Panická porucha

Já jsem přemýšlela i o homeopatikách, ale moc tomu nevěřim, brala jsem je jednou na posílení imunity p mononukloeze a výsledek nebyl žádný, teda zatím... Já jak jsem psala cvičim denně pillates hodinu a to bych řekla mi pomáhá, cítím se líp a hlavně to chce změnit i životosprávu, nepřetěžovat organismus, mně se osvědčilo nejíst po 5 hodině, ale jinak jíst pravidelně a vyváženě všechno... Co se týká toho B-komplexu, já beru forte jednu tabletu denně, řekla bych, že tě to uklidní, ale asi to nebude tak jaku u spec. léků na nervy. Ten, kdo nemá PP tak hroznou a dá se stim bojovat bez léků, tak to B je dobrý... Zase jsem slyšela názor, že léky antidepresiva a další spíš utlumí, než pomůže, ale já nevím, vyzkoušený to nemám. Ještě jsem si vzpoměla MagneB6, je to hořčík s vit. B6, to by mělo taky ty nervy trochu sklidnit, řikala mamka, pracuje v lékárně:-) Tak hlavně pevnou vůli!

Májko, já taky jsem už na ty Bohnice zralá. Samozřejmě už jsem zapojila do boje i různá čínská zdravotní cvičení, ale zatím žádný výsledek.

Lucia, dobře děláš. Když PP začneš řešit hned, rychle se z ní dostaneš, nedáš jí šanci, aby se v Tobě zabydlea. Lexaurin by podle potřeby mohl stačit nebo Neurol - ten spoustu lidí uklidní, je určen na PP, ale hlavně bys měla navštívit i psychologa a pokusit se zjistit, co je příčinou a jak upravit životní styl, aby psychika byla v pohodě. Zkus se podívat na stránky www.lundbeck.cz, v sekci pro veřejnost najdeš spoustu stručých vysvětlení a rad. Hodně zdraví!

a ako to myslite s tym B-komplexom,to ozaj staci len to?

ahojte,asi pred dvoma tyzdnami som zacala mat panicke zachvaty,doteraz som nevedela co to je az teraz som nahodou natrafila na tuto diskusiu ked som si zistovala udaje o lieku laxaurin ktori mi odporucil jeden znamy lekarnik ked som mu opisala moje priznaky a nasla som sa v tom co tu opisujete.Ved to dobre poznate,pocit ze sa nemozem nadychnut,triaska,pocit na omdlietie,busenie srdca atd. Tieto priznaky mam sice este len dva tyzdne ale uz neviem ako dalej tak som sa rozhodla ze zajtra navstivim lekara ozaj mi to nici zivot,ale aspon viem ze v tom nie som sama,ked mate nejake dobre rady ako s tym bojovat prosim napiste mi,dakujem.Ozaj a len ten laxaurin nestaci???

To srdce je nanic, to teda jo, mě to nejvíc přepadne v noci a večer, snažim se klidněji dýchat a pomalu, ale to nepomůže ani usnout nejde. MuDr. mi říkal že to nemám vnímat, že to nic není, jedině ještě štítnice to může dělet, ale mě dělali odběry a od ní to nemám i páteř to může dráždit, jestli tam je nějaký nerv skřípnutej, ted jsem měla půl roku skřípnutý nerv pod levou lopatkou a stahovalo mě to hrozně hrudník a špatně se mi dýchalo, začla jsem cvičit ten pillates a pomohlo mi to do týdne, takže doporučuju a taky beru B-komplex a piju medu?ku, to mě krapek uklidní, ale jinak jsem na Bohnice..

Jdi na Extrasystoly !

Lidi, všechno je děsný, ale nejděsnější je to přeskakující srdce, z toho má člověk takovou paniku, že není divu, že je z toho jeden nervák.

ahojky Majko, mas mejlika?mohly bychom hodit rec co a jak :o)) pisni mi: kuklynka"seznam.cz

Zdravím všechny, mě bude v květnu 22, takže jsme skoro stejně:-) Taky se to snažím překonát,v obchoďácích a prostě všude, kde mám pocit, že rychle neuteču,kde to je přetopený,hodně lidí, začne mě být slabo, motám se, pletu se i když vim, že je to od nervů, tak stejně se neuklidnim.Už začínám být na to naštvaná... Myslim si, že člověk je schopný to zvládnout sám i bez léků, ale chce to opravdu silnou vůli a postupně, třeba letos jsme byli na dovolený v Chorvatsku autem s celou rodinou, já jsem stropila scénu nepředstavitelnou, že to nezvládnu a že prostě nejedu, mamka na mě zařvala ať laskavě vstanu, že mi nic není a jak na mě zařvala, tak jsem se vschopila a přežila to, takže od tý doby na mě platí, prostě na mě zařvat:-)) Chce to na to nemyslet a prostě si říct, že to nic není, že to za chvíli přejde a vydržet to, takhle postupně se k tomu dopracovat, ted se dělám chytrou, ale jen co vlezu do krámu, tak odhodim koš a utíkám:-)

