Panická porucha

Trpěla jsem panickou...také mohu jedině doporučit psychologa. Sama jsem našla jednoho na tomhle webu

Dobrý den, již cca. 2 měsíce beru lék zoloft 50mg. Ze zacatku to v celku slo i když mi nebylo uplně nejlíp, ted pred tydnem se mi příznaky vracejí pomalu zpet, v místnostech jsem takovy nesvuj, zda jse mi ze se naklaním na jednu stranu víc, pocity neklidu a domnění že jse vse křívé, vcelku nesvuj a bolí mně nohy. Nevím jestli ste se timhle setkaly ted chci jit k psichy.. at se sním poradím a chci jít na ct hlavy protože mam strach ze to ma za nasladek nejaky tumor je mi uz s toho spatne a uz taky spatne to zvladam.... pls poradte kdo se stimhle taky setkal

Trpěla jsem panickou poruchou. Myslela jsem, že to zvládnu sama. Ale i přes neustálé studování knih jsem pořád trpěla záchvaty paniky. Rozhodla jsem se proto vyhledat odbornou pomoc. Pomohl mi k tomu portál http://www.znamylekar.cz/hodnoceni-lekaru/psycholog . Hned je to lepší, vyzkoušejte též. Rozálie

Mockrát díky všem za radu, zkusím to!

Ahojky, nene, porod mě...ahojky,jj urcite zajdi k psichyatrovi on ti pomuze,ja sem to taky myslela ze zvladnu,ale nezvladla,tam ti poradi pomuzou a bude ti lip...

Ahojky, nene, porod mě...Z vlastnej skusenosti, vam možem poradit ze to samo neprestane. Objednajte sa k psychiatrovy, ten vam odborne poradi a navrhne liecbu. Odhodte predsudky, robite to sama preseba. Vela stastia. "kde je vule, tam je cesta"

Mně na panickou úzkost neuvěřitelně pomohla dendroterapie. Každý den chodím relaxovat a nabíjet se mezi stromy. Člověk prostě do přírody patří.

Ahojky, nene, porod mě teprve čeká a právěže se všeho děsim, jak to zvládnu a hlavně pak s malou.Já právě žádné léky neberu, nikde jsem s tim nebyla, protože jsem si myslela, že to zvládnu sama. Ale řekla bych, že se mi to zhoršilo a ty hnusný stavy mam častěji.Na koho se mam obrátit na psychologa?Díky

Ahoj, je mi 25 a nejspíš...ahoj zaujal me tvuj clanek,mam stejne problemi trpim panickou poruchou je mi23 uz rok neberu leky,ale vratilo se mi to,s pritelem planujem casem take dite,ale mam strach jak jsi psala ty ze to nezvladnu,Proto se chci zeptat zda uz si porodila a jak to vse zvladas,dekuji drzim palce

Ahoj, je mi 25 a nejspíš mám stejný problém jako vy. Neustále prožívám pocit strachu ze smrti a z kolapsu.Hrozně špatně se mi dýchá a kolikrát mam už pocit, že se nenadechnu. Nejhorší je, že jsem těhotná a mam strach, že to s mojí holčičkou nezvládnu, mam strach být sama a kolikrát radši ani nechodim ven. Nejezdim výtahem, protože mam strach, že tam třeba omdlim a nikdo mi nepomůže. poradíte prosím? Děkuju...

Dobrý den, ahoj,
pracuji na výzkumu ke své diplomové práci o panických atakách. Ráda bych Vám (a zejména Vám z Východních Čech - kvůli dostupnosti, není podmínkou), kteří trpíte panickou poruchou, případně jinou chorobou s výskytem panických atak, nabídla možnost zúčastnit se. Výzkum je zaměřen zejména na prožívání pacientů a psychosociální souvislosti vzniku atak. Věřím, že samotný rozhovor i výsledky mé práce mohou být pro Vás potenciálně přínosné.
Pro bližší informace, i nezávazně, mne prosím kontaktujte na e-mail: [email protected]
Díky a přeju mnoho zdraví.

TYTO STRANKY JSOU VELMI...Jirk má 100% pravdu!!!Přeji jen slunéčkové dny Irena

ahojte, já mám pp už asi rok a půl a všechno to začalo když jsem u své praktické doktorky zkolabovala a vezli mě do nemocnice, kde mi zjistili neurogenní tetánii..potom už jsem měla obavy z toho, že znova někde omdlím, že mě někdo okrade a nebo mi nikdo nepomůže..Jsem v druhém ročníku a do školy moc nechodím..tím pádem zameškávám a známky jsou celkem děs.Chci s tím bojovat a né, že se vzdám..tohle pro mě není východisko..pocit pp je ovšem hrozný, ale když si člověk řekne, že je to všechno vlastně zbytečně a chce začít znovu naplno žít, tak si myslím, že to půjde a já to jdu zkusit!!Držím všem tady pěsti!!bojuji s vámi!!

PP jsem trpěla od r.1985...AHOJ Libo! Já jsem se pokoušela už vícekrát léky vyřadit.Jednou se mi to povedlo na 5let,potom se vyskytly vážné osobní problémy a musela jsem je zase začít brát.Stavy,které se oběvily se nedaly vydržet.Úzkosti,nemohla jsem vydržet ve společnosti lidí,nebo někam zajít.Teť je beru už dlouho,myslela,že to bude v pohodě,ale při přeřazení v práci se stavy opět vyskytly.Nevím moc jak to řešit,když je to tak nevyspitatelné.Spoléhala jsem,že aspoň když beru léky je dobře a teť není ani s nimi. Tak Ti přeju ať to zmákneš vše ukočírovat!

