Reklama

Uzavření do sebe

Málokdo z nás vyrostl v rodině s důslednou výchovou a nápomocným postojem, uprostřed bezmezné lásky. My všichni jsme na různých úrovních podstoupili ve svém dětství nebo během následujícího života fyzická, emoční, mentální a duševní muka.

Všichni jsme zažili bolest, trauma a zklamání. Některým z nás se s tím podařilo vyrovnat lépe, jiným hůř. Jak bolest a zklamání nabývají na intenzitě, stávají se ublížením, hněvem, zlostí a někdy i terorem. Když se intenzita bolesti a ublížení zvyšuje, je neuvěřitelně obtížné zůstat otevřeným a milujícím, i kdybychom možná chtěli sebevíc. V určitém bodě jsme nuceni si zvolit mezi tím, zda se postavit svým utlačovatelů na odpor a zastavit ubližování, nebo se uzavřít na obranu do sebe, utéci, zešílet nebo zemřít. 


Málokteré dítě vyrůstající v rodině, kde zažívá trauma, je schopno čelit svým utlačovatelům a změnit je, nebo utéci. Aby přežily, naučí se většina z nich uzavírat alespoň některé pocity do sebe. 


Lidé se o sebe starají, jak nejlépe mohou. Pokud musíme čelit intenzivní bolesti, stresu nebo náhlému šoku, uzavíráme se možná na obranu do sebe, aniž bychom si toho byli vědomi. Pokud v našem životě musíme řešit situace či problémy, které odmítáme vidět, vnímat nebo se s nimi potýkat, nebo když je zážitek buď příliš bolestivý, nebo příliš šokující, než abychom jej mohli tolerovat, dostáváme se do stavu uzavřenosti. 


Cokoli nepřekonatelného by mohlo být příčinou naší uzavřenosti. Příkladem může být smrt jednoho z rodičů, bratra, sestry nebo i domácího zvířete, obzvláště dojde-li k tomu v dětství. Jiným případem je přestěhování na jiné místo, nehoda, sexuální zneužívání nebo život s někým, kdo je ve vzteku slovně a fyzicky hrubý. Všechny formy fyzického, emočního, mentálního nebo duševního zneužívání mohou vytvářet pocity šoku, traumatu, paniky nebo opuštěnosti, které spouštějí mechanizmus částečného nebo úplného uzavření se do sebe. 


Tento uzavírací proces je automatickým mechanizmem těla pro instinktivní přežití; předchází tak bolesti a udržuje iluzi, že je řízen. Mechanizmus přežití je alespoň tak silný jako známý mechanizmus "bojuj, nebo uteč". Tento druh obrany naneštěstí také uzavírá do těla negativní energii a osoba, která je právě uzavřená do sebe, může zůstat doslovně emočně zmrzačená. 


Někteří lidé si zablokovali svůj vnitřní zrak, a nejsou schopni vizualizovat ani obrazy ani barvy. Mohla by to být forma uzavření se do sebe a odmítání vidět minulost. neboť ta byla pro ně příliš bolestivá. Jiní uzavírají své pocity a buď své tělo nevnímají, nebo zůstanou ve svých hlavách a téměř stále všechno intelektualizují. Uzavření lidé by mohli mít tendenci obcházet nebo utíkat před příležitostmi pracovat na svém problému, nebo si možná ani nejsou vědomi, že problém existuje. 


Lidé, u nichž je pravděpodobnost uzavření se do sebe, jsou například váleční veteráni, kteří zažili během boje obrovské trauma (posttraumatický stresový syndrom), dospělé děti alkoholiků, oběti krutého zločinu, oběti sexuálního a emočního zneužívání, ženy tlučené svými manžely, lidé, kteří vyrůstali v dysfunkční rodině a stresovaní obchodníci. Ačkoli se situace liší, je postup práce s těmito lidmi téměř totožný. 


Pokud je osoba ve spojení se svými pocity, je poměrně snadné pomáhat při léčebném procesu. V situacích, kde se někdo do sebe částečně nebo úplně uzavřel, je práce léčitele mnohem více pobídkou. 


Zůstat uzavřeným stojí spoustu energie. Člověk může pociťovat deprese nebo únavu nebo může být k životu znecitlivělý. Ve snaze zamaskovat či potlačit své skutečné pocity. mohou tito lidé také propadnout jídlu, drogám, alkoholu, zlosti, přepracování, krutosti nebo sexu. 


