Panická porucha

vnitřní chvění je normální příznak této poruchy, někdy mě bolel i žaludek, hlavně se nevyplaš, že je to něco hroznýho ,,NENÍ" to nás jen naše mysl nutí si to myslet o kde jakém píchnutí

Čau lidi, máte také někdy takový pocit chvění a vibrování uvnitř těla v úrovni pasu a pod žaludkem ? Jsou to takové vnitřní záškuby, jako když zacuká a zabrní nějaký nerv, ale mnohem silněji, je to jakési děsivé víření. Znáte to ?

Lenko, na www.lundbeck.cu najdeš i rady pro blízké - v sekci pro veřejnost
http://cz.lundbeck.com/cz/Public/what_we_do/Depression/default.asp
a taky na www.diagnozy.cz najdeš k přehrátí dokumenty o Panické poruše a Agorafobii.
Můžeš jí pomoci už jen tím, že pochopíš, co se v člověku děje a že opravdu často vůle nic nezmůže. Nevím, jaké máš možnosti, ale pokus se jí vytáhnout do nějakých činností, které nedovolí nechávat ji utopenou v depresích. Zkusila bych se poradit i s jejími lékaři, protože správné léky by její stav měly zlepšit. Hodně síly!

Zdravím všechy a prosím o radu. Moje máma trpí panickou poruchou a depresí již hodně dlouho, bere spoustu léků a chodí k mnoha doktorům. Výsledky nejsou příliš valné. Nevím vůbec, jak jí mám pomoc, nevídáme se často a mne už popravdě nebaví to pořád dokola řešit. Přišla už o kamarády, je v invalidním důchodu stále sama doma a deprese často utápí v alkoholu. Poradíte mi někdo, jak jí můžu pomoc? Jak se k ní mám chovat? Díky za jakoukoliv radu. Lenka

Moc děkuji holky,pomohli jste mi to trochu vyjasnit,tak nějak jsem si to myslela.takže díky moc

Plně souhlasím s Pájkou tři roky jsem nemohla přijít na to co se semnou děje, po třech letech jsem změnila psichyatra a a ten mi zdělil moji diagnózu, upadla jsem zpět skoro zas až na dno a scháněla všude informace o této chorobě, abych věděla proti čemu a jak bojovat. Dozvěděla jsem se od lékařů i z různých stránek na internetu přesně to co píše Pajka. Takže Zdenčo panická porucha je to co píše Pájka. Hodně zjednodušeně je to přecitlivělost k radosti, starosti, smutku, změnám a s tím je třeba naučit se žít. Zhoršením fyzických projevů, pokud se objeví, se dá do jisté míry předejít tím jak je začneš vnímat. Neříkej si co se to semnou děje, já umřu, je mi zle atd.. ale říkej si hmmmm to nic to je jen projev mé přecitlivělosti, no nic byla jsem v pohodě a budu zas. Navštiv i psichyatra a ten ti dá léky, které ti pomužou od fyzických projevů, pak se aklimatizuješ na novou situaci a bude zas dobře. A když se zadaří a život, tak půjde, tak i bez léků. Je to oprus tahle nemoc, ale neumírá se na to! Držím všem palečky!

Zdeno, obávám se, že tak doktorka nefunguje, že Ti neodpoví... dostane se Ti tu jen laické odpovědi. Podívej se na www.lundbeck.cz do sekce pro veřejnost a taky na www.diagnozy.cz si přehraj dokumenty o Panické poruše a Agorafobii.
Panická porucha je, podle toho, co jsem o ní viděla a četla, přecitlivělost organismu na podněty zevnitř a zvenčí a nepřiměřené reakce na vlastní pocity. Zjednodušeně řečeno. Pravděpodobně se s dispozicí k PP rodíme, ale neznamená to, že se u každého musí rozvinout. Jako spouštěče se obvykle označují tzv.stresory a to jsou vlastně silné emocionální prožitky. Dokonce mají stupnici síly, se kterou na nás působí. K nejsilnějším patří úmrtí blízkého člověka, nejsou to jen negativní zážitky, ale i radostné emoce jako je např.svatba nebo narození dítěte. V podstatě každá životní změna, stěhování, změna zaměstnání, zkoušky apod. Podle mě princip uzdravení spočívá v pár momentech: pochopení co je PP, vědomí, co se při ní fyziologicky v těle děje (většinou, co si logicky zdůvodním, už tak neděsí) a dalším a asi nejdůležitějším krokem je naučit se potlačit vlastní úzkost, projevy ataky a nehroutit se z nich. Když se člověk dostane na tuhle platformu, je prakticky zdráv. Jen nesmí počítat s tím, že se z něj stane necitlivý a odolný obrněnec. Přecitlivělost nám zůstane na celý život, je potřeba počítat s tím, že přijdou těžké chvíle a rychle si uvědomit, že zase pominou a bude dobře. Mobilizovat racionální myšlení a přebít tak splašené emoce.

