Výborné divoké byliny

Poté, co jsme jedlé divoké rostliny po celá léta nechávali bez povšimnutí na okraji cest, těši se dnes velké oblibě. Podíváme-li se přesněji na látky v nich obsažené, je téměř k neuvěření, že tak dlouho rostly nepovšimnuté v naší blízkosti.

Na základě výzkumů a srovnávání účinných látek kulturních a divoce rostoucích bylin dnes už hodnotu těchto divokých bylin známe a dokážeme ji ocenit. To ale neznamená, že jsou to univerzální léky na všechno, a už vůbec ne, že bychom je měli všude sklízet ve velkém nebo denně konzumovat větší množství.
Právě naopak. Česnek medvědí, řeřichu, pampelišku atd. konzumujte raději v malém množství.

Oblíbené jedlé divoké rostliny
Sedmikráska chudobka (Bellis perennis): čerstvé listy a květy jako ozdoba na pečivo, na čerstvý sýr a listové saláty.
Bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria): jemně nasekané listy do salátů, bylinkového másla, pesta a polévek; čaj z bršlice kozí nohy (dva šálky denně) zmírňuje bolesti při revmatu, dně
a artritidě
Popenec obecný (Glechoma hederacea): mladé listy a výhonky (na jaře před květem) do salátů, zeleninových polévek, pokrmů z brambor a bylinkového másla.
Pampeliška lékařská (Taraxacum officinale): mladé listy jako salát, do bramborového salátu, zeleninových pokrmů nebo nadrobno nakrájené do míchaných vajec či čerstvého sýra.
Šťovík kyselý (Rumex acetosa): mladé listy do jarních salátů.
Vedle značného množství vitaminu C obsahuje šťovík i kyselinu šťavelovou, která může při nadměrné konzumaci vést
k poškození ledvin. Proto šťovík nekonzumujte denně nebo ve velkém množství. Vařením se kyselina šťavelová odbourává.

Ne všechny divoce rostoucí rostliny jsou jedlé
Navzdory veškeré popularitě a pozitivním vlastnostem bychom divoce rostoucí byliny nikdy neměli svévolně konzumovat ve velkém. To by mohlo být fatální. Kromě toho je velmi důležité, abyste všechny divoké rostliny, které používáte na jídlo nebo na ochucování pokrmů, dokázali bezpečně identifikovat a abyste uměli poznat i ty, které jsou jedovaté. Například česnek medvědí je často zaměnitelný s listy konvalinky nebo s ocúnem (obě tyto rostliny jsou prudce jedovaté!). Ten, kdo si není jistý, nebo ještě nemá dostatek zkušeností, by se měl řídit nejen podle knih, ale měl by se rozhodně zúčastnit bylinkových vycházet s profesionály, které nabízejí některé instituce od jara do podzimu. Termíny takových akcí lze najít v místním tisku a řada institucí nabízí i příslušné kurzy - vzdělávacích instituce a regionální spolky, bylinkové akademie.

Zdroj: Bylinková radost (ursula Braun-Bernhart), nakladatelství Grada

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář

Přidat komentář

Reklama

Reklama