Psychické faktory mohou zhoršovat většinu nemocí
Mezi psychosomatické nemoci se dříve řadilo zejména sedm nemocí. Mezi ně patřilo plicní astma, dvanácterníkové vředy, atopický ekzém, zvýšený krevní tlak, ulcerózní kolitida (vředový zánět tlustého střeva), revmatoidní artritida (chronické kloubní onemocnění) a zvýšená činnost štítné žlázy.
O psychosomatiku se z počátku zajímali zejména psychoanalyticky orientovaní lékaři. Příčina nemoci se hledala hlavně v určitém typickém (specifickém) konfliktu v dětství, o kterém se věřilo, že vyvolává určitou dispozici k těmto nemocem. Tato teorie se jednoznačně neprokázala.
Později byty zjišťovány některé osobnostní rysy u psychosomaticky nemocných. Např. osoby, které mají zvýšený krevní tlak, byly označovány jako jedinci, kterým bylo bráněno systematicky v projevení agresivních reakcí ("tygr v kleci"), osoby s astmatickými potížemi jako jedinci s potlačeným pláčem a porušeným vztahem k matce. U dětí s atopickým ekzémem byly hypotézy, že jejich úzkostná matka se dítěte nerada dotýká.
Postupně se ukázalo, že psychické faktory mohou zhoršovat většinu nemocí, i když některé více, jiné méně. Tím se působnost psychosomatiky značně rozšířila. Zjistilo se, že otázka vzniku psychosomatických nemocí je multifaktoriální, kde vedle psychických faktorů hraje též roli vrozená dispozice k určitému onemocnění, naučený styl chování, typ osobnosti (soutěživá, netrpělivá nebo naopak klidná), sociální faktory (rodina, zaměstnání). Dále se k tomu přidružují další rizikové faktory, jako je nedostatek pohybu, nesprávná výživa, kouření, alkohol, drogy. Tyto rizikové faktory, jejichž ovlivněním se zabývá též behaviorální medicína zvětšují nebezpečí onemocnění. Ne tedy jedna příčina, ale souhrn různých negativních vlivů psychických, sociálních a biologických dispozic vede k projevu onemocnění.
Zdroj: Dr. Felix Irmiš - Nauč se zvládat stres, nakladatelství Alternativa
Komentáře