Kdykoli se jedinec na dlouhou dobu v určité oblasti uzavře nebo znecitliví, nashromáždí velké množství emocí. Osoba, která se uzavře, velkou měrou ukryje své pocity a nedovolí, aby se skutečné emoce dostaly na povrch. Tato úplná kontrola může být po nějaký čas účinná, ale jak tlak narůstá a/nebo osoba se začne uvolňovat a otevírat, byť i jen málo, začne toto víčko selhávat také. Jakmile k tomu dojde, mohou nekontrolované emoce vybuchnout s takovou intenzitou, která je v nepoměru k současné situaci ? když se zdálo, že je jejich příčinou. Tento druh uvolnění spíše leká, jak člověka prožívajícího tyto emoce, tak i celé okolí. Prvním instinktem je naneštěstí opětné uzavření se do sebe nebo alespoň pokus o to, ve snaze udržet si pocit kontroly. 


Tajemství léčení spočívá v pomoci člověku pocítit tolik bolesti, zloby a jiných potlačených emocí, kolik unese. Čím více chce osoba od léčitele přijmout léčebný proces, tím snadnější tento proces bude. Mnohokrát lidé po dlouhou dobu křičeli - někdy hystericky, když se od uzavření oprostili a prožívali své pocity. Pronikne-li se touto bariérou a je-li nakonec odstraněna, může dojít k báječnému uzdravení a změně. 


