Panická porucha

Ahoj z PP6. Koukám že jste se zabydleli tady. Sem už zabrousí málokdo, my jsme hrozně ukecaný a už je PP6. Tak pojďte mezi nás.
Krkonoše taky déšť,zima.Úplněk taky moc nemusím. Spím špatně a o úplňku to platí dvojnásob.
Hanko, čtu, že máš problémy s páteří. Já taky. Zrovna dnes jsem strávila dopoledne na neurologii, jsem po operaci krční a nějaký čas bylo všechno dobrý a už se zas ozývá, potvora.

přečti si na PP 6, tam psala i Pajka že je jak zpomalenej film. tady leje taky, takže žádné venkovní práce a jdu se jen tak flákat.

uplněk je pro mě síla,nemůžu spát jsem rozhozená vždy a celý život,tady leje šíleně a já dnes se dnes tak nějak plácám

takže pozítří úplněk a ve tvém znamení, třeba ti zrovna bude líp, já těch pár dní před úplňkem taky blbě nesu a hlavně blbě spim.Teď se přemlouvám k tomu, že půjdu natřít jeden polozrezlý parapet u garáže, ale před chvílí zase lilo tak nevím.

uplněk 30.6. 15,50h.ve znamení kozoroha to jsem já,jupíííííííííííííííííííííííííí

Holky den hnus,po té noci vášní,jo a uplněk se blíží to se zase pomějem,Oli já se vyjadřuju jako negramotná,jezdím autem,ale samozřejmě neřídím,a nikdy jsem neřídila a jelikož jsem se před lety jako spolujezdkyně rozmlátila,neřídila bych i kdybych mohla,páteř v háji,krk v sádře no moc dobrý,uraz hlavy atd.a pak se objevila agarofobie.Tak tak je to se mnou,jdu juknout kdy bude uplněk

Olgo, fakt mi to Tesco splynulo s Tebou :) Tak promiň, ale to, co jsem napsala, v podstatě můžeš použít i na sebe a třeba pak Tesco přestane být hudbou daleké budoucnosti, ale blízké...

Hanko, probdělé noci, to je únava. Protože jsme včera byli plavat, i přes nepřízeň počasi, jsme se dostali k bazénu a uplavali kilometr, unavila jsem tělo, že naštěstí spalo. Noci (i dny) před úplňkem jsou pro mě vždycky náročné...

Přeju vám oběma pěkný den

Hani, to tě teda lituju, záda, žlučník a k tomu alergie, víš aspoň na co? Mě občas chytne taky, z ničeho nic mi leje z nosu a očí a nejde to zastavit a taky spát člověk nemůže, ale většinou to samo přejde během 1-2 dnů a vůbec nevím, od čeho to je. Hanko, to je super, že můžeš aspoň autem, i když třeba teď ne, já jsem řidičák pověsila na hřebík před 15 lety a už ho asi neopráším, jednak bych se ¨s naší stařičkou škodovkou bála, ale teď, po letech "samovazby" jak říká Pajka najednou zjišťuju, jak se svět za ta léta změnil, provoz na silnicích je 10x hustší než před 10 lety a lidé jezdí agresivněji.Pajka si nás trochu popletla s tím Tescem, do Prahy a do Tesca nemůžeš ty, jak jsi psala, a pro mě zatím hudba budoucnosti.
Dnes doháním resty ze včerejška, kdy mě vyčerpal můj "výlet", tak jsem ráno otrhala nějaké višně a upekla koláč a a trochu něco dělala na zahradě, ale je tam zima.
Jestli jsi sama doma a alergie už je lepší , tak se zkus trochu prospat...jetli to jde, zatím ahoj a drž se.

