Postinterupcni syndrom

Než se někdo rozhodnete pro potrat, podívejte se zde:

http://www.svobodavolby.cz/?a=4&t=7

no,vpodstatě ti chci ještě říct,že i když neměním nic na tom,co jsem napsal,tak k tomu dodám,že jako militantní odpůrce potratů a vůbec věcí,kde je prostě hodnota lidského života strašně devalvována,se dostávám do afektu a pak řeknu to,co mám na srdci...vážím si ženských,které prostě ví,že byly lehkomyslné a umí převzít odpovědnost a postarat se o dítě i za cenu vlastního nepohodlí...v tomto jsi selhala a tvoje plus je to, že jsi si toho vědoma...a že toho lituješ...to by pro tebe měl být dobrý výchozí bod do budoucna...s tím ti nikdo nepomůže,ty sama víš,co cítíš a musíš se s tím naučit žít...tvoje trápení je vlastně tvůj trest...možná to bude trvat dlouho,ale jednoho dne zjistíš,že to otupuje...a toho bys třeba mohla využít k prospěchu druhých,tím nemyslím,abys pomáhala těm,kdo bude řešit podobné postinterrupční trauma, ale třeba ženám, které se rozhodují anebo maminkám, které se rozhodly být statečné a mít dítě, i když jsou třeba v bídné situaci...a tím můžeš dát svému trápení smysl,jako tím myslím,že to nebude bezbřehé neplodné sebeobviňování,ale když ho (byť to bylo špatné rozhodnutí) nakonec využiješ k dobrému účelu...a jdi k psychologovi...tam ti třeba pomůžou,ví,jak na to...adresy najdeš na netu,v telefonním seznamu i ti poradí na lince důvěry...

ano,správně a to je to je jediný reálný pohled na tebe!!! dovol, abych ti řekl, že na sebe nahlížíš správně... jen tak dál,ať víš, žes nedokázala unést odpovědnost a udělalas to nejjednodušší,cos mohla... asi bys chtěla slyšet, jak ti to budou ostatní foukat a psát, jak si to nemáš brát, ale asi sama cítíš, že to byla obyčejná srabárna... exisuje antikoncepce, ne?! a taky umět se postavit svým problémům a tomu, co sis nadrobila, čelem... rozhodla ses blbě, přizdisráčsky a nedalas možnost rozhodnout tomu, o koho šlo... to je vše, co ti k tomu mohu říct... a všem ostatním, které byly takhle zbabělé

Je dobře, že píšete své zkušenosti, snad pomohou ženám, které chtějí dát své dítě pryč.

Kytičko přeně tak, já prožívám to samé a není mi pomoci. Je mi ze sebe zle a tak hledám a čekám na stéblo pomoci co vytáhne ze dna mojí duši, nikdy se asi nedočkám.

Ahoj Iwano, i ja mam za sebou interupci, je to uz skoro rok a pul. Dodnes nevim, jestli jsem se rozhodla dobre - jsou tady porad pro i proti. Kazdopadne neuplyne den, kdy bych nepomyslela na sve nenarozene dite. Predstavuju si, jake by asi bylo. Jake by to bylo byt matkou. Casto brecim. Myslim, ze tohle bremeno v podobe vycitek svedomi si asi ponesu az do smrti. A dobre mi tak.

Nelam si tim hlavu. Asi jsi mela duvod. Nebo te nekdo nutil? Bylo to tvoje svobodne rozhodnuti. A protoze tehotenstvi se vsemi klady i zapory proziva vic zena, myslim, ze je jen na ni, jestli chce byt a citi se byt prave v teto chvili matkou. Pokud se na to neciti a nechtene otehotni, je v poradku, ze se pro interrupci rozhodla. Ted se asi rozohni odpurci interrupci a urcite to budou muzsti a verici.Nevim, jak to probiha ted, ale za totality musela zena pred ponizujici komisi, ktera rozhodovala o jejim budoucim osudu.

Nemám tuhle zkušenost, ale má ji moje kamarádka a mluvily jsme o tom. Byla na interupci, pak uvěřila v Boha a teď toho strašně lituje...

Jedno rozhodnuti, ktere zmenilo muj zivot. Uz je to vice nez rok, ale zustava pohrdani sebou samou a prazdnota.Rada bych znala pocity zen ktere prozivaji to stejne.