Reklama

Jedovaté rostliny v dějinách lidstva

Jedovatost rostlin je většinou podmíněna produkty jejich sekundárního metabolismu, projevujícími se vysokou fyziologickou aktivitou i v malých dávkách, anebo při menší toxicitě schopností kumulovat se v organismu. Nejvýznamnější rostlinné jedy najdeme mezi silicemi, alkaloidy, glykosidy a jinými.

Jaké jsou reakce živých organismů na tyto látky? Různé. U nemocných lidí, kteří mají oslabený organismus, jsou následky horší, u dětí stačí mnohonásobně slabší koncentrace, staří lidé reagují podobně jako děti. Mladý organismus se s jedy vyrovná někdy bez následků, jindy zůstane poznamenaný na celý život.

Shrneme-li působení jedů na organismus, dospějeme k závěru, že působí v oblasti nervového systému a dýchacího ústrojí, na cévní systém, játra a ledviny, na trávicí ústrojí, na svaly a mnohdy vyvolávají alergie, i když alergie někdy vznikají neschopností organismu srovnávat se s vnějším prostředím.

Používání jedů, nejen rostlinných, sahá až do dávné minulosti. Při náboženských obřadech ve věštírně delfské otravovali ubohou kněžku, aby získala věštecké schopnosti, sopečnými výpary. Hlavní účinnou látkou byl sirovodík.

Dodnes ještě existují náboženské obřady, při nichž se používají různé drogy jako například peyotl.

Reklama

Středověk s jeho hrůzami používal nejčastěji lilkovité rostliny, zejména durman, který v kombinaci s různými rostlinami, například s blínem nebo rulíkem, sloužil k výrobě masti, která se vtírala do podpaží, na spánky, do třísel a za ušní boltce. Tím se lidé dostávali do stavů, kdy odlétali na tzv. sabaty.

O mnoho století později byl v ruských lázních na rozpálené plotny sypán blín, hosté upadali do zběsilosti a až do rána se mrskali košťaty z trávy, která byla původně určena k masážím.

Některé rostliny se dodnes zneužívají k toxikomanii. Ta se dá vyložit hledáním štěstí, neboť jen fantazie může dát člověku to, po čem touží; málokdy to dává skutečný život a proto čím dále tím více lidí sahá k opojným prostředkům. Ovšem představa štěstí se u lidí různí jak rasově, tak i nábožensky. Jinou představu má křesťan, jinou muslim a jinou buddhista, někteří si představ štěstí negativně - jako nedostatek neštěstí (nirvána), jiní pozitivně.

Zdroj: Průvodce bylináře Pavla - Pavel Váňa

Reklama

Komentáře

Návštěvník (Po, 5. 6. 2006 - 12:06)
,m,m,m
Reklama