Když dítě nemůže usnout

Děti zkrátka neusínají na povel rodičů. Nemají žádný přepínač, který by stačilo zapnout na noční klid. Děti nejsou žádné stroje, proto si po polibku nebo rituálu na dobrou noc provádějí ještě své vlastní rituály, aby se před spaním defi nitivně uklidnily. Mazlí se se svým méďou, svěřují mu své starosti nebo napínavé zážitky z běžného života.

-         Když není odchod do postele spojen s pevně daným rituálem, který uklidňuje, jsou všichni zúčastnění pod psychickým tlakem. Rituály se vyznačují pravidelností a neměnností průběhu. Jestliže se některý rituál už nehodí, lze ho pozměnit nebo naplnit novými obsahy. Rituály, o kterých se každý večer znovu diskutuje, ztrácejí hodnotu, neposkytují jistotu a bezpečí. Součástí rituálu může být třeba vyprávění o právě prožitém dni. Dítě si tak může odlehčit od starostí a případných tíživých zážitků.

-         Dítě potřebuje plyšového mazlíka, panenku nebo jiný předmět, který nedopustí, aby dítě nabylo pocitu osamocení. Tím se zároveň učí pomoci si samo, když má potíže s usnutím. Proto jsou obzvláště důležité rituály, které si dítě vytvoří samo. Neustálé rodičovské dohlížení a kontrolování případné potíže s usínáním neodstraní. Stejně nevhodná je nepravidelná doba spánku.

-         Jestliže si dítě chronicky stěžuje na příliš časné chození spát, lze vidět příčinu v jeho narůstající samostatnosti. Zkuste si vést deník spánku svého dítěte. Mějte na paměti, že jestliže vaše dítě nechce jít do postele nebo hned neusíná, neznamená to, že je nenormální. Nevytvářejte kolem toho stresové situace, protože ty se dříve nebo později promění ve stres výchovného vztahu.

Zdroj:  Výchova dětí krok za krokem (Portál)