Aerofobie - strach z létání
Vycházel přitom z výpovědí pěti tisícovek účastníků letecké přepravy, kteří se mu svěřili s důvody, proč se v letadle necítí příliš volně. Ukázalo se, že největší strach mají cestující nejvyšší věkové kategorie bez ohledu na pohlaví, nicméně důvody strachu jsou u mužů a žen odlišné.
Obecně se dá říci, že všechny ženy se obávají pádu letounu a nelibě nesou pomyšlení, že by mohly ztratit kontrolu nad svými emocemi, například bezděčně vykřiknout. Ve věkové kategorii do 35 let se k tomu přidává i strach z možného únosu stroje teroristy. Starší ročníky pak mnohdy ještě sužuje klaustrofobie, tedy strach z uzavřeného prostoru, jež se u nich nejednou stává podnětem k propuknutí paniky.
Muže, bez ohledu na dovršený věk, především trápí, že nemohou aktivně zasáhnout do pilotování a podílet se na průběžné kontrole letu, zejména ve chvílích, kdy se domnívají, že něco není v pořádku. Nezřídka se k těmto pocitům přidává i strach z výšky.
Tým, který uskutečnil výzkum pod vedením Lucase van Gerwena jako konzultanta fondu VALK, byl sestaven ze zástupců Leidenské univerzity, nizozemské letecké společnosti KLM a amsterodamského letiště Schiphol. Výsledky se mají promítnout do léčby aerofobie a napomoci praktickému využití speciální terapie, jež najde své uplatnění u zástupců obou pohlaví.
"Při stanovení konkrétní příčiny strachu z létání máme větší šanci na úspěch," uvedl Lucas van Gerwen a zdůraznil, že se této fobie jako jedné z mála lze účinně a definitivně zbavit vhodně zvolenou psychoterapií.
Zdroj: Plus
Komentáře
ale nastoupila jsem a když se začalo zvedat tak jsem byla na mrtvici.Během deseti minut mi připadalo,že sedím v autě a vše probíhalo v pohodě.Dala jsem si jídlo,pití a cítila jsem se v pohodě.Pak jsem si říkala proč jsem měla strach vždyť to nic není.Teď lítám každý rok a vždy se moc těším a letadlo? to je nejlepší cestování jaké jsem kdy mohla zažít no prostě super.Tak odvahu není se čeho bát!
Osobně věřím v osud, takže pokud je mi předurčeno zemřít v troskách letadla, nic s tím neudělám. Létání je a doufam vždy bude něco, co mi zpříjemní i konec dovolené.
Já jsem přišla o rodiče, právě při leteckým neštěstí. Navíc jsem díky svému psychickému postižení a zvlášť katolickým metodám jeho léčení náchylná k depkám. Můžu vám říct, že já se do letadla vždcky těším. Je to spolehlivá doprava. Až to se mnou spadne, budu mít konečně aspoň pokoj od těch depek. A třeba půjdu k Bohu a budu mu moct konečně říct, jaký jsou katolíci, kteří mě v dětství odmítli svěřit do péče psychologa a místo toho čekali na zázrak, podrazníci. I kněží, kteří se za mně modlili a sháněli na mně exorcisty:) Byli asi nějací nekvalitní, že je Bůh nevyslyšel, jestli se náhodou za ty prachy místo modlení nešli třeba ochlastávat:) V Nebi uvidím pravdu. A kdybych náhodou skončila v Pekle, tak tam mě taky řeknou proč. To vám kněží ani odborníci na letecký katastrofy neřeknou nikdy. Jak je to krásný, říct, osudu neporučíš, stroj měl poruchu. Jak je krásný říct, že Bůh není můj poskok, aby vyslyšel modlitby. Lidi, kteří mají na starost velký skupiny lidí a někam je "dopravují", jsou tak nějak divně deformovaní povoláním. Jako by pro ně už život druhýho neměl cenu...větší, než to co kdo dal za letenku nebo přispěl na kostel. Taky to znáte?
Šíleně mě štve můj strach z létání.Na dovču se musím kodrcat autobusem a protože mám rád Černou Horu nebo Španělsko,tak je to vždy přes 24 hodin. Když vidím LAST MINUTY zájezdy třeba do Egypta "za hubičku" štve mě to ještě víc .Když mě je blbě i na 3 metrovým žebříku!! Co s tím ? Dá se to nějak zmáknout ?
Pak jsem letela jeste nekolikrat, vzdycky v pohode, ale protoze taky trpim panickou poruchou (treba vystupuju z tramvaji apod.) si s sebou beru pro sichr alprazolam (v CR jako Xanax ci Neurol). Kdyz vidim, ze buseni srdce zacina byt neunosne, tak spolknu tak 1,5mg a parada - neoddela me to jako stilnox a pritom se taky lehce vznasim v bubline bezpeci a klidu. Vrele doporucuju.
Taky asi pomuze, kdyz cestuje spolecne blizky clovek, to je vzdy dobre. Mne pomohlo aspon, kdyz se mnou byl tatinek na letisti den pred letem a koukali jsme na letadla, on mi vysvetloval jak a co, delal vtipy a uklidnoval me. Vzdycky jsem si pak na to vzpomnela pri pozdejsich letech a musela se smat ;-)
Hlavne klid. Jsou cesty, jak to zvladnout.
