Sebepoškozování

Pajko, tak to ne... Asi jsem to špatně napsala, ale moje chování mi normální nepřipadá... Kdykoliv se podívám na ruku, vidím tam důkaz mé nenormality... A na dokonalosti mi to nepřidá, neřeší mi ji a ani nekompenzuje... Je to trest, za to jaká jsem... Nechtěla jsem, aby to vyznělo, že mi to přijde normální nebo že si v tom libuju... to ani náhodou... Chtěla jsem říct, že mi potom bude líp a nebudu se ohlížet a rozebírat to, co jsem udělala. Budu si vychutnávat okamžik, který je právě teď... No vidíš, dneska je mi dobře, líbí se mi, jak prší a nebudu si slibovat, že už to nikdy neudělám, cítila bych se mizerně, až bych to zase neovládla.. a taky je mi jasné, že tomu příště neuniknu, ale možná, že to bude trvat zase o něco déle. Masochistickou zvrhlost?! - Víš, píšu sem, jen když si ublížím, potřebuju se z toho vykecat, takže tu čtete jen bezprostřední pocity typu "kašlu na všechno, když mi to udělalo dobře...", ale chápu, že to není normální... Že nechci přestat? - To také ne, musím teď souhlasit s Bárou...stalo se z toho lhostejnost... Už to tak neřeším, když si ublížím. I když mám nepatrný úspěch - před včerejškem jsem si neublížila skoro měsíc, což je 0pokrok, protože když jsem začínala, ubližovala jsem si i několikrát týdně. Póza to není, jen je to okamžik, kdy je mi špatně... Jizev je hodně málo, protože se snažím dělat to pořád na stejná místa... P.S. Možná, že jednou budu máma /doufám, že ne/... a kdyby za mnou moje dítě přišlo, že..., budu se snažit neřvat na něho hystericky, že nemá důvod být nešťastné, protože - 100 nejrůznějších důvodů - a má se usmívat a snažit se být šťastné..., protože jsem poznala, že těch 100 nejrůznějších důvodů nevytvoří vnitřní štěstí... Namítneš mi na to, že to nikdy neviděla mýma očima, že by chtělo dát jí čas, aby si to srovnala, ale když jsem jí to řekla, bylo mi tak trapně, že už to nechci zažít znova... Připadala jsem si pak, že si to všechno jen vymýšlím...

Víš Pajko... mě to sice normální nepřipadá, jenomže ten kolotoč se u mě opakuje stejně jako u Anily, takže vlastně jsem to už vzdala, už je mi to jedno, na boku mám další jizvy a ty šeredně pálí, o těch ostatních místech ani nemluvim. Neni to naschval, jen je to možná únava s tím něco podnikat a pořád se nervovat jak jsem nenormální

Anilo, Lenčin příspěvek, že to znovu udělala, mě docela rozesmutnil, ale vím, že to bude řešit a taky vyřeší, protože chce a protože cítí, že její chování není normální. Pokud bych brala doslovně, co jsi napsala, tak už jsi o krok dál v tom, že Tobě Tvé chování připadá normální a v podstatě správné řešení. Své chování zdůvodňuješ pocitem vlastní nedokonalosti. Nedovedu si příliš představit, že tohle Tvé chování Ti ho kompenzuje, řeší, přidává na dokonalosti... Vážně se pak cítíš dokonalejší? Je obrovská škoda, že s tím vůbec nic nepodnikáš, naopak z Tvého popisu událostí, motivů a pocitů cítím zvláštní nenormální masochistickou zvrhlost. Dokonce bych řekla, že žádná z holek, které sem píší, si v tom tak nelibuje jako Ty, žádné jejich chování nepřipadá normální. Přála bych Ti, aby to byla jenom póza, aby jizev po spáleninách bylo na Tvém těle co nejmíň a plamen byl symbolem klidu a tepla bez zápachu spálené kůže :(P.S. Možná, že jednou budeš taky máma a Tvé dítě za Tebou přijde a Ty...budeš mít o ně strach, možná hystericky mateřský, mnoho ženských na strach a šoky reaguje hystericky, i to Tvé pálení je přece projevem tiché hysterie...