PP jsem trpěla od r.1985...AHOJ Libo! Já jsem se pokoušela už vícekrát léky vyřadit.Jednou se mi to povedlo na 5let,potom se vyskytly vážné osobní problémy a musela jsem je zase začít brát.Stavy,které se oběvily se nedaly vydržet.Úzkosti,nemohla jsem vydržet ve společnosti lidí,nebo někam zajít.Teť je beru už dlouho,myslela,že to bude v pohodě,ale při přeřazení v práci se stavy opět vyskytly.Nevím moc jak to řešit,když je to tak nevyspitatelné.Spoléhala jsem,že aspoň když beru léky je dobře a teť není ani s nimi. Tak Ti přeju ať to zmákneš vše ukočírovat!

Taky se u mě mimo jiné vyskytuje PP,taky jiné psychické problémy s tím spojené.Dost mě to vyčleňuje s různých činností,navazování nových vztahů,začlenění se do nějakého kolektivu.Cítím se izolovaně.Nevím,jak to lze ůspěšněji zvládat,jakou s tím máte zkušenost?

Tomáši, popisuješ vysoký...Ten obrovský strach ze smrti, jsem zapomněl zmínit. Ale je tam vždy. Od té doby se mi ty stavy o něco zlepšily(asi je dokáži lépe kontrolovat). Ale včera se mi to stalo zase. Nejprve jsem seděl u pc a prohmatával jsem si hrudník, protože mám asi špatnou hrudní páteř. Při protažení mi tam křupe a občas to zabolí jakoby v místě spoje žebra a hrudní kosti. Pak jsem šel do kuchyně, protože jsem měl trochu hlad. Najednou jsem začal pociťovat jakoby malinký tlak na hrudi. Tak jsem si v duchu začal procházet příznaky infarktu. Pak mě jakoby lehce píchalo pod hrudní kostí. No a v tu chvíli bylo hotovo. Myslel jsem si, že na mě jde infarkt. Strach, že umřu, rozbušilo se mi srdce, začaly mě lehce brnět obě ruce. Musel jsem chodit nebo stát v leže to bylo horší. Vzal jsi 2 tabletky lexaurinu no a asi za 15min. to začalo odeznívat a byl jsem v pohodě. Tak "doufam", ze je to spíše panická porucha a ne že mi selhává srdce.

Ahojky,taky mám tetanii. Četla jsem spoustu vašich komentářů a chtěla bych se podělit o svou zkušenost :-) Začátky byly kruté, jak všichni víme, mysleli jsme, že naše dny jsou spočteny...Po mnoha vyšetřeních jsme se dopátrali konce, že se jedná o tetanii a že si díky bohu nejedná o žádnou vážnou chorobu. Nejdříve se moje stavy neuklidňovali, nevěděla jsem, co si sama se sebou počít. Ale časem jsem zjistila, že se musím nad těmi pocity a hlavně myšlenkami povznést. Začala jsem cvičit jogu, více se procházet a hlavně myslet pozitivně. Všimla jsem si, že když nemám co dělat, často se nachytám, jak myslím na to až zase omdlím, jak mi bude špatně, jak nebudu mít sílu nic dělat. Ale vždy se snažím tyto myšlenky potlačit tím, že si jdu popovídat s přítelem, nebo jen jdu něco dělat. Když mě to popadalo večer, snažila jsem se myslet na něco pozitivního, na co se těším. A myslím, že mi to pomohlo... Snažím se ovládat své myšlení...A když je nejhůř vemu rivotril a jdu spát. Naštěstí je těchto dnů málo a postačím si s dodáváním magnesia. Přeji nám co nejvíce úspěšných bojů a hlavně, nepřestávejme žít, protože o to té "mršce" jde...

PP jsem trpěla od r.1985 prvne pomalu a potom se to strašně zhoršilo.Od roku 2000 beru-nebo lépe řečeno jsem brala AD,ted pomalu vysazuji beru jen čtvrtku a chci to ukončit úplně.Vždycky si teď říkám,že žádnou PP nemám a snažím se s tím bojovat.Nechci brát léky hodně jsem po nich přibrala a dolů to nejde.Tak se všichni opatrujte.

Dobrý večer, zhruba před...Myslím, že panická porucha bez terapie a edukací je těžko zvládnutelná. O této diagnóze jsem se dozvěděla před 3.lety a ještě teď se učím, jak s ní pracovat. Zjistila jsem, že bojovat s ní nemá cenu, naopak je to horší a horší! Antidepresiva mě pomáhají spíše se trochu zklidnit, ale bez vůle pracovat na sobě to nejde.
Záchvaty ustupují díky tomu, že se učím pochopit podstatu toho, co se semnou děje, co to způsobuje a potom lze hledat cestu, jak zvládat ataky. Prášek při atace člověka utlumí, ale důsledek není vyřešen!
Z diskuzí človíčků, kteří mají obdobné problémy vyplívá, že každý si musí najít svou cestu, jak takové stavy zvládat ( pokus x omyl). Sice je to náročné, ale účinné. Přeji hodně štěstía trpělivosti.