chci zemřít

Marie to jistě nemyslí vážně, neprodali by jí vodku ve 12 letech. Lidi, na diskuzích jsou vtipálci, zlí lidé, nemocní tak nemůžete všemu věřit.

Maruško neblázni,bude líp,vše se uhladí,holčičko moje piš,taky jsem to prožila,bylo to kruté a teď jsem ráda,že jsem tu,myslím na tebe

viď, že si z náš utahuješ, alespoň s tím věkem ano. Na to že je ti 12, píšeš podezřele bez chyb a ani nevím jestli by 12 lité dítě vědělo co spolu udělá brufen s vodkou.
Ale to nic poslyš broučku, pokus si to rozmyslet z chladnou hlavičkou.
Pokud zemřeš, nezažiješ sice už nic špatného, ale taky už nic dobrého. Třeba zrovna za pár dní na tebe čeká něco, k vůli čemu stojí za to žít a těch pár smutných měsíců nějak překleneš a bude ti dobře, teba ne skvěle, ale tak nějak ucházejícně :-))

Jsem věřící a proto bych ti doporučila modlit se a něco si přečíst v Bibli, třeba Žalmy nebo Nářky, uvidíš, že v tom nejsi sama. A co víc, maminka má podle toho, co se v ní píše naději, že bude vzbuzená. Takže to ber tak, že jen někdo daleko a za čas, se stejně uvidíte, děj se co děj.
Měj se moc krásně Maruško a budu na tebe myslet, dej o sobě vědět.
Těším se Ilona

Ja se tu prisla jen rozloucit s lidmi,kterym je zle jako me,ma maminka zemrela pred mesicem muj otec pije kazdy den,a pak je moc zly,ve skole me to nemysli,spoluzaci se posmivaji,ze jsem zrala na psychiatrii,po mamce se mi zhroutil svet,rok jen lezela a doktori at to nevzdavame ze uzdravi bylo mi 12 nikoho nemam dnes jsem si koupila brufen a vodku mam v lednici tak snad to bude stacit a o vikendu najdu odvahu

No dát se k Jehovistům,tak to raději smrt,moji kamarádku tak deptali až se zabila.Tak to vyjde na stejno

xyz, mám takové příběhy ze života moc ráda, tak jako pořady, asi by se mi to taky líbilo, jenže tolik mi toho stojí v řadě k přečtení, že je to stresující, opravdu. Též nepočítám internet:-)

jo, zapoměla jsem napsat, že ta kniha se ani neprodává, je zdarma, ale nevím, odkud, já ji mám jen půjčenou.., ale to se mi taky zdálo o to věrohodnější, že na tom nikdo nevydělává

Elenko, no v tý pubertě to nebyly zrovna u mě běžný problémy puberťačky, já měla reálný problémy,jako dospělý, docela těžký životní období, vlastně to mám už odmalička. Sice každej má něco, někdo horší, někdo lepší..., no prostě neměla jsem to jednoduchý, ale dnes už vím, že by mohlo být i hůř ;-). U mě to byl jen jakýsi zkrat, bylo mi fakt mizerně, dostala jsem jakýsi záchvat, pak zatmění, jakobych v tu chvíli nevěděla, co dělám. Ještě, že to dopadlo dobře!
Já osobně taky nečtu, nepočítám-li internet :-)). Ale je to celkem hubená knížka a ikdyž moc času nemám, zhltala jsem ji během 2 dnů. Je to knížka Stála jsem u brány Nebe a Pekla, je to svědectví jedné katoličky, dr. Glorie Polo z Kolumbie, kterou zasáhl blesk a téměř zuhelnatělá ležela v komatu a dostala se "na onen svět". Ikdyž to byla katolička, tak jak se stává bohužel velice často, byla dost špatným člověkem, takže se dostala před bránu Pekla a tam jí byla ukázána Kniha života (viděla nejen svoje skutky, ale zároveň s nimi i ty nejniternější myšlenky, nic nešlo utajit). Odtamtud mimochodem viděla i sebevrahy,kteří neskutečně trpěli, proto to bylo u mě zrovna čerstvé téma... Ikdyž patřila do Pekla, nakonec dostala Druhou šanci (je to mnohem složitější, nedá se to takhle pár slovy popsat, vyzní to teď divně,jako z pohádky, já vím...) a mohla se vrátit, aby podávala svědectví. Zázračně se uzdravila, obnovily se jí orgány, které byly zuhelnatělé a v tu dobu fungovala jen díky přístrojům..a ještě před amputací se jí obnovil krevní oběh u nohou, které nabyly zase živé barvy. Přestože měla spálené vaječníky a po prsou jen díry, tak se jí to uzdravilo a ona měla (za dlouho samozřejmě) ještě jedno dítě, které i normálně odkojila. Všechno se dá samozřejmě dokázat, protože ta žena ještě žije, i ti lékaři. Mě to teda hodně oslovilo, vlastně abych pravdu řekla, tak jsem měla momentálně svoje pochybovací a zmatené období ve víře, ale i díky zrovna této knížce jsem se dostala na tu správnou cestičku, pěkně zpátky.. Samozřejmě nechci nikomu nic vnucovat, ale podle mě by měl každý s tímto raději počítat, protože člověk je malej pán a za hranice smrti nevidí...a tam jde přeci o všechno, o věčnost, ne jen o pár let.

díky.

Toníku, nemůžu psát za Martina, to nejde a podrobnosti stejně neznám. Ale jsem si jista, až tu Martin bude, dneska prý taky nakoukl, tak napíše sám. Toníku, jestli chceš, tak napiš, co Ti je, ale chápu ,že asi nebudeš chtít takto veřejně. Takže nevím ani co Ti popřát.....