No tak holky já jsem dnes probděla celou noc,alergie jako trám ,tak jsem dnes jako po flámu,no moc výkonná tedy asi nebudu tak se tu plácám,já když nemá svých 6 až 7hod.tak jsem mimo ,natož 1hod.no snad jste na tom lépe

Pajko já jsem to asi blbě napsala já také měla období ,kdy šlo vše a pak ne,ale jsi stejně dobrá,no uvidíme já se ted vrhám do psychoterapie individuelní,já také na VS měla psychologii,také do toho melu,no a uvidíme,rozesmála mě věta musíte se mít ráda a ne si stále nadávat,to mě dostalo,no Tesco já tedy ted nezvládám,to fakt ne ,jo a udělám cokoliv,hlavně vím,že hodně musím sama i když je to záhul a čert vem ten zatracený přechod už at je pryč.Je fakt,že moje 3 těhotenství byla také suprová,jen se děsím dědičnosti PP o které píšou,sice jen určitá procenta,ale je tam,ale u mě to je prý spíš uzkostná porucha s agarofobií.No každopádně fuj,at jsme v pohodě.

Hanko, PP není o lehčí formě. Spíše se střídají lepší a horší období, případně je člověk zela bez obtíží. Měla jsem v životě pár hrozných období. První hned na počátku ve 13 letech, pak kolem 20, kdy jsem byla ne neurologické klinice na vyšetření, jestli jde o neurózu či epilepsii, kde mi vyvolávali epilept.záchvaty, tak tam jsem chytla megaataku, s odstupem času a vývojem medicíny vím, že mi píchli látku, kterou lze vyvolat právě i ataku. Prchla jsem odtamtud na revers, mé psychice se tam vysmívali a vyhrožovali mi psychiatrem, je to více než 30 let. Potkalo mě štěstí, že jsem totéž léto otěhotněla, vdala se, dostudovala s dítětem... Těhotenství mě úplně přeladilo, vlastně všechna moje těhotenství byla zázračná období plného zdraví bez úzkostí i neklidu. Bála jsem se o zdraví svých nenarozených dětí, ale v normě, nechápala jsem, proč se cítím v těhotenství tak dobře. Dnes už to vím, přečetla jsem si, že hormony, které tomu období vládnou, působí proti PP. Takže chemie... Další krize přišla po 3.porodu, traumata v okolí a najednou jsem začala mít strach být se 3 dětmi sama v paneláku, když muž odešel do práce. Nějaký opilý blbec blízko nás totiž zapálil byt a moje duše zpanikařila, co budu dělat se dvěma drobečky, když se stane něco v bezprostřední blízkosti. Trvalo to intenzivně asi 2-3 měsíce, ale nakonec jsem se zase postupně vzchopila. Nejdelší a na ataky opravdu bohaté bylo období před 6 lety, kdy odešly děti z domu. Podržel mě přítel, trvalo to asi půl roku, ataky byly ve dne, ale taky v noci přímo ze spánku, ty jsou nejhorší, nemáš šanci je předejít. Možná proto, že se vedle přítele cítím v bezpečí a že spolu současně pracujeme, nevynechala jsem jediný den v práci či služební cestu, nepřestala jsem anvenek normálně fungovat. Nakonec mě odvezl na 2 týdny do lázní Jeseník a tam, i když PP zlobila pořád, jsem se přeladila a můj stav ponávratu začal jít pomalu k lepšímu. Pak jsem našla tento web, přečetla nějakou odbornou literaturu, zorientovala se. Teď mě pozlobívají hormony, ale v podstatě se cítím zdravá i šťastná.
Kdybych měla víc odvahy, šla bych do intenzivní terapii, ale vím o sobě, že jsem netvárný typ. Navíc jsem v rámci studia měla i psychologii, takže do všeho mluvím, zasahuji, přetvářím. Jsem ale přesvědčená, že by mě terapie posunula k lepší kvalitě života, potlačila mé úzkosti i neklid. A nebála bych se do toho investovat. Nakonec tam člověka kromě terapie i živí, poskytnou ubytování a terapii má snad celý den. Když to srovnám s tím, že provátní psychologové si vezmou za hodinové sezení 500 i více Kč, pak mi ta částka nepřipadá vysoká. Všichni, kdo prodělali intenzivní léčbu a psali sem, jenom chválili, efekt byl opravdu veliký, až ke plnému zdraví.
Co se týká žehelní, klidně mi ty vaše koše posílejte, já tu tupou činnost přímo miluju :-) Jsem žehlící maniačka. Miluju voňavé komínky čistého prádla, hlaďounké napiglované košile, hraje u toho hudba nebo tv anebo si s někým jen tak povídám...

