. Udělej, co je třeba a zaměstnej své myšlenky na to, co chceš. Představuj si život, jaký chceš žít. Co nejčastěji mysli na to, co chceš. Využij svou představivost a vizualizuj si jen to, co opravdu chceš. Pozor na myšlenky "nechci dluhy, hlavně ať nemám dluhy". Je jedno, jestli je chceš nebo ne. Děje se to, nač myslíš nejvíc a to jsou "dluhy". Představuj si život bez dluhů, práci, která Tě bude bavit. Přečti si např. knihy "Myslete velkoryse","Tajemství",cokoli od Dr. Josepha Murphyho. Opravdu to funguje. Držím Ti palce a přeji zase radost ze života.

hlavně neseď a nelituj se, mazej na pracák. To je první krok. Kdybychom všichni řešili problémy sebevraždou, je nás půlka. Vaše generace není připravena do života,všechno dosud řešili rodiče a když přijde první problém, tak se hroutíte. Toto je typický příklad, kdy Tě život má poučit. Co Tě nezabije, Tě posílí jak se říká a je to pravda. Vezmi si z toho problému poučení a ukaž všem, že to zvládneš, že jsi silná osobnost. Základ jsou teď u Tebe peníze, nečekej, že Ti je jako dospělému člověku někdo dá. Rodiče v dnešní době mají co dělat sami se sebou, Takže šupkydupky do práce. Zázraky se dějí jinde a jiným.

TEN ČLOVĚK TI ZA DALŠÍ PROBLÉMY NESTOJÍ, BĚŽ NA PRACÁK.

Hlavně si už neber žádný půjčky, akorát jsou z toho samý dluhy.

Verčo,utíkej za mamkou a taťkou,určitě ti pomůžou.Neboj,zase bude hezky.

Milá Verčo
Vem rozum do hrsti a postav se problému čelem.Podobné zkušenosti má zpousta lidí a nedá se nic dělat musí čelit chybě, kterou udělali.Hlavně si vem ponaučení do života a věř vše přebolí.
Já osobně z toho mála co píšeš, tě jako blázna nevidím, ale mám pocit, že to, jak jsi se zatáhla do sebe je šok (překvapení) ze situace.Možná by nebylo na škodu navštívit psychologa.

Ahoj všichni,moc prosím jestli by se nenašel někdo kdo by mi poradil co mám dělat.Před dvěma měsíci se semnou rozešel přítel po třech letech dva roky jsme spolu bydlely.Byl mi nevěrný a já mu na to opakovaně přišla.Ten den co se to stalo nezapomenu.Do telefonu mi řekl,že mě miluje a večer mi řekl,že se musíme rozejít,že mě nemiluje,ale že miluje tu druhou:-(Já jsem začla blbnout a přišla jsem i o práci.Nejsem schopná si nic vyřídit.Nevim jak dal nic me nebavi mam dluhy který neplatím,bydlím u strejdy,kterýmu nemůžu dát ani na nájem a cítím se tu špatně.S bejvalím přítelem jsem si totiž vzala tři půjčky na nábytek jednu a ty ostatní,protože jsme neměly peníze na nájem a tak.Asi po měsíci co se semnou rozešel jsme si řekly,že budeme kamarádi.Ještě jsme spolu totiž měsíc a půl bydlely,ale potom jsme se pohádaly a on mi řek at se do dvou hodin zabalim a vypadnu,že už tam nemám co dělat.No tak jsem šla ke strejdovy,ale ten nábytek jsem neodstěhovala a bejvalý se taky musel vystěhovat z toho bytu.Snažila jsem se mu dovolat kůly tomu nábytku,protože jsem si ho měla vzít já,ale nebrak mi telefon.Když jsem se mu dovolala tak mi řekl,že ten nábytek dal k popelnicím a že si ho už někdo rozebral když jsem se na to vykašlala,že prý neměl jinou možnost protože tam kam se on odstěhoval by se to prý nevešlo.Jenže já mu to nevěřím a nikdo mu to nevěří.Ted semnou vůbec nekomunikuje a neodpovídá mi ani na zprávy.Ty půjčky jsou psaný na mě,a já nevím jak je budu splácet i když si třeba najdu práci.Je mi 19 let a cítím se sama.Mám strach z lidí a utápim se v depresích.Nevím jak dál příde mi,že mi nikdo nerozumí.Občas myslím i na sebevraždu,ale docela se bojím a nechci ublížit babičce a lidem kterým na mě snad záleží.Chtěla bych být štastná,ale nějak se to nedaří.Vím,že si musím najít práci,dluhy se mi navyšují nejsem ani na pracáku protože nejsem schopná si tam dojet mám strach z lidí:-(Nejspíš jsem opravdu blázen:-((Nikdo mi nerozumí.Omlouvám se,že je to tak dlouhý.Už nevím jak dál:-(