Nenavidim deti

prosím,chovejte se slušně a pouze konstruktivní názory,jinak nepište...

tak pokud nemáš jiný argument, tak to je to o čem píšu. Škoda....

o čem to tady mluvíš? o...jednu Kamilku a to je ale pěkná p!!!.

A kam zmizely ty hodné...o čem to tady mluvíš? o jakých hodných babičkách? o jakých namyšlených? Ten/ta "chjo" upozorňoval pouze na psaní - vyjadřování, které ostatně je naprosto přesné.. jako žumpa. Většina z vás je tu vztahovačná, popudlivá, až agresivní. spousta holek, tu hledá pochopení, ale to co odpovídáte si připadám spíše jako chlap v 25cenové skupině. Přesto, že tato diskuze je mi velmi blízká, je mi stydno za strohé a velmi prosté Vaše vyjadřování. TAK proto pište k věci, nebuďte agresivní. Svět je přece tak parádní :-)

naštěstí takových jako...A kam zmizely ty hodné babičky?Co vidí mladí?Roztahovačné, namyšlené baby, co jen kritizují, -to je příklad?

Je mi 39 let a od 16ti je mi...naštěstí takových jako jsi ty je málo, jinak už by jsme vymřeli, ALE respektuji názor druhých, a proto tě beru, co mě však udivuje tak vyjadřování jako "ženy" to že nechceš děti neznamená, že musíš psát jak žumpa.. promiň...

Nevim, jestli je to normalni...Je mi 39 let a od 16ti je mi jasné, že žádné břemeno na krku mít nechci. Jsem členka klubu Nokidding (viz web) a z uřvaných parchantů je mi na nic. Zmrdi jsou mi odporní a pokud se stane nehoda, likviduju je zavčasu.

Děti ještě nemám, plánuju, ale mám maminku Katku :-)
A také přeji krásný předvánoční čas.

ráda bych napsala knížku. Jen čas nezbývá ... třeba jednou, ale skončí v šuplíku. Kdo by mou slátaninu četl resp. kdo by ji vydal ? Dík za milá slova Bee a přeji Ti pohodový víkend s příjemnou předvánoční atmosférou - Máma Katka. P. S. máš děti ?

Matko, nechceš napsat knížku? Moc hezky píšeš a tvé názory jsou opravdu moudré a rozumné, radost je číst. A možná by ses nemusela nazývat Matkou, ale Maminkou, Mamkou, Mámou, to je hezčí a k tvému psaní to sedí lépe.

Jsem doma s chřipkou a mám čas - je to super !! Vyděsila mně jen diskuze Kočárek v autobusu a v ní slečna Hela s titulem pro matky coby vytahané dělohy a děti exkrementy z těchto děloh - opravdu to tam je. Taky názor. Už jsem se vzpamatovala.

Ono na vše lze mít dva pohledy - diametrálně odlišné.
třeba :
Novorozeně - pro někoho dar největší a zázrak života ( třeba pro mně ), malinké bezmocné stvořeníčko, nový život vzniklý ze dvou nic viditelných jen mikroskopem ( mého líně se válejícího vejce ve mně a bojovné a vítezné spermie mého muže ), sladký raneček se zaťatými pěstičkami, uslintanou pusinkou odkázaný plně na péči matky, robátko s řasami mrkací panenky ( můj starší měl takové, miláček sester v porodnici, pletli si ho s holčičkou, byl kráááásnej k sežrání ), sežrala bych ho láskou ( teď po dvaceti letech,kdy na něj čumím nahoru bych ho sežrala neláskou, třeba ve chvíli, kdy mi řekne, abych se nemalovala, že mi to nepomůže ) stala jsem se hrdou matkou, dala život synovi a manžela udělala pyšným otcem, miluju to robátko od první chvíle a jeho prvního výkřiku, dám mu ze sebe vše, cítím se silná a mohla bych se poprat s celým světem a vůbec mi nevadí, že mi bolí břicho od zavinování se dělohy jak čert a jsem ulepená mateřským mlíkem, je to krásný - a slzy se koulí po tváři - slzy štěstí ....