Olgo, takže vlastně to opravdu souviselo s dospělostí Tvého syna. Vím, co jsou existenční starosti, žila jsem sama se třemi dětmi a měla se co otáčet, ve chvílích slabosti mi taky občas pomohl alkohol. Nikdy do opilosti, ale je to prostě látka, která potlačí úzkost nejrychleji. Denně jsem najezdila minimálně 50 km za prací, takže žádný alkohol nebyl naštěstí možný, ale věřím tomu, co jsem si kdysi přečetla, že spousta alkoholiků jsou neléčení lidi s PP. Alkohol mi nechutná, jsem celý život téměř abstinent, ale je fakt, že ještě dnes, když je nejhůř, sáhnu po chladném perlivém pivu a efekt se dostaví už v okamžiku, kdy se doktnu vychlazené plechovky nebo sklenice. Podobný efekt na mě ale má velké množství vody. Když se na mě někdy ataka sápe, jsem schopná vypít během chvilky celou pet láhev vody. Zvedne tlak jako panák alkoholu :) Za ten dnešní výkon Tě obdivuju a tleskám. Zvládneš i Tesco. Nic to není, budeš mít vozík a kličkovat si mezi regály, pak si vybereš frontu u pokladny, která Ti bude nejsympatičtější, budeš pozorovat lidi, dívat se, co nakupují, o čem si povídají a který z nich asi trpí agorafobií jako my... bude jich kolem Tebe docela dost stejně postižených, jenže všichni vypadáme tak dobře, vyrovnaně a zdravě... Přeju, aby to šlo jako po másle. Není jediný důvod, proč by nemělo... :-)

Jo jo můžu ven,ale autobusem do Prahy a do Tesca to nezvládnu.Autem jsem schopná jet kamkoliv,ted mám tedy zrovna blbé období,ale snad se z toho zase vykodrcám.Doufám,já jsem po operaci žlučníku už asi 27let,ale ta potvora se čas od času probere a mučí mě,pak stačí 3 základní chyby tedy jedna z nich,chlad,nervy,dietní chyba a je to,a záda ty mám od bouračky celý život

Hani, tak zkus dnes trochu relaxovat, jestli to půjde,záda i žlučník jsou pěkný potvory, ale ono to je asi jedno s druhým, jak se rozsype psychika, okamžitě se k tomu přidá něco tělesnýho a člověk neví s čím bojovat dřív. U nás taky vichr a zima, ale já jsem dnes udělala veliký pokrok, přečti si na PP 6, jak jsem po.... strachy dojela sama autobusem do "Prahy" , nakoupila a zpátky. Ale po příjezdu domů jsem si lehla a spala jak zabitá, byla jsem jak po složení fůry uhlí. Jak je to s tebou, můžeš ven? Nebo tě agora bere tak, že nevylezeš? Přeju ti, aby se ti zklidnila aspoň záda a zažívací problémy. Držím ti palce, ahoj.

Tak žehlení nedošlo,vzala mě záda a žlučník,do toho přišla kamoška mi udělat vlasy,a dnes jsem nevyspalá ,unavená a počasí se mnou cvičí.Fuj,u nás vichr,zima jsou to hrozné hupy,,,,,,,,,,,,,,,,,

žehlím taky děsně nerada, přesně jako ty budu raději natírat, vrtat do zdi, vařit a uklízet , ale žehlení odkládám až na poslední chvíli. Tady teď leje a vítr mi sundal ze stromů půlku úrody, koukala jsem je spousta spadaných jablek, broskve, které vypadaly dobře se taky sem tam válejí po zemi a zelí a kapustu mi sežrali slimáci. Jediný, co zatím prosperuje , jsou rajčata a okurky. Všechny moje tři kočky jsou doma, taky jim to dnešní počasí vadí. Ale kdyby nebyl ten vítr, tak bych byla docela spokojená, já mám ráda teploty tak kolem dvaceti stupňů, to vždycky udělám spoustu práce, jak je horko, tak jsem vyřízená. Tak si hezky žehli a pusť si k tomu třeba nějakou pěknou muziku.

