Proč je při sexu problémem přehnaný důraz na normálnost

Soustředíme-li se na to, zda jsme sexuálně „nor­mální“, ze sexu se stává velmi náročné podnikání. Kdykoli se totiž může provalit, že naše preference, fantazie nebo zábrany jsou pro nás nebo našeho partnera nepřijatelné. Být normální (tedy nebýt abnormální) je důležitější než prožít rozkoš a blízkost. Máme-li strach z toho, že budeme souzeni, neděláme věci, které bychom dě­lali, kdyby tento strach neexistoval (například muž by svou part­nerku požádal, aby ho tahala za bradavky). A děláme věci, které bychom nedělali (například svolíme k pohlavnímu styku, i když ne­jsme připraveni), pokud bychom si nemysleli, že to tak mezi nor­málními lidmi chodí.

Proto nás touha být sexuálně normální, spojená s obavami, že nejsme, vede k tomu, že máme před svými partnery sexuální tajem­ství. Zůstat takoví, jací jsme, se jeví příliš riskantní. Takové pro­středí nesvědčí rozkoši ani intimitě. V takové atmosféře je ztráta erekce katastrofa. Obtíže s vyvrcholením jsou krize. Únik plynu nebo moči je tragédie.

A nejen pro pachatele, ale i pro partnera nebo partnerku. Protože mnoho lidí se nesoustředí pouze na své vlastní „fungování“, ale také na funkce svého partnera, které berou velmi osobně. Mnozí zkoumají vzrušení a orgasmus svého partnera, protože nechtějí se­lhat a získat nálepku „špatného milence“. Ale jak se můžete uvolnit, když partner sleduje vaše reakce - ne láskyplně, ale s cílem odhalit své chyby?

Zdroj: Marty Klein - Sexuální inteligence, nakladatelství NOXI