Nebo - jinak - novorozeně - řvoucí fialovorudý uzlík, který mně málem roztrhal a mně teď šijí, je to tak ponižující ležet tady rozcapená v hnusné ústavní košili a s propocenými vlasy před mladým a krásným doktorem, potím se bolestí a hanbou, připadám si šeredná a hnusně ulepená tím blbým mlezivem a ten křikloun mně teď měsíce nenechá vyspat, bude se mi jak zimnice přisávat v kažnou denní i noční dobu k prsu a možná zdeformuje moje vnady ( budu se ještě muži líbit ? ), vyčůraně neskutečně brzy zjistí, že přiběhnu na každé jeho zakňourání, jak říkaly jiné matky, nenechá mně hodinu válet ve vaně s koupelovou solí, jak jsem zvyklá, ráno se dělat krásnou, číst knihy před spaním, nepochopí, že můj čas musím ještě dělit mezi nákupy, vaření, praní, žehlení ( u staršího syna u mně hory hadrových plen, kde tehdy byly Pampers a jiné kouzelné kuriozity usnaďňující dnešním matkám podstatně život ? ) a jeho ploditele, aby se necítil odstrčený ...zvládnu to sama ? Nezcvoknu ? Nepadnu nevyspáním ? Chtěla jsem to vůbec ?
A slzy se koulí po tváři - slzy nejistoty a zmatku ....
Pozor, nejde o laktační psychozu, ale lehkou poporodní depresi ...
( doporučuji hodně čokolády, Ferrero Rosche, Rafaelo - mně to zklidnilo vmžiku a dítěti chutnalo moje mlíko, v podstatě by sál pořád ) ....

Tak je to se vším -
Prachy - někdo je má za smysl života a honbu za nimi jako jeho náplň, jiný se spokojí s málem a chce zdraví, pohodu a jiné hodnoty - oba si to zdůvodní.

Jedna moje nezaměstnaná známá - zoufalá, chybí peníze, styk s lidmi, kolektiv, se berealizace ...
Jiná moje znánmá v téže pozici - v pohodě, spokojenost, muž má být dle ní živitel rodiny,ona má čas na sebe a své koníčky, pečuje o děti a dům - proč bych se honila, jsem v pohodě, nebuzeruje mně protivný šéf a nechodím za tmy z práce obtěžkaná taškami ... taky názor.

A mohla bych pokračovat.

Všechny dívky a ženy - můžete si svůj postoj zvolit, ještě spíš jste k němu genově předurčeny - žijte a volte ,jak vám vyhovuje, každá jste něčím potřebná, vyjímečná, krásná a dobrá - matky i nematky - naše různé názory a zkušenosti a způsoby života nám nebrání být přítelkyněmi v reálném nebo virtuálním světě - můžeme diskutovat, svěřovat se, nevnucovat své názory, tolerovat se - hodně štěstí všem tady !!! MATKA ( vlastním jménem Katka ).

Bino, ale já životem a péčí o dítě unavená nejsem.;-) Měla jsem pohodové dítě. Ani v pubertě žádné problémy. Dítě je dospělé, tak dnes už můžu říct, že jsem vychovala úspěšně. Zda si ještě nějaké pořídím, nevím. zatím neplánuji a mám za to, že lepší je mít děti záhy. Ale nikdo neví dopředu, co mu život přinese.:-)
Chovám podobně jako "Matka" - dělám hodnou tetu. Kupuju dárky, chvíli pohlídám, popovídám si s většími dětmi příbuzných a kamarádek. Užívám si té příjemné stránky dětí z mého okolí. Když jsou nemocné nebo se mi chvíli nedaří uklidnit brečící mimino, vracím ho rodičům.:-)
Beru děti stejně jako dospělé. S některými se člověk dohodne líp, s některými hůř a některé si radši ušetří. Ne že bych nesnášela, ale některé lidi nemusím a jdu od nich dál. Vřeštící nesmyslně se vztekající dítě, nad kterým se matka jen nablble usmívá jako že se nic neděje a nechá ho, byť to rve uši a vadí většině lidem kolem, mi dost vadí. V takové chvíli se seberu a jdu radši pryč.

Ale jste schopné říct,že NENÁVIDÍTE DĚTI?Já jsem též životem a péčí o děti unavená,taky máme na to nárok.Dítě si již nepořídím ,neměla bych už tu sílu.Mám děti velké, ale to nemění nic na tom,že děti miluji.

Díky milé Herodes za hezké psaní...
A přeji zdraví, klid, pohodu a všechno hezké při nasávání předvánoční atmosféry.
Ráda Vás budu chodit číst - rozumných diskuzí tu ubývá ...

Paní "Matko" kéž by takových lidí jako vy bylo víc. Musí být radost bydlet vedle Vás, či patřit k okruhu Vašich lidí. Už si představuji jaká budete bezvadná tchýně. Tak jak popisujete prořezávání zoubků, mám pocit, že jste k nám nakukovala. Ale vzhledem k tomu, že za pár let mi bude 60, tak tenkrát se tak chovala většina matek. To až v posledních letech se ten poměr obrátil. Vy jste ve věku mých dětí, ale rozumu, empatie máte mnohem víc, než většina Vaší generace. A tak Vám přeji, aby Vás život neskřípl a mohla jste, nevím jak to nazvat, takovou klidnou spokojenost, která z Vašich příspěvků čiší, mohla rozdávat svému okolí.
S Mahu souhlasím s tím jak vystihla, takovou tu děrskou vyčůranost.
Bino já se nad tím opravdu zamýšlela, ale aŤ myslím jak myslím, nenávidím. Zkoušela jsem si představit souseda vrčícího každý den motorovou pilou. Koho budu mít dřív plné zuby pily nebo souseda. Vyšel soused. A takhle jsem si představovala možné a nemožné situace a jen ty děti vycházejí opačně. Možná u mne fungují ty samičí pudy. Lakýkoliv kravál, mne nevzbudí, nevyruší, ale někde pinkne dítě a mám vystaráno. Jo a ještě rádio. Herodes