Zdravím všechny... jsem zpátky - bohužel :ó(...Pocit smíření - ani smutek ani radost... nic..., ale ulevilo se mi... Mělo by mi být mizerněji, když jsem tomu zase podlehla..., ale naštěstí není. Už mi nevadí, že jsem to udělala. Kdybych si za to zase nadávala a vyčítala si to, bylo by mi ještě hůř... Mám takový pocit, že se mi to tak trochu opakuje: radost - euforie /ale ta jen občas/ - skleslost - mizérie - zapálím si - skleslost - radost - ... To známé předstírání, že tahle diskuze neexistuje, že už to nepotřebuju a nikdy neudělám..., pak opět pocit ubohosti přesouvající se do nicotnosti... Odkud jen to znám? Že by se mi to už několikrát stalo?... A teď tu sedím, píšu pár nesouvislých řádků a na ruce mě pálí několik puchýřů, které mám tentokrát od zápalek... Budu slavit výročí! Je to skoro rok a půl od mého prvního ublížení!... Už jsem pochopila, proč jsem to tenkrát udělala... Leni, taky mě šokovalo, že jsem něčeho takového schopná... Důvod toho začarovaného kruhu, o kterém se tu už někdo zmiňoval, je u mě pocit nedokonalosti... Za celý den nestihnu udělat všechno, co jsem měla naplánované..., pak mě to začně užírat, zlobím se na sebe, že jsem to nestihla... A protože se musím užírat svojí neschopností, nestihnu už vůbec nic, takže postupně si ke své blbosti přidám i svoji ošklivost a to už držím zapalovač nebo něco podobného... K psychologovi jít nechci, teda teď už je mi to jedno... Ale chtěla jsem tam zajít... Asi před tím rokem a půl, když jsem začínala... Ale to bylo na začátku, člověk byl vylekanej sám sebou, co to udělal, že není normální, atd. Něco jsem v tom smyslu naznačila mámě /neřekla jsem jí o tom, co si dělám/, ale protože mi předvedla příšerný hysterický záchvat, že se zdálo, že by cvokaře potřebovala víc ona než já, :o) tak jsem to vzdala. Řekla jsem jí to jen pro to, že mi bylo strašně zle... nepopsatelná svíravá úzkost... Přišlo mi to už nekonečné, nevěděla jsem, co s tím mám dělat, aby to přestalo... Byl to ten nejhorší pocit v tomhle směru, který jsem kdy měla... nebo se mi zdá nejhorší, protože jsem to ještě neznala a teď už mi to ani "nepřijde"...Ať se vám daří mít se nádherně a já myslím, že se zase někdy stavím...

Lenka, je to tazke s tym iba tak prestat, preto si nezufaj, ak si sa k tomu zas uchylila, ja som si velakrat myslela, ano uz to bolo naposledy, zahodila som vsetky ziletky, ale v tom zufalstve, som vzdy odniekal nejaku vyhrabala, to mas ako s narkomanmi, tiez naslubuju, uz nikdy viac si nedam davku a vidis ako ich vela konci, ale nikdy niet vsetkym dnom koniec.Ja som sa neskor snazila prejst na teoriu neslubovania, lebo to nikam neviedlo, nemalo to ucinok, tak som si vzdy povedala, uz neslubujem, radsej to iba neurobim, teda vela krat som podlahla znova a znova, bolo to tazke, ale podarilo sa, a ako sa budem opakovat po xty krat dakujem za to jednej super zienke, ktoru velmi lubim ;o] vies pomahalo mi o tom rozpravat, ze bol konecne na svete niekto, kto ma zacal pocuvat, i ma obcas polutoval, tiez som to asi potrebovala...Pises, ze to nemas komu povedat, ja som to tiez nemala komu povedat, odvahu by som na to nenasla, nebol nikto v mojom realnom zivote o ktorom viem, ze by nasiel k tomu pochopenie... Ale ved u teba to vie aspon Tvoj muz, myslim, ze nemas mat preco pred nim ostych, rozpravanie snim Ti nepomaha? A kedy ides k tomu psychologovi? Preco si pripadas, ze chces na seba uputat, si exhibicionista? Myslim, ze nie, ved to nevystavujes, tak o co ide? A ako to znasa tvoj manzel, hneva sa za to na teba, je nastvany, ci ho to mrzi, ale nevie ti s tym pomoct?Sebalutost je to najotrasnejsie co moze cloveka pstihnut, vtedy sa vsetko zda strasne tmave, pritom to take nikdy nebyva, ale cloveku sa to vsetko objasni az vlmi neskoro, ale o to je to krajsi pocit zistenia, ze nic nieje take skarede, ako sa zda...Pekne sniky, pistalka

