Panická porucha

Milane moc se mi líbí tvůj příspěvek jsme na tom dost podobně ale ty jsi to překonal já beru anitdepresiva vlastně už 5 let taky jsem vysazovala ale pak se něco stalo a po třech měsících se mi to vrátilo ještě v horší míře. Teď jsem pořád na prášcích a vím že mě to bude stát ještě hodně úsilí přestat. Důležité jsou pozitivní myšlenky což je hodně těžké naučit se pozitivně myslet a překonávat všechny strachy.

Všem přeji krásné dny.

Milane moc se mi líbí tvůj příspěvek jsme na tom dost podobně ale ty jsi to překonal já beru anitdepresiva vlastně už 5 let taky jsem vysazovala ale pak se něco stalo a po třech měsících se mi to vrátilo ještě v horší míře. Teď jsem pořád na prášcích a vím že mě to bude stát ještě hodně úsilí přestat. Důležité jsou pozitivní myšlenky což je hodně těžké naučit se pozitivně myslet a překonávat všechny strachy.

Všem přeji krásné dny.

Ahoj Lido, zkus si koupit B...To jsem přesně ted udělala,tak čekám kdy zabere..nevíš?

Ahoj všichni,mám cca 9 leté zkušennosti s touto "panikou" a pokusím se tady nastínit můj průběh, mé zkušennosti, třeba to někomu pomůže :)) Takže po několika záchrankách a vyrozumění, že je to asi psychický, jsem začal s Xanaxem. Ten je sice vynikajicí a dodnes na něj nedám dopustit, nicméně je údajně návykový a pokud se bere déle a množství se blíží 2mg denně je asi lepší přejít na některý z prášků, který léčí v mém případě ZOLOFT. Ten po krušným nasazení opravdu po cca měsíci zabral a bylo docela dobře... Po 5 letech jsem zatoužil takovéto prášky nebrat a postupně jsem je vysadil... Vše se povedlo, ale cca po 2 letech a větší psychické zátěži totu bylo znova... Takže zase xanax, ale do ZOLOFTU se mi pocitově nechtělo i když jsem věděl, že asi pomůže, ale pokusil jsem se to zvládnout bez něj a musím říci , že se podařilo... A docela zásadní bylo uvědomění si, že ten panickej stav, vzdy skončí a nic se nestane ... To jsem sice věděl už od doktora, ale jemu jsem to samozřejmě nevěřil :) Až po přečtení právě takovýchto zkušenností ostatních a knihy od Doc. Praška Panická porucha a jak ji zvladat, jsem !!!vnitřně došel k uvědomění!!!, že se asi fakt nic nestane... A to mi pomohlo minimálně o 50%. Ataky se postupně snižovaly, až se mi jednou opravdu podařilo ataku překonat i bez xanaxu a tím paniky skončily... Zároveň musím potvrdit větu pana Zdenka, že při záchvatu jsem se nikdy nemohl soustředit na nic jinýho, než co se mi stane... Závěr mého bádání je asi ten, že holt máme větší indispozice / možná genetický / k těmto atakám a jsme daleko citlivější k emocím. Emoce se tvoří na základě myšlenek a když je hodně těch negativních, potom to spouští tyhle věci :(

Ahoj Lilo,nemáš pocit,že...Ne, nemám.

Ahoj, po precteni tveho...Ahoj Lilo,nemáš pocit,že tě píchá mezi lopatkami?pokud ano,řeknu ti,proč se na to ptám.

Ahoj vsem, dovolte mi abych...Ahoj, po precteni tveho prispevku je mi jasne, ze zrejme trpim panickou poruchou také. Je mi 31, lecila jsem se nekolik let na deprese. Loni na podzim jsme prasky vysadila (lekar mi je chtel stejne postupne vysadit a brala jsem uz jen pulku denne). Od te doby mi bylo vselijak, ale nakonec rekla bych je mi celkem fajn, deprese uz se nekonaji. Namisto toho jsem vsak uz nekolikrat letos zazila presne co popisujes - najednou sileny strach (vetsinou ze omdlim nebo ze zemru), horko, hrozne buseni srdce, pocit, ze svet kolem me neni realny a ze jsem v jakemsi snu a uz dvakrat i sileny strach nastoupit do tramvaje. Nastesti to po par minutach vzdy odezni. Pocit je to ale fakt sileny, kdo nezazil, nepochopi. Nikdo v mem okoli zatim o tom nevi. Doufam, ze se to nebude stupnovat. Snazim se totiz o dite a nechci zacit brat zas nejake leky. Pokud se to ale zhorsi, co mi zbude nez zajit zase za psychiatrem. Drzim vsem s podobnymi zkusenostmi palce!