Přeju Ti hodně zdraví a štěstí

Souhlas s PePanem. Zdena si tak trochu lže do kapsy. Už ten svůj článek jak podává....vůbec si nepřipouští nějaké chyby...a o tom to asi bude

To:Zdena,to sis to hodně zjednodušila... :-))) DOKTORKA už je jen "TORZO",pokud se nemýlím :-((( Ale,obávám se,že i kdyby byla funkční,že na tvou "zkracovačku"by těžko hledala odpověď....chodíš snad ke special.,tak by měl vědět ON.....ale v tom případě,by asi byl kand.na NOBEL.CENU......? :-(

Milá Doktorko,chtěla bych znát odpověd na otázku co vlastně způsobuje panickou poruchu?
Nechci jen tak nečině čekat na další záchvat který přichází bez důvodně.Nemám žádný problém který bych si uvědomovala,jsem štastná a spokojená a přesto se mi vrací záchvaty vždy ve chvíly kdy to rozhodně nečekám.Nějaký původ to mít musí a já potřebuji zjistit jaký,jinak to nevyřeším.Nepomohla by třeba hypnoza???Třeba bych pak zjistila důvod co mě trápí,když si to normálně neuvědomuji.a pak by mělo přijít vyléčení,nebo se pletu.?díky a ahoj

dakujem marti za radu az mi je trapne kolko krat som to odoslala prepacte ja mam svoju doktorku ale ona mi pripada ze sama potrebuje liecit,neviem sa odnaucit fajcit a viem ze to mi robi zle volakedi som mala vela sil a dnes ma polozi aj zrazena macka na ceste

dobrý den, máte někdo zkušenosti s apo-paroxem na panickou poruchu?

Julie promiň upsala jsem se myslela jsem psichiatra ne psichologa, ten léky předepisovat nemůže. Jinak koukám, že jsem tu svými řečmi, asi každého otrávila a tak sem píši už jen já, jestli ano tak mě to opravdu mrzí, jsem prostě hrozně upovídaná.Omlouvám se.

Ahojky Julie,můj názor:Pokud bereš Cipralex-antidepresivum, předpokládám, že chodíš k nějaké psichologovi.To co tě trápí bych jí/mu řekla a uvidíš co ti na to řekne, určo ti pomůže.Podlé mého rady od jiných ikdyž mají stejnou nemoc nejsou přesně to co by jsi měla shánět. Nemoc máme všichni stejnou, ale každý jsme jiný, průběh života odlišný a každému pomáhá něco jiného. Průběh nemoci je u každého odlišný, je to hrozně individuální a není na to žádný vzoreček pro všechny. Být tebou svěřila bych se odborníkovi, který má vzdělání i praxi na to ti pomoci s tvým momentálním trápením. Držím moc moc palečky!!!

ahojte pisem preto lebo si nevim rady beriem cipralex uz 3 roky teaz som na polke beriem ho kazdy treti den vsetko bi bolo dobre len keby som vedela v noci spat pocas spanku ma ste oblieva zvlastny naval neviem zaspat a mam taky strach

ahojte pisem preto lebo si nevim rady beriem cipralex uz 3 roky teaz som na polke beriem ho kazdy treti den vsetko bi bolo dobre len keby som vedela v noci spat pocas spanku ma ste oblieva zvlastny naval neviem zaspat a mam taky strach

ahojte pisem preto lebo si nevim rady beriem cipralex uz 3 roky teaz som na polke beriem ho kazdy treti den vsetko bi bolo dobre len keby som vedela v noci spat pocas spanku ma ste oblieva zvlastny naval neviem zaspat a mam taky strach

Ahojky, tak jsem naštěstí zase zpátky v realitě. Jen jsem všem tady, chtěla říct BOJUJTE stojí to za to! Bylo mi teď zase dost ovej, protože jsem se potřebovala vyrovnat s informací co mi vlastně je, kterou jsem dostala po třech letech obíhání po doktorech a léčila jak jsem si milně myslela Neurolem a Dogmatilem na spaní. Ta infomace semnou pěkně zamávala a dostala mě zpátky do paniky. Z antidepresiv jsem měla hrozný strach kvůli vedlejším účinkům a tím si své onemocnění a jeho příznaky jen umocňovala. Psichyatrička mi anntidepresiva změnila a já je hned dala mím blízkým, abych nevěděla jak se jmenujou a jaké mají nežádoucí účinky, protože jsem se pak pozorovala a sugescí si je i přivodila. Nová beru už tři týdny a jsem až na malinká zakolísání zase v pohodě a prý už teď bude jen líp, protože antidepresiva začínají mít efekt, tak po 4-6týdnech. Nejdůležitější je, ale podle mého srovnat si přístup ke svému onemocnění a jak mile začnete mít takové ty hnus myšlenky, tak se začít soustředit a zaobírat se něčím jiným, hlavně né tím co se s vámi děje a co se bude dít dál a tak se držet v pohodě. Mě to pomáhá, ikdyž to není jednoduché a né vždy to jde, ale na to máme léky, aby se příznaky neoběvovali a ty mi při nejhorším pomůžou. Vím, že to je u každého z nás jiné a každý jsme jiná povaha a na tom hodně záleží. Ale všem tady moc, moc přeju, aby v sobě toho bojovníka vzbudili a tuhle ,,HNUSKU PP" přemohli! Už jsem prošla léčbou Laukemie a taky jsem to nevzdala a často jsem si říkala, že už to prostě nevydržím, ale vybojovala jsem to naštěstí a můžu teď žít. Teď mám něco jiného, ale zase budu bojovat a prosím udělejte to i všichni tady a nevzdávejte to život za to stojí a dá se v něm mimo těch ouvej chvil zažít i spousta krásného, tak se o to nenechte připravi! Hodně štěstíčka v boji přeji vám všem!!!

dddd

Jo kjdljaladsjg laaho aha!