Holky,udělala jsem to zase. Nemám komu to říct, mám sice super kamaráda,a vůbec kámošky, ale žádnou s tím nemůžu otravovat. Připadám si už jak hypochondr, že na sebe chci upoutat pozornost. Dlouho jsem si myslela, že už to neudělám,už nemám kam.Obě stehna dodělaný, nechtěla jsem, aby to bylo někde vidět, tak jsem si myslela, že si to neudělám někde, kde by to bylo vidět.ALe na vnitřní straně ruky, pod ramenem ještě místo bylo. Tak strašně mě to lákalo.A dělalo mi to tak dobře.Ten nůž jsem už zlomila, doufám, že to už pomůže,už nevím co jinýho.Dala jsem si na to psí sádlo, jinak, já vím, že je to hnusný, taky to není náš pes, ale zázračně to pomáhá, hlavně na čerstvý jizvy. No nic,nevím, co mi řekne muž, až příjde z práce. Už nevím, co mu mám říct. A asi budu nosit ten tvůj šátek, Píšťalko!

Mna sa paci aj co si napisala aj Tvoji smajkovia :))) aj ta satka na ruke ma naozaj smrnc, to by ma nenapadlo, sama by som na nic neprisla, uz mi to nepali, tak ani nehasim. Hasim radsej prec odtialto :) dost bolo roboty :)))A Lenko Tobe drzim pesti, at to hezky zvladnes. Zvladnes to, protoze tam jdes s virou a pozitivne naladena, dopadne to dobre.A neni pravda, ze se ostatni na vas divaji jako na vyvrhely, to je pitomost !!!

Ahoj Lenka, sak aspon nejake trojstvrtove nohavice su fajn, ja nosim kratasy po kolena a aj sukne, a na ruke nosim omotanu satku, aby som mohla mat i tricko na ramienka, da sa to zladit a dokonca to vyzera i moderne, este ze je teraz taky trend, vselicim sa omotat a ovestat :o]Mne nehnedne okolo jaziev nic a aj sa opalujem, myslim, ze to na to nema ucinok, ked som mala moznost tak som sa chodila opalovat sama, ale teraz davam prednost solariu, tu stejne nieje slnko. Mne to naozaj pomaha, zo zaciatku, hej prve opalovania boli strasne, telo zostalo cervene, a jazvy vysli na povrch sta by som ich vyrila bielou kriedou, proste strasne svietili, ale postupom casu, ako som zacala hnednut, tak sa to pomaly vstrebava do sumernej farby, pomaly ale presa, je to viditelne a velmi som tomu rada :o]Samoopalovaci krem som neskusala, lebo to skusali moje kamaratky [jasne, ze nie na jazvy, skratka chceli byt pekne] a pekne zostali z toho flakate i napriek rovnomernemu namazaniu... no proste v tomto nemam osobnu skusenost.Stejne je zvlastne, ako opisujes, ze Ti kleslo sebavedomie, cim to bude... ved sa nemas za co hanbit, ak o tom nik nevie, myslim teraz dany clovek s ktorym vedies diskusiu tak neni dovod, aby si sa nejako menila, ved to nik nevidi, teraz uz mam pocit ze no a co tak sa vsetci pozrite a dajte mi pokoj, ved nik nevystichuje niekomu ak fajci, ci pije, na nich sa pozera ludstvo normalne, ale za to, ze sa niekto poreze tak je pomaly vyvrhel spolocnosti divna teoria, myslim, ze sa taky pristuo ludi nezmeni, ved v podstate to neni az tak normalne, jasne, ze i mne to vadilo, ale zas to nikomu neukazujem, a sama pred sebou sa uz zato nehanbim :o]Je fajn, ze sa k tomu psychologovi tesis, ja by som z toho mala tyzden vpred zaludocnu nervozitu, je super ak si presvedcena, ze je naozaj taky dobri to sa ti s nim bude lahsie rozpravat, zistis v com nastala v tvojom zivote zmena, preco to zrazu prislo, isto to nebolo, ako naka strela, asi sa citis s manzelom v pohode, lebo to vie, nemusis sa pretvarovat, si proste svojska, ale pred druhymi to nejde, kazdy mame kazdy den na ksychte nalepenu pretvarku a to ozajstne to pod tym ukazujeme iba najblizsim, o ktorych vieme, ze nas pochopia, isto sa preto pred nim citis fajn. No kazdopadne sem este napis, som zvedava [vidis ja sa priznam v pohode, zvedava jak stara raketa] :o]]] zelam Ti, at si coskoro v pohode.Inak Lenka, si mila :o] nemyslim, ze by som niekomu pomohla, nedokazem tak prehovorit niekomu do duse, aby mu to pomohlo, nie som na to tak vyrecna, iba tak obcas taram do vetra :o] Tak prijemny vecer.Pajka, Ty si proste super, tak at mas prijemny vecer i Ty :o]No skratka, at ma kazdy vecer taky, aky si sam zela :o] dnes pouzivam samych smejokv, tak dufam, ze sa vam pacia... :o]pistalka