Ahoj vsem, dovolte mi abych se Vam taky kratce prectavil a podelil se o muj pribeh s panickou poruchou. Je mi dvacet ctyri let, pochazim z vesnicky v Jiznich cechach a nyni jsem dostudoval vysokou skolu v Praze, kde niny pracuji a ziju. Zhruba v 18 letech sem pracoval na nocnich smenach v tescu jako pokladni. Z niceho nic me popadl velky zachvat paniky, ze se se mnou neco stane, ze omdlim, nebo nejaj zhroutim... Byl jsem z toho v docela velkym soku a nebyl schopen smenu dokoncit. Od te doby jsem stale myslel, co me to tam u te pokladny potkalo, co se mi stalo a ten hnusnej pocit... Od te doby jsem se zacal vyhybat nocnim smenach. Bal sem se, ze me zase popadne ten pocit, ze se neco prihodi, neco spatnyho, znepokojujiciho, ale popsat a rict o tom nekomu co mi je, to sem nevedel ani ja. Zhruba po dvou mesicich klidu mi panicka porucha opet dala o sobe vedet, tentokrat v dalkovym autobuse. Musel jsem okamzite vystoupit. Netusici sem zustal sedet, absolutne nevnimal okoli a cas, jen sem hledel do blba s vykulenyma ocima a rikal si, co to proboha se mnou je? Proc a ceho se vzdy tak leknu? Proc sem tak nervozni! Co to zpusobuje? Vzduch v autobuse, nebo jsem neco snedl? Nasledujicich par mesicu sem neustale premyslel, co ten osklivej stav spousti, ale nikdy nenasel zadnou souvislost. Pote sem se rozhodl navstivit obvodniho lekare, kde jsem mu vylicil, ze obcas mam strach, ze omdlim, zamota se mi hlava... Tezko se mi to tam tehdy popisovalo, protoze sem sam nevedel. Poslal me na sono, ct a dalsi vysetreni ale nakonec mi zjistili zvysenej tlak. Takova blbost, tlak si merim doma, sportuju a nikdo z rodiny ani po sedmdesatce nemel problem s tlakem. Pote stavy odezneli treba na ctyri mesice, ale pak se zase ozvali. Vedel jsem, ze to zase odejde, chtel sem se s tim naucit nejak zzit, ale... Stavy se stupnovali, byly doprovazeny silnym tresem, pocenim a pridavali se i deprese. Napriklad pri behani v lese sem si musel zavolat pomoc. Prepadla me uzkost, sileny strah s cehosi a nemohl dal bezet, chtel jsem pryc. Co pro me bylo reseni? Prestal jsem behat. Pri sexu se mi taky treba strasne rozbusilo srdce, ze sem musel okamzite prestat. Po mnoha dalsich "prezitych" mesicu, jsem byl prijat na VS do Prahy. Hned prvni jizda v metru bylo peklo. Dalsi zastavku jsem musel vystoupit. Hnusnej pocit, ze jsem tak hluboko podzemi, jedu velkou rychlosti a tech lidi... Okamzite se mi zhorsil dech, pritizilo se mi a musel z vlaku vystoupit. Prestal sem jezdit v metru, ve vitahu, prestal sem sportovat, skoro sexovat, prestal sem pit kavu, zacal pit alkohol... Skoro ve vsem se se musel kvuli neprijemnym stavum omezit, az sem zacal badat na internetu a rekl dost. Po precteni par radku o panicke poruse mi bylo jasny, ze je to presne to, co me trapi. Ok. Vim co mi je, vim ze se to da lecit, ze to postihuje hodne lidi, ale co dal? Nechci ve dvaceti trech letech zobat antidepresiva! Priberu, prestanu mit chut na sex uplne, budu zavisli a jit k psychiatrovi? Paneboze! To ne, to neni pro me, nejsem preci blazen! O tom, ze trpym poruchou nevi nikdoi, ani moje mama, tak proc bych to mel rikat nekomu cizimu, ktery mi predepise prasky, ktery maji milion vedlejsich ucinku a nakonec ze me blazna jeste udelaji! Jojo, takhle najivni sem byl. Stavy se ale dale prohlubovali, ze jsem si zacal o sobe opravdu myslet, ze blazen sem. Cetnost, hloubka a delka vzali za sve a ja uz to nemohl vydrzet. Vyhledal jsem si psychiatricku na Zizkove. Nemel sem uz co stratit, nez se doopravdy zblaznit, byt zavreny doma. Doktorka mi rekla jak se veci maji, prekvapilo me, ze tpo brala vse normalne, nic ji neprekvapilo. Napsala mi Sertralin a xanax. Zacal jsem brat pulku adjuvininu(sertralin) po tydnu cely a pri obtizich pulku xanaxu. Xanax jsem si parkrat vzal ale opravdu jen ldyz to bylo neunosny. Z adjuvinu sem mel strach kvuli nezadoucim ucinkum. Porucha erekce, nespavost, zavrat, sebevrazedne deprese a dokonce i rakovina. Vse se mi vyhlo! Nyni pravidelne uzivam adjuvin 75 mg a mam se skvele, jsem plny zivota, vecne nadrzeny jako driv skoro vse vidim pozitivne. Skratka se mi vratila chut do zivota. Xanax neuzivam skoro vubec ale mam ho furt u sebe, protoze vim, ze mi pomuze, kdyz si vemu pulku. Moc bych si chtel popovidat s clovekem, kteryho potkal stejny osud. Nikdy, krome doktorky jsem o tom nemluvil. Myslim, ze to nemusi byt na skodu ba naopak. Prosim, kdo bude mit chut o tom mluvit, napismejte se hezky, hodne zdravi! Zdenek

Ahoj,právě jsem se vrátil s psychiatrické léčebny v Havířově,bylo mi tam fajn,byla dobrá parta a vyhovoval mi takový ten volnější režim,ne jak v koncentráku jménem Kroměříž.Nasadili mi tam AD Miabene,máte s tímto lékem někdo zkušenost?