Také nesnáším rozmazlené a nevychované děti.
Bohužel,i ve své rodině jsem svědkem nekritického rozmazlování jedné vnučky na úkor té druhé.
Za druhé nesnáším,dokonce i občas nenávidím vulgární,drzé teenagery,kteří mají potřebu vše ničit.Když vidím 12 letého parchanta,jak si zapaluje cigáro,tak mám chuť mu dát přes hubu.Takové děti jsou mi odporné,obzvlášť, když se jedná o holky.o drogách a chlastu ani nemluvím.
Přikláním se k názoru,že hlavními viníky jsou rodiče!!

Líbí se mi příspěvek "spokojené matky......" s drobnou výhradou, že děti jsou nevinné a mohou je zkazit dospělí (dítě je člověk jako dospělý a už malé miminko rychle vycítí, jaká akce vyvolá kýženou reakci).
Vadí mi bezohlední rodiče a jejich děti, ze kterých vyrostou zase jen bezohlední lidé, stejně jako "nesnáším děti" - i podle mě má všechno své meze a i děti by si neměly dovolit vše a soustavně obtěžovat cizí lidi, kteří o to nestojí.
A skoro 100% se shoduji a s příspěvkem "Matka", je nejpodobnější názory, kamarádkami, i věkem.:-)
Mám děti ráda. Domluvím se i s dítětem hajzlíkem, ale nerada. Naštěstí jsou děti příbuzných i kamarádů také po svých rodičích a tak jsem vesměs hajzlíků ušetřena.:-)

Milá přede mnou píšící - myslím, že to co cítíte vy a jak mnohdy vnímáte chování cizích dětí s lhostejnými rodiči, cítí více lidí. Právem. Jsou to opravdu případy, kdy by měli rodiče zakročit a děti důrazně napomenout, zahnat domů, zaměstnat - to jsou sobečtí rodiče, bezesporu.
Když kdysi dávno mým synkům lezly zuby a plakali v noci, raději jsem je hodiny a hodiny celou noc nosila v náruči po bytě a nelehla si, protože tím se zklidnili. Tehdy jsme neměli dům a bydleli v paneláku se zdmi jako z papíru, kde jsem slyšela v noci, když byl klid i sousedovo zakašlání, takže jsem si spočítala, že toho, kdo má lehčí spaní, probudí i pouhé kňourání mého dítěte a nemusí jít o hlasitý pláč. Bylo mi líto děcka, které mělo horečku a bolestivé, zduřelé oteklé dásně a zároveň jsem věděla, že ti, kteří jdou ráno do práce se vyspat musí, včetně mého manžela. Já jsem sice byla celé dny jak mátoha, ale - doma.
S mým vřeštítkem - naštěstí moji kluci jako mimina nebyli uřvaní, jen tak prvních šest neděl jejich života ... a při prořezávání zubů.
Víte, když se nad tím zamyslím, asi v každé etapě našeho života jsme imunní a schopní snášet něco jiného. Děti mám ráda, miminka jsou pro mně roztomilá a kouzelná, ale dnes ve čtyřiceti už by mně vyčerpal jediný den s takovým tvorečkem víc než rok tehdy s vlastními dětmi, když jsem byla mladá ... už roky celé noci spím, jsem zvyklá na samostatné děti, na svůj volný čas a určité pohodlí. Když přijde některá z bývalých kolegyň s miminkem - u mých známých letí baby boom - všechny po třicítce mají mimino, ráda se pomazlím, pokocám, koupím dárečky, dokonce jsem před pár lety chodila kamarádce vozit dítě - ale ráda předám zpět - s úlevou. Když mi jiná moje kamarádka a matka čtyř dětí po příchodu na návštěvu vrazí svou nejmladší automaticky už mezi dveřmi se slovy běž k tetě a později mi k tomu přidá láhev s krmením, nemám námitky, ale vzhledem k tomu, že mimi je hlučné a ona mi je nechá po celou dobu návštěvy a rozvalí se s kafíčkem v křesle, moc si nepopovídáme, jsou takové moje návštěvy relativně krátké. Když s malou pochoduji, jsem překvapená, jak brzy mi začnou bolet i záda - no, nejsem holt nejmladší - smekám před matkami, které si děti pořizují po čtyřicítce. To dítě vyžaduje hodně fyzických i psychických sil, které už dnes nemám.
Takže za děti jsem životu vděčná, jak jsem psala. Ovšem moje slepičí období je nenávratně pryč - a i ta nádherná sladká miminka už i mně by dala zabrat.
A mamin, které žijí v přesvědčení, že každý příchozí na návštěvu musí být z jejich dítěte u vytržení po dobu dvou hodin, statečně šišlat s hubou od ucha k uchu znám dost. Je to takový syndrom matek. Svými dětmi jsem u vytržení byla, ale po druhých jsem to nikdy nežádala, dítě druhým s flaškou nestrkala a ctila, že návštěva má mít klid a pohodlí a podle toho se v rámci možností chovala. Většinou mi bylo dopřáno si s návštěvou popovídat v době spánku mého dítěte, tak jsem to i časově plánovala.
Je pravda, že u vytržení asi můžeme být jen z kojence vlastního ... ostatní děti jsou pro mně rozkošné, sladké k zulíbání, ale logicky se našich srdcí nedotýkají ... ale díky za tolerantní psaní ... chápu i argumenty protistran ...