Lenko, fandím Ti, abys rychle našla příčinu svého trápení a brzy byla zase fit. O Píšťalce si myslím totéž co Ty, je to fantastické dievča a jsem moc ráda, že na světě jsou lidi jako ona, život je pak snazší :)

Jo,holky, taky mi můj muž poradil koupit si samoopalovací krém a kolem těch jizev si to natřít,že to jako nebude tak vidět.Tak až to vyzkouším, tak vám dám vědět.(Ale myslím, že to nevyjde.)

Milá Píšťlko,moc ti děkuju za odpověď.Víš,je to zvláštní, strašně se za ty jizvy stydím a letos nevlezu do plavek ani do kraťasů nebo mini, ale k tomu psychologovi už se strašně těším.Od té doby, co se mi to stalo,moje sebevědomí kleslo na nulu,nic se mi nedaří a s nikým nechci mluvit. Což jde dost těžko, protože pracuju s lidma.V pohodě se cítím jenom s mým mužem.Neumím si představit, kdyby tu nebyl.Nemůžu se dočkat,až se z toho dostanu,až mi ten doktor řekne, v čem je problém.A konečně budu mít chuť jít mezi lidi.Na výšce studuju taky psychologii, tak možná proto k nim mám takovou důvěru.A mojí kamarádce jeden takový psycholog zachránil manželství.A ani nic neplatila. Píšťalko, děkuju ti moc za ty rady o tom gelu.Taky se mi po něm loupe kůže a kolem těch jizev taky kůže hnědne.No je to hnus.Píšou tam, že se člověk nesmí opalovat, když má používá ten gel.Ale vy jste tady psaly,že opalování pomáhá.Tak nevím.Jo a taky bych chtěla říct, že jsi uplně senzační ženská s úžasným srdíčkem, jak tady radíš a pomáháš mně a podobným "dušičkám"Doufám, že budeš mít v životě za to všechno to nejlepší,co tě může potkat.Měj se moc fajn.

tak som prave dopozerala na videu Saxanu, dozehlila som nemalu kopu mojich "oblubenych" koseli a tak ma este napada, ze vlastne tiez neviem preco ludia si nezajdu k psychologovi, ak by im to malo trosku pomoct, ved ked nad tym tak premyslam, nebude na tom nic tak zvlastneho ani extravagantneho, mozno sa to este dost zdaleka berie s nadhladom, myslim, ze mne by sa asi zisiel tiez, ale... ja si vzdy najdem to moje "ale"No nic to, ja si idem nieco este pozriet v telke a potom sa porucam, tak pekne sny i vam...pistalka