ahojky vsem:))jsem tu poprve a staci par prispevku co jsem precetla a vidim,ze v tom nejsem sama. Uz par let zpatky se mi stavalo,ze jsem se -hlavne venku,v praci,obchody- jakoby motala. Nozicky jak by sly sem a tam,takove divne.Bala jsem se ze omdlim ac se mi to (tuktuk) nikdy nestalo.Letos jsem byla na vysetreni EEG,neurologii a vse vporadku.Pry nedostatek horciku a nervova nevyrovnanost,to me uklidnilo.Moje obvodni lekarka mi dala testik a rekla,ze si je jista,ze jde o panickou poruchu a bylo. Pres rok jsem brala Remood a bylo to lepsi.V kvetnu jsem ho vysadila. Pred dvema roky a letos jsem mela problemy s zaludkem(nechut,pocit plnosti,tlak v zaludku) - vysetreni gastroskopie,krev - vse vporadku,vysledek:nejspise nervoveho puvodu. Zacala jsem to tedy resit,hodne jsem si o tom precetla,o ruznych poruchach (panicka,generalizovana uzkostna,i o depresich). V praci stres mam docela dost,ale jinak je vse vporadku a vpodstate nemam se cim nervovat.Nekdy mam takove divne pocity,nalady ze me nic neba,ze je venku osklivy pocasi,jen bych lezela a spala,cetla bo koukala na televizi. Psala jsem do jednoho fora a bylo mi receno abych ihned navstivila odbornika, ze to vypada ze mam vicero poruch a ze nelecene konci sebevrazdou.To me vydesilo docela dost,ze si ted pripadam jak nemocna,a porad se bojim,hlidam se.Staci mi si neco precist a uz se v tom vidim. Vim o sobe i od okoli,ze jsem takovej nervacek,netrpelivej clovek,vse honem honem. Ale z takovych veci co jsem se kde docetla mam opravdu strach.Co si o tom myslite a jake mate trapeni vy?Je tu nekdo take v mem veku(22)? Myslite si, ze to clovek muze zvladnout sam?

Zdravím Tě, Májko, také to znám, též se bojím vyjít vem, sice to překonávám, ale vždy, když mi na ulici začne srdce poskakovat, tak je to takový děs a stres, že se to slovy nedá popsat.No a ten stres vyvolá další extrasytoly a ty zas další děs - no, je to skutečně začarovaný kruh. Lékaři mi nepomohly, včetně psychiatričky, která mě vyhnala ze slovy, že se prý nemám pozorovat. To mě dost udivilo, když už tě doktoři vykopnou k psychoušům, že jseš dle nich hypochondr, tak snad jsou ti psychouši od toho, aby se ti věnovali....asi jsem narazila na nějakou silně nekvalitní doktorku.Ono jde o to, že ti doktoři stejně nikomu nepomůžou, ani sobě, když to na ně přijde, takže na to musí v sobě najít sílu člověk sám.

Katko, odkaz, který jsi napsala je velmi zajímavý, určitě mi to změnilo pohled na PP a tak trochu jsem si začla uvědomovat, že je potřeba se tomu postavit a mít silnou vůli, říct si ,,jdu'' a jít a nemyslet na to. Je to hodně těžké. Musíme si uvědomit, že je to vlastně jenom blud, že to nic není, nadechnout se a nemyslet na to, že zrovna asi ted omdlím. Chce to prostě být na sebe tvrdý, když to zvládneme,tak budeme na sebe pyšní a budeme si sebe víc vážit.

ahojte, tiez som mavala PP. nie dlho, hned na zaciatku som to podchytila. nebrala som ziadne lieky. isla som proti sebe, lebo som vedela, ze ak sa tomu poddam, PP sa ma bude cim dalej tym viac zmocnovat a obmedzovat. bolo to tazke, hlavne v praci, v spolocnosti, ale stale to clovek zvladne. toto mi dodalo obrovsku silu. hovorila som si, ze som uz mnoho tazkych situacii zvladla, zase to prezijem. a ono to postupne zacalo ustupovat. pozastavila som sa nad svojim zivotom. nasla som si cas na oddych, cvicenie(zo zaciatku nieco dynamicke - beh, bicyklovanie, potom jogu), relaxaciu. ucim sa meditovat. doporucujem to kazdemu. a takisto zmenit sposob stravovania.hlavne nejest nic tazke, mastne. vela obilnin, tekvicove semienka, cviklu, zinok, vitamin C. a caje: medovka lekarska, lubovnik bodkovany. a doporucujem navstevu psychoterapeuta, presitat si nieco o PP, porozumiet tomu a najst vlastne spustace paniky (http://www.deprese.com/pdf/brozury/Panicka_porucha.pdf). drzim palce.