Ahoj Elenko, můžeš mi na psat, jak se ten Martin zabodoval jsem moc rádže mu to vyšlo pořad, vás tady čtu, a ty si bojovnice, já jsem velice nemocny člověk, jsem stary, ale držím se ale život bych si nevzal, měj se . Moc ti to přeji)

Tak jsem ráda ,že jsem se zmýlila, díky Bohu, jak se říká tak fakt naděje umírá poslední a Martin je bojovník ! Teď jsem s ním mluvila a ta jeho cesta se mění směrem k lepšímu a začíná mít světýlko, více psát nebudu za jeho zády, ale tohle jsem si dovolila Vy třeba co na něho myslíte, on fakt tedy zabojoval, no já bych už nato neměla:-( Udělal prot to maximum a je to skvělý člověk !! Moc mu to přeji.

Jinak xyz, netuším o čem je ta knížka nebo dle názvu trochu, bohužel, já bych toho chtěla přečíst, ale nechci se vymlouvat, prostě nějak nečtu.

xyz, aha díky za vysvětlení, no jo v pubertě že, to si člověk myslí ,že je nejchytřejší a že on sám má největší problémy. Já to poznala až teď, co to jsou opravdu starosti, a že jsem jich měla vždy hodně. Před časem jsem nebrala tak vážně sebevrahy, chci říct, že v tom dokážu více rozlišovat, kdo a jak to myslí. Co já se namluvila o tom ,že už nemám sílu dál žít apod., se divím, že doktoři mě nechali normálně být, no asi poznali nakolik to je pravda, i když já si myslela, že jsem na tom nejhůře. To dno člověk opravdu pozná, já stále ještě věřím ,že ani te´d není pro mě ten správný čas ke konci, ale nejsem si jista v tom u Martina bohužel.Jako nemyslím správný čas, že je u něho, ale cítím to nějak blbě, že tam už by zmohly něco jen vyšší síly

Myslím si, že život žijeme proto, abychom se poučili, jak ho žít. T.j. z minulosti převzít zkušenosti, vyhodnotit je - co jsme dělali špatně, co dobře a na tom stavět. Je to hodně často náročné, bolestivé a nevím, co ještě, ale když to člověk zvládne, vyrovná se se vším. Nikdy by mě nenapadlo "chtít zemřít", a to jsem toho zažila nemálo ošklivého. Snad jen v situaci nevyléčitelně nemocného to dokážu pochopit. Jinak jsme tu proto, abychom život žili, ať už za jakýchkoliv okolností, protože všechno tě posílí.

Elenko, osobní zkušenost bohužel mám. V pubertě jsem jednou v psychickém zoufalství dostala jakýsi zatmění a o sebevraždu se pokusila. Naštěstí jsem měla po ruce jen tupý nůžky, nebylo to absolutně nic plánovanýho. Pak jsem usla vyčerpáním. Ráno jsem si obvázala zápěstí a šla normálně do školy. Pak mi postupně docházelo, co jsem málem způsobila a bylo mi to děsně líto, svěřila jsem se mamce a ona dobře znala moje důvody (psychické týrání otce a spousta jiných věcí k tomu), takže mě místo nadávek podržela, obrečeli jsme to obě.
Ale nepsala jsem sem ani tak z důvodu téhle osobní zkušenosti, ale spíš proto, že jsem zrovna dočetla knihu Stála jsem u brány Nebe a Pekla...a protože jsem tady na doktorce něco hledala a náhodou jsem natrefila na toto téma, tak mi to nedalo a chtěla jsem upozornit na to, že to se takový útěk může nakonec pořádně vymstít. Cítila jsem to jako povinnost, ikdyž vlastně nečekám, že tomu někdo uvěří jen kvůli mému příspěvku :-(.

xyz, můžu se Tě zeptat, co Ty máš společného s tímto tématem "chci zemřít" ? Máš osobní zkušenost nebo jsi tu je jen jako nestranný člověk s názorem ?

Kvůli lásce se život neukončuje, to je směšný, nikdo nemá být na někoho fixovaný !!!
Když pohrdáte jídlem, dejto ho hladovějícím, Martin už nejí asi 3,5 dnu, ale ne kvůli lásce, ne kvůli blbostem, ale prostě nemá ani korunu a přátele se ukázali, jací jsou, to taky znám, takže RADA č. 1 je hl. se spoléhej vždy sama na sebe, jinak to pak odneseš v krizi i s úroky.

(myslela jsem "případné nadávky")

Zahir1985: vím, že tě těžko může ovlivnit jen můj příspěvek, ale já rozhodně nevěřím, že by sis po sebevraždě lítal v astrálu. Spíš bys stanul u brány Pekla a tam by se ti ukázala jakási Kniha života a byl zhodnocen tvůj život, tvoje hříchy. Kam myslíš, že by ses (zakončeno tvou sebevraždou) asi dostal?!? To si radši protrp život (a jak ho budeš žít, záleží přeci hlavně na tobě)a snaž se být co nejlepším člověkem..,než potom protrpět celou věčnost... Mimochodem pomoc druhým pomáhá i člověku samotnému.
A nadávky na mě si můžeš odpustit,nejsem žádný fanatik, nebudu tě dál o ničem přesvědčovat. Jen mi to nedalo a raději jsem to napsala, aby ses nad tím mohl aspoň zamyslet, protože přeci jen tě neznám a možná že jsi jeden z těch, co všechno nezahazuje hned bez přemýšlení...