Tuším,co tu fobii spustilo,ale není v mých silách se jí zbavit.Prostě vlezu na palubu,všechno se ve mě sevře,nemůžu dýchat,neslouží mi nohy a mozek velí-utíkej,rychle ven- a já jsem přitom ráda,že se doplazím na sedadlo.
Doktor mi sice napsal nějaké kapky,ale že by to nějak zabíralo?Nebo lépe řečeno,zaberou jak kdy,už se mi stalo,že nezabraly vůbec.Přitom moje kamarádka je zkusila taky,protože mi nevěřila,že mě moc nezabírají...a měla jsem co dělat,abych jí vzbudila.Spala po nich jak mimino.To bude zase zábava...za týden letím zase...ach jo:-(
Stve me to, protoze letet na dovolenou - to by bylo za trest. Bohuzel jsem patrne kvuli tomu prisla i o nabidku zamestnani (priznala jsem se, ze mi letani nedela dobre, a tam byly podminkou cesty do Asie :-(( ).
Je mezi Vami nekdo, kdo absolvoval ten kurz u CSA? Na jejich webu info neni. Me by zajimalo, jestli to muze odbourat tu "fyzickou" paniku. Nebo zda je to jen metoda, ktera neco vysvetli hlave, ale co z toho, kdyz zaludek na to stejne neda?
Tip pro ty, kteri do toho pekelnyho kramu vlezt musej: priznejte se letuskam. Ve vsech pripadech me desne paniky na me byly strasne hodny, mela jsem protekcni caj (a becherovku), uklidnovaly me, posadily dopredu, kde to min houpe, s jednou z nich si dodnes pisu.
Jo a ze leky obcas zaberou a obcas ne: dulezity je casovani. Lek se musi dostat do krve, ne jen do zaludku. Takze se musi vzit v urcitou dobu pred startem. Doporucuju konzultovat s lekarem, nejlepe psychiatrem, ktery vi, jak/za jak dlouho ty leky funguji. Ja to zblbla, vzala jsem si prasek pozde a trpela jsem jako zvire.
Tak stasny let!
...tak s tím Rivotrilem(je to vlastně Antiepileptikum)...ten mám taky,ale jak jsem říkala,někdy to zafunguje,jindy ne,asi se bojím víc,než je předepsaná dávka kapek :-D,kterou ale nechci zvyšovat,než je povoleno.
Na alkohol k tomu bych nespoléhala.Tyhle léky není radno kombinovat s pitím,mohlo by se ti stát,že se ti bude špatně dýchat-a nebude to jen ve tvé hlavě(psychika).
A pro ty, kteri maji (stejne jako ja) v oblibe herce Seana Beana: on tim trpi taky. Pro zajimavost - rozhovor, kde o tom mluvi:
http://www.compleatseanbean.com/mainfeatures-106.html
...jemu se to keca, v 1.tride se mu jiste "panikari" lip nez v stisnene turisticke :-)
No nic, drzim palec vsem, kteri musej...
Muj prvni let byl asi ve 2. letech na Ukrajinu a do Beloruska to sme leteli este ruskyma letadlama tehdy sem se bal resp. to jedine si pamatuji.
Pak parkrat jen vyhlidkovy let to bylo ok.
Pak leto do Turecka, Islandu, Agnlie, Finsko, Belgie, Dansko, Malta a nakonec ted poeltim do Irska to behem 3. let.
Nebojim se, resp. jednou sem trosku mel strach, kdyz sme leteli tim malinkym letadlem Aarhus - Kodan to byla sranda, ale jinak nee.
Jedine co me stve, ze mi pri pristavani jakoby zalihaj usi a to praskani v usich at uz pri polikani, resp. vyfukovani nosem do kapesniku me sere.
Jinak lidi, vemte si, ze ja nevidim, to je mozna plus pro me, ale byl-li by nejaky problem, tak kdo je na tom hure? :D.
Jinak si spocitejte kolik dene lidi zemre na silnici a kolik v letadlech? Pocet lidi co litaj na pocdet kilometru oproti autum, busum, vlakum je fakt minimalni.
A mate jedno pozitivum, bud to prezijete nebo ne, nebudete mrzak na voziku atd.
Takze ma rada proste se obrnit, rici si dokazali jini, dokazu ja!
Jinak se nikam nepodivate a to by byla skoda ne? Ja letani miluju uz bez nej nemuzu byt, chtel sem byt pilotem, bohuzel.
Jinak nebrat moc prasku a nekombinovat s alkoholem v pripade nutnosti kdyby joooooooo tak by ste se nemuseli probudit.
A mobily se pouzivat nemsej, ale mp3 prehravac ano, stejne jako notebook, nikoli pri startu a pristani.
Tak hodne lidem zdar, kdyztak se ozvete na mail 231487 (zav)mail.muni.cz
M D
V minulosti jsem měla klaustrofobní ataky v autobusech či tramvajích. Byl to můj druhý let, první byl delší a v pohodě. Po letu jsem měla asi týden strašné úzkosti a návaly paniky, další týden deprese, vyčerpání, půl roku občasné úzkostné návaly, nemohla jsem do výtahu ani autobusu, teď už mohu kromě myčky automobilu skoro všechno, ale jestli ještě někdy někam poletím, to faakt nevím... Moc bych chtěla cestovat, mám malé děti, manžel naléhá, abychom letěli na dovolenou k moři a pro mě je to pomalu otázka života a smrti, protože ta hrůza byla nepředstavitená!
- Odpovědět
Pošli odkaz