Zdroj: Michael Bradford - Léčivá energie vašich rukou, nakladatelství Pragma

Reklama
Reklama

Komentáře

alča (St, 4. 4. 2007 - 18:04)
S uzavřeností a potlačováním svých emocí mám mnohaletou zkušenost - už od dětství... a to tak dokonale, že jsem si přestala uvědomovat, co vlastně cítím... To vedlo k chronickým depresím, neustálému vnitřnímu napětí... Podstatnou změnu pro mě znamenalo setkání s oshovými dynamickými meditacemi - uvolnění zasutého vzteku nahromaděného za mnoho let ve skupině podobně "vybuchujících" a "šílejících" bylo skutečně léčivé - vedlo to u mě po týdnu poctivého praktikování až k pocitu eufórie podobnému opilosti... Ale za ta léta "necítění", negativismu, deprese jsem si vypěstovala mentální návyky, jichž se v běžném životě dodnes těžko zbavuju. Jsem opakovaně v kontaktu s psychiatry a psychoterapeuty, mezitím se snažím a svůj způsob duchovného hledání, meditace. Mám diagnózu (nálepku) hraniční porucha osobnosti a už asi rok hledám odpověď na otázku, zda se můžu uzdravit a naučit se navazovat plnohodnotné blízké vztahy s druhými, žít naplněný život, mít dobrou práci odpovídající mým schopnostem (momentálně,ač jsem vystudovala vysokou školu, pracuju jako pokladní v supermarketu) nebo se smířit s tím, že budu už navždy jako "hraniční osobnost" žít ve svém vlastním světě a naučit se s tím žít...
Esmeralda (St, 4. 4. 2007 - 21:04)
Dcera měla a ještě má něco podobného a vypěstované návyky hrůza.Vyřešili jsme to tím že jsme ji děnně motivovali cválii a hodně hladili i když měla 15let.Ze začátku odmítala a vstekala se,byly jsme trpělivý a nakonec začala lásku od nás přijímat a vyhledávat často ji objímáme,není lipšího léku,když človek zjistí že není sám a neupozorňovali jsme ji na zlozviky jen jsme ji vysvětlili že jí věci nemohou ublížit když se jich dotkne,aby si z mich vzala pozitivní energii.Ještě se pořád umývá aby ze sebe smyla negativismus ale i to ustává mám pocit že s mou scerou a tebou spojuje nízké sebevědomí a málo sebelásky.Dcera byla v zákl.škole šikanovaná uzavřela se a to jsou následky.V každém případě by tě měl mít někdo hodně rád protože intimní blízkost léčí.S meditacemi přestaň a začni hledat sama sebe všude v přírodě v koníčcích zábavě v životě ve cvičení odpoutej se od starých zvyků a nahraď je pozitivem.Přeji ti aby jsi se znovu našla ne v meditaci ale tady na zemi.
Cloe (Čt, 5. 4. 2007 - 01:04)
Jak se pomalu lecit bez pomoci lecitele? Nebo co konkretne muze udelat lecitel?
gd13 (Út, 10. 2. 2009 - 03:02)
S clankem musim souhlasit.
Mam za sebou nespocetne traumat, uz od detstvi, spoustu sikanovani a utlacovani a po smrti rodicu to doslo ktomu ze se ze mne stal velice depresivni a uzavreny clovek ktereho na svete uz nic nebavi, sve prave city nedava na jevo a zaroven se ze mne stava alkoholik.Strasne moc lidi me v mem zivote vyuzilo a diky nedostatku opravdovych pratel kteri by za mnou stali sem se stal clenem hnuti skinheads(nerasistickym).Sice mam ted od spatnych lidi klid, spise se me strani ,jenze se od te doby se stavam cimdal vice agresivnim a vse je jen horsi...vim ze bych mel asi vyhledat odbornou pomoc ale me se stim k doktorovi fakt nechce...neexistuje neco cim by se to dalo apson trochu lecit?
:( (Út, 10. 2. 2009 - 16:02)
prosim vas hladam niekoho kto by mi vedel pomoct,kto by ma vypocul a pomohol by mi, ja sama uz nevladzem,mam pocit ze tento svet nie je pre mna a kazdy den je horsi a horsi.stale len placem,ja uz neviem dokedy.:(PROSIM:(
ad 16:14:37 (Út, 10. 2. 2009 - 20:02)
kolik je ti let a co děláš za práci?
:( (Út, 10. 2. 2009 - 20:02)
mam len 19 a tento rok maturujem. bude to asi na same stvorky hoci som zatial ako taka jednotkarka,ale uz to nevladzem dalej tahat:(
R_ (St, 11. 2. 2009 - 13:02)
pro gd13.Z tvých slov cítím, že máš na to, aby si se s tím popral... Než se s tím táhnout sám, trápit se, chlastat.. ze zkušeností vím, že je psychomoc lepší varianta než tohle.. Jde jen to, že najít člověka, který Ti sedne a zároveň je odborníkem, který opravdu může pomoci, není lehký.. A kámoše (aspoň jednoho opravdového) si mezi skinheads neobjevil? Jinak na agresivitu, což nějaký bojový umění, který to nepodporuje (Aikido?)
JK (Pá, 9. 7. 2010 - 08:07)
Kdož jste zveřejnili tento článek pro veřejnost, pište prosím zdroj článku, když se jedná o takovouto pochybnou knihu, hned na začátku. Je to jako dát zkusit někomu ochutnat jídla a až potom sdělit, že je mnoho týdnů prošlé.
G (Po, 31. 12. 2012 - 23:12)
Ahoj sem uz v hajzlu mam asi njakou psychozu a nevim si rady uz to trva asi rok a pul a je mi 20..same stresy a depky
G (Po, 31. 12. 2012 - 23:12)
Take stresy a deprese bych nepral nikomu je to hnus ani poradne nevim co mi je nwm co mam delat poradi nekdo?
G-uztav (Po, 31. 12. 2012 - 23:12)
Sem hajzl a sem v hajzlu kvuli moji psychoze sem nedodelal skolu a nemuzu mezi lidi a do prace taky ne ale robit se musi a nedelam si srandu
G (Po, 31. 12. 2012 - 23:12)
Sem pripad pro psychyjatra a sem agresivni a demoluji byt rodice si lamou hlavu
G-uztav (Po, 31. 12. 2012 - 23:12)
Sem hajzl a sem v hajzlu kvuli moji psychoze sem nedodelal skolu a nemuzu mezi lidi a do prace taky ne ale robit se musi a nedelam si srandu
Daniela (So, 10. 9. 2016 - 13:09)
U nás ve třídě je jeden kluk,ještě minulý rok byl komik třídy dělal legraci a tak.Letos je ale jiný,s nikím se nebavý jen kouka do prázdna a podepírá si hlavu, při hodině nevnímá a ani pořádně neráguje když na něj někdo mluvý.
Je myslí úplně někde jinde a uzavírá se sám do sebe.Může se někdo přes 2 měsíce prázdnin takhle změnit a nebo je to jen krátkodobé?Jeho kamarádům je to úplně jedno co třeba prožívá ale mě ne.Můžu mu vůbec nějak pomoct? děkuju
Sea (So, 10. 9. 2016 - 16:09)
Asi se zamiloval?
Frank (So, 10. 9. 2016 - 17:09)
Asi se zamiloval?Do Daniely :-)
Reklama