takže nenávidíš děti nebo jejich pohodlné matky?Srovnej si to v hlavě ,jestli je tu někdo nevychovaný tak to jejich rodiče,děti za to nemůžou,oni se učí a chybí učitel!

Spokojená matka to napsala velice pěkně. Píše jen, že nerozumí nenávisti k dětem. Já děti nenávidím. A to jsem dlouhá léta chtěla pracovat v jeslích a děti jsem měla ráda. Mám nemocné uši a ač jsem mírně nahluchlá, tak bohužel vysoké t'ony slyším lépe než je obvyklé. A děti vyluzují zvuky převážně vysoké. Co mi na dětech vadí je povětšině nevychovanost. Tedy podle mého. Každý člověk má představu jaké by mělo být správné dítě a vychovává svoje děti tak, aby se to té představě přibližovalo. Protože s přáteli občas na toto téma vedeme diskuse, dá se říct, že nejen mě ale dost lidí rozčilují děti jaksi volněji vychovávané, než vlastní. V dnešní době se dbá na to aby se rozvíjela osobnost, tudíš nějaké mantinely spíš nejsou. Nic proti tomu. A?t si matky nechají děti třeba stavět na hlavu, ale ať tím proboha neotravují celé okolí. Mám takovou rodinu vedle. Jedou s dítětewm na výlet v 6 ráno. Děcko vřeští na sídlišti a oni koukají a nic. Vůbec jim nevadí, že vzbudí takových 70 lidí. Já jsem kvůli nim už 4 roky nedospala. Mají takový milý zvyk. Časně z rána otevře dveře bytu maminka, vypustí to na chodbu a jde se zdobit. U sousedního bytu otevře babička a ta pakáž lítá a řve po dobu asi 30 minut. Ani bába ani slepice těm spratkům nevysvětlí, že jsou lidé, kteří pracují v noci a že teď zrovna spí. A to máte všude. V MHD, V obchodě u lékaře jako by předpokládali, že tam jsou sami, nebo že to všem připadne roztomilé. Myslím si, že když jsem neužívala radosti při jejich výrobě, tak ať mne mikdo neobtěžuje s jejich výchovou či spíš nevýchovou. Musím přiznat, že i vlastní vnoučata jsou poněkud nevychovaná a bezohledná. Když pořijedou na prázniny tak první 3 dny jsou na mrtvici pro všechny. Pak si zvyknou, že u nás se neřve (když mají touhu tak s tím musí jít tam, kde to nikoho neruší), taky se poslouchá nejvýš napodruhé a občas se doma pomáhá. A jde to. Když přijmou naše pravidla, tak potom blbnem s výrobou ptačích budek, pokojíčků pro panenky, či stavíme nějakou skrýš. Kupodivu k nám jezdí dobrovolně. A tak nevadí matky rozcuchané,či s jinými nedostatky v úpravě, ale vadí matky, které ze svých dětí dělají pupky světa. Ty děti znají pouze nekritické příbuzenstvo a vůbec netuší, že na ně nemusí být každý zvědavý. Řekla bych, že já jsem už všechnu toleranci vyčerpala a když vidím zpovykaného fakana, kterého než by rodiče napomenuli, tak ho raději nechají obtěžovat široké okolí tak pživolávám od angíny pžez žloutenku kde co, jen aby musely být nějakou chvíli doma a neotravovaly. Něco jako Herodes.