Michale, k psychiatrovi...Jo moc díky.

Michale, k psychiatrovi můžeš jít bez doporučení od obvodního a bez zdravotní karty. Akorát je potřeba trochu znát svou rodinnou anamnézu, jestli v rodině nebyli lidi s depresema, jestli nebyly sebevraždy apod.. Zajdeš tam, objednáš se, případně Tě vezme hned a pak mu povíš, co Tě trápí. Může Tě třeba poslat k psychologovi na psychotesty, aby měl jistotu a pak Ti doporučí, co dál. Určitě s tím neváhej a dělej s tím něco. Velmi dobře Tvé stavy znám.

Chtěla bych se zeptat...aaa

Ahoj Michale, podle všeho...Děkuji za radu,každopádně nemám to určitě v hlavě v pořádku potřeboval bych se někdy opravdu uklidnit a neudělám s tím sám nic.Je to těžký když už nemužete ani skoro mezi své přatelé(no spíš je to o tom když někoho neznám tak zacínám byt hodně nervozní a to mě postupně dostane do stavu že ani nevím co říkám ).A alkoholem mě to řešit taky nebaví.doporučujete teda rozhodně vyhledat psychiatra.Možná blbá otazka?potřebuje psychiatr i mou zdravotní kartu?:/

Ahoj Michale, podle všeho jde u Tebe o úzkostnou poruchu, kdyby to byla panika, tak to by bylo tak akutní, že by sis volal dávno rychlovku. Alkohol je cesta do pekel, a není nic jednoduššího, než v Tvém městě si vyhledat lékaře psychiatra dle referencí na www.znamylekar.cz a nechat se vyšetřit, případně si nechat napsat medikaci. Nicméně Tě mohu ujistit, že na alkohol budeš moct zapomenout. Tady při skutečné léčbě a alkoholu jde o kejhák. Nicméně je cesta jak z toho ven..

Zdravím všechny.Trpím tímhle už asi ze dva roky a nejsem schopný za střízliva vůbec fungovat,nemůžu mezi lidi,taky se bojím i vylézt před barák ze začatku to ještě šlo ale bojuji s tím sám a zatím je to jen horší a už bych s tím chtěl něco udělat a právě ani k tomu psychiatrovi se mi nechce,ale zdá se že budu muset.Je mi 25 let a jsem ze Zlína a takhle dlouho žít nevydržím.tak(akutně)prosím o radu kde vůbec najít psychiatra nebo jestli někdo má problém taky s panickou poruchou,stresem a depresemi a uzkostmi který by mě poradil jak se z toho dostat,a kéž by to šlo i bez nějakych navykových léků..někdy už fakt nevím jak dál a nejhorší to bývá když přes týden chodím do práce,to se vždy jen těším na víkend až to zaženu alkoholem :(

zkus kontaktovat http://www.vykladkaretonline.estranky.cz/

Ahoj,zdravím všechny tady na diskuzi.
Též mívám stavy úzkostí,na duši divný pocit.Když jdu třeba s pejskem ven,chvátám zpět domů,mám strach,že to se mnou sekne.Mezi více lidmi mám úzkosti.Nemohu se toho zbavit,nevím co s tím :-((
To aby se člověk bál vyjít i před dům :-)

Dobrý den, zavítal jsem na...Jestli se ti už tak dlouho točí hlava, je to z vyčerpání a počítej v blízké době s atakou, bude se ti špatně dýchat, začneš ztrácet rovnováhu a vůbec budeš mít pocit, že umíráš. Hlavně žádnou paniku, mikroténový sáček přes ústa a dýchat do něj. A koňské dávky hořčíku+vitamín B.

Je mi 27 let a s panickou...ahoj, mohla bys mi prosím říct víc o této metodě?

nieco natom je pretoze ja si to opakujem.mam tu nemoc uz osem rokov.teras zijem v cechach z manzelom odisli zme stoho prostredia.co mi vivolavali stresove situacie.mozem vam povedat je to lepsie cestujem bez problemov sama ci vlakom autobusom uplne do neznama.ale problemom sa nevihnem pretoze to ide svami ale tu to nejak funguje ze reagujem uplne inak.zostalo mi busenie srca.dusenie.ked nieje problem tak som pohode.liecim sa sama.drzip palce aj ostatnim ktori poznaju tuto potvoru.