Ahoj Olo, já mám úplně to samé,bolí mě pod levou lopatkou, je to pocit,jako bych to měla natažené a pálí to a stahují se mi od toho svaly na hrudníku a špatně se mi dýchá.Extrasystoly mě trápí také,vždycky se hrozně leknu,co se to děje,jako by mi mělo srdce vylítnout ven, taky mi dost buší, převážně v noci.Myslim si, že je to jednak PP a taky páteří, to mi řekl můj MuDr. Jsem ráda, že nejsem sama,už jsem myslela,že jsem blázen... Jinak PP trpím také, je to chvilkové, mám pocit, že se rozskočím, mám v sobě hrozné napětí, nejhorší je to, když nejsem doma, proto se bojím vycházet ven, vím, že to není dobře, ale já se bojí, vyjdu pár metrů ven a hned zase musím domů... Myslím, že mi na to pomohl Pillates, člověk se soustředí na dýchání, posílí vnitřní svalstvo, což je důležité. Omlouvám se za chaos:-) Jinak všem přeji,aby jste to vše zvládali, co nejlépe, i kdyzž je to velmi těžké a mnoho lidí nás nechápe...

Já původně myslela, že mám jen panickou poruchu, začalo to vždy takovým divným zívaním a pak pocitem nedostatku dechu. Pak mi ale jakoby začly tuhnout svaly na levé straně zad (takový stah a tlak kolem lopatky), což ještě zvýšilo pocit špatného dýchání, potom se přidal podivní třas a chvění v celém těle, načež ještě následovaly divné záškuby v mezižeberních nervech - no a pak se mi z toho rozjely extrasystoly, které mám potvrzené i na Holteru. Doktoři řekli, že si na to musím zvyknout a nemám se pozorovat. Je vůbec možné, že by takhle PP nabourala srdce? Máte někdo taky ty divné tlaky a záškuby v zádech ?

Láďko, vypovídat Tě pošlu na Panická porucha PP8, je pokračováním téhle původním. Všichni PP jsou dost ukecaní, takže proto už osmička.

Veroniko, trochu moc traumat a stresorů na jednoho člověka během krátké doby. Hezky píšeš o lécích, spousta panikářů se jim brání, ale protrpěná ataka je nezdravá. Kineziologii jsem nezkoušela, ale na PP psali lidé, kterým pomohla a taky ti, kterým nepomohla a možná stav ještě zhoršila. U PP neexistuje universální terapeutické řešení.

Všem tu vždy doporučuju stránky www.lundbeck.cz., kde se v sekci pro veřejnost stručně a výstižně o PP dočtete nejen vy, ale i vaši blízcí, aby lépe pochopili, co se v nás odehrává a případně, jak mohou pomoci.
Myslím, že velikou roli pro uzdravení hraje včasné odhalení diagnózy a správná léčba, která by neměla spočívat jen v braní léků, ale terapii, která hledá příčinu, naznačí změnu životního stylu, naučí psychohygieně a taky metodám vedoucím k potlačení atak. Když se jich člověk přestane bát, vymizí anebo jsou snesitelné.

mně se ataka objevila asi tak před týdnem, měla jsem předtím fakt strašný období, začalo to lednem, kdy manžel onemocněl, má roz.skle?ozu, za dva týdny potom dostal švagr mrtvici a tchánovi dělali trojitý bajpás. Netrvalo ani měsíc a moje nevlastní maminka dostala rakovinu jater. Před třema dny zemřela a já byla u toho. a od té doby jedna ataka za druhou.I když studuji psychologii na vysoké škole, také navím jak z toho.Prášky zatím beru, ale po pohřbu s tím chci začít bojovat. Doporučuji všem kineziologii. Je to sice trochu vymývání mozku , ale zkutečně zabírá.Prášku se na přechodnou dobu nebojte, je daleko horší nechat tělo tak strašně trpět. Jo a taky mi úžasně pomáhá se pořádně vybrečet. Je to všechno z potlačeného a nahromaděného stresu, který nás dusí. Tak snad vám něco brzo pomůže.zatím pa

Ahoj Laďko, mrkni se na stránky www.abecedazdravi.cz a přijď se vypovídat na Panickou poruchu.

Všem ahoj,nevým jak začít.Poradil mi kamarád, že si mám tyto stránky vyhledat, ale já se spíš potřebuji vypovýdat.Už se léčím,ale připadá mi,že mi nikdo nerozumí.Máte nekdo kontakt kde si lidičky píšou co se jim stalo? A proč se nervově zhroutily? Navštěvuji psychiatra a psychologa a byla jsem více jak měsíc na psychiatrii...