Tak promin,to jsem asi překoukla,já vím Neurol to jsi psala,tady je dnes naprosto bláznivě,prší ,vítr,každou chvíli jinak,to nemám ráda a k tomu lehký kopec žehlení tak to vidím na 4 hodiny,jediná domácí práce,která mě ničí,budu malovat,natírat,obkládat,péct,vařit,uklízet,ale to žehlení je to takové jak říkám já tupé a netvůrčí.No dnes tady venku tohomoc neudělám,vytrhaná tráva mi lítá pod rukama,v dílně práce až až,ale nějak dnes nemám nabité baterky

Hanko, jak už jsem psala, beru tři roky apo-moclob a k tomu nejdřív Prosulpin, to bylo nic moc a teď poslední rok a půl Neurol SR, ten mi moc pomohl /spolu pořád s tím apo-moclobem/. Myslím, jak psala Pajka, že mi víc zabírají anxiolytika než antidepresiva, ale kdo ví, třeba je zapotřebí zrovna tahle kombinace.

No já bydlím v Brandýse nad Labem a stacionář zatím tedy ne,budu to zkoušet sama a uvidím,ty bereš nějaká AD?Myslím,že jo,vid?No tak at se vzchopíme takhle je ten život hrozně omezený

Hanko, no to je síla, ty stacionáře, 300kč denně, na to bych musela rok šetřit a ještě bych v zimě nemohla topit, protože bych neměla na koks. Ale už ta čekací doba je strašně dlouhá, za 3-4 měsíce se může spousta věcí změnit. Ale jestli to pomáhá tak jak říkáš a jestli bys na to měla finance, tak by to asi stálo za úvahu. Takže koukám , že jsi taky z Prahy, já taky, sice jsme Praha, ale vesnice, do "Prahy" je to 7 km autobusem Mhd, ale jezdí to tu slušně jen ve špičkách, jinak po hodině. Já už jsem zvládla cestu autobusem z "Prahy" domů, od doktora, ale tam mě ještě vozí syn. Jde to pomalu, ale říkám si, každý krůček dobrý. Když si vzpomenu, jak jsem před třema rokama začínala vylézat z baráku, bylo to po metrech, vždycky jsem si dala cíl třeba dojdu k prvnímu sloupu el. vedení a zpátky, to bylo 20 m a když jsem se vrátila, měla jsem srdce až v krku a rozklepaný nohy .Nemůžu moc radit, protože pořád mám dost starostí sama se sebou, ale napsat to a svěřit se hodně pomáhá, léta jsem se v tom plácala sama a takhle mám pokaždý dobrý pocit, že je nás hodně a každý si to nějak musíme vybojovat. Někdy to jde, někdy ne.
Zatím ahoj, ozvu se zase nějak odpoledne a drž se.

Oli máš pravdu,moc mi chybí můj pan docent,tento rok byl také od začátku blbý,dcru okradla kamarádka v bytě,o 150 000,pak umřel tchán,pak můj nejlepší kamarád,manželův brácha strašně hodný dostal leukemii,prostě se to takhle zmotalo ,do toho přechod a už to vrčí.Tak jsem se informovala na různé stacionáře a denní na 6 týdnů,čekací doba 4 měsíce,lůžkový čekací doba 3 měsíce,a 300 kč denně,a druhý den bych už měla jezdit po Praze no tak to fakt tedy nevím.To já nezvládnu,a to mě tam ještě vzít nemusí,to teprve usoudí psychoterapeunt.Takže žádná sláva.Já myslím,že Pajka to má trochu v lehčí formě,nevím opravdu tohle mi vždy říkal pan docent,každý jsme na tom jinak,každý snášíme něco jiného,každému sednou jiné léky a moc a moc a moc záleží na rodině,pohodě a jestli se máš o koho opřít.Hanka