Lenka, to mas velke plus, ze mas oporu v manzelovi, to je fakt dolezite, aby kazdy z nas mal niekoho na koho vie, ze sa moze spolahnut, respektive, ze najde u neho porozumenie, a mas este jedno plus, ze s tym chces nieco spravit, i ked si mozno myslis, aka si super, ze nemas paru o tom co sa deje, z coho to je, tak myslim, ze ti ten psycholog pomoze, keby som vedela, ako sa kresli smejko zo zdvihnutym palcom, tak ho sem supnem :o]Ja pouzivam tento gel, tiez skoro mesiac a zaroven ho skusam aj na jazvy po operaciach, na tie jazvy co som mala po rezani to zabera fakt super, som z toho fakt prekvapena, ale tie neboli take hlboke, a ani sa nikdy nezasivali asi preto to ide lahsie, ale na tie hlbsie i zasivane jazvy, tam to moc nezabera, mozno to chce viac casu... Inak z toho smradu mi je pekne hnusne, on je ten gel sice trochu privonany parfemom, ale stejne z toho citit tie cibulove extrakty a z toho ma vzdy pekne napne, ale odolavam ;o] inak sa mi presne kde to pouzivam zlupala koza, a uplne ma to akokeby spalilo, mozno to tak ma byt, ze to zlezie a obnovi sa nova pokozka v jednom celku bez sramov, to by bolo fajn ;o]pistalka

Ahoj všichni,tak jsem už taky mezi váma.Nikdy jsem si nepředstavovala, že se mi něco takového může stát, ale stalo se. U mě to poprvé dělalo 14 řezných ran přes celé stehno, to asi před 2 měsíci, potom za měsíc už jenom tři na druhém. Moc mi tahle diskuze pomohla, zjistila jsem, že takových jako já je spousta a taky léky,které jste tu doporučovaly, jsem si koupila. Jenomže vy všechny víceméně víte, proč jste to udělaly. Já ne. Do té doby jsem byla nejšťastnější člověk na světě. Mám skvělou práci, perfektního manžela, velkou rodinu, všechno. Dokonce jsem si každý den říkala, jak je svět krásný. A pak tohle.Taky u mě v obou případech hrál roli alkohol. Když jsem to udělala poprvé tak jsem uplně přestala pít (ne,že bych to předtím přeháněla), ale po nějaké oslavě, kde jsem zase znovu pila, jsem to udělala zas. Teď už nepiju vůbec, jsem příliš vyděšená, ale vím, že ten alkohol jediný problém nebyl. Ale co ten problém je, to nevím. Vy to víte. Strašně mi pomáhá, že jsem objednaná k perfektnímu psychologovi, který už pomohl jedné mojí kamarádce. Nerozumím, proč některé z vás k psychologovi jít nechtějí. Asi máte špatné zkušenosti.Já jim věřím a těším se, až mi pomůže. Jenom mám strach, na co příjdu, co vlastně v mém životě nefunguje. Jsem zvyklá ze sebe dostat všechno, být co nejlepší manželka, v práci, kamarádka a najednou zjistím, že jsem uplná troska. to je zlý. Takteď sedím doma když se ostatní koupou a nosím dlouhé kalhoty. V mém muži mám velkou oporu, pomáhá mi a podporuje mě v tom, že nejsem blázen, i když si to teď myslím. Jeden můj kamarád mi řekl

děkuju

Ahojky Barusko, jo, mas pravdu, je to porad dokola a v tom je cely "zakopany pes", z kruhu nejde ven... Doslo mi v posledni dobe, ze uz me podobne veci nelakaji, mozna i z duvodu, ze ted jedu s rodinou pritele k mori a mam telo od hnusnych jizev..,ale vim, ze prijde doba, kdy to opet budu opakovat, ale taky verim, ze vsechno jednou skonci... Drzim Ti moc palce, i kdyz presne nevim v cem, jen, ze..jednou to prekoname... Verim tomu. Blizi

zase jsem se pořezala :o/ myslela jsem, že už to neudělám, bylo mi dobře, měla jsem chuť pomáhat a něco s tim konečně udělat, jenomže jsem našla žiletku, už mě to nebaví je to pořád dokola, neustále se ten kruh opakuje, mám na sebe strašnej vztek.

Pistalko, mockrat dekuju za reakci :) Barco, jak jsi to myslela? Ozvi se!

život zachvíli nebude :o/

život je sakra hnusný pokušitel...