Maniodepresivní psychóza

Julie: Děkuji za pochvalu :) když má člověk někoho rád udělá všechno. Nebereme to jako překážku spíš jako výzvu a snažíme se to překonávat. Právě že u přítelkyně ty příznaky neodezněly ani třeba po měsíci, proto i psychiatrička usousila, že vyzkousíme bez léků a uvidíme. Přes prázdniny to bylo dobré, byl klid, žádné stresy, fungovalo to dobře, ale jak v říjnu začala škola (oba jsme na VŠ) tak jedno období bylo pro ni opravdu kritické, všechno bylo špatně, za všechno mohla ona, nic se ji nedařilo (přitom v tom co dělala byla úspěšná), byla hodně zoufalá a přemýšlela i o přerušení školy. Naštěstí jsem ji to vymluvil, ale i to že přišel podzim, prostě všechno se vším. Teď se situace zase uklidnila a snažíme se fungovat.
Myšlenka která nás přivedla na chybnou diagnózu je spíš ta, že hodně těch nálad se ji mění podle situace co se stane - což má skoro každý. Ovšem ty její emoce jsou extrém. Když ji to chytne je schopna se mnou nemluvit třeba 2 dny, má deprese, nejí, nebo naopak při afektu je schopná kopat do věcí, rozbíjet něco, brečí vzteky (ale to jsou opravdu ty veliké extrémy), ale jina má klasické příznaky pro BAP, ale jak jsme psal, od Hraniční poruchy mě přijde, že se ta nemoc hodně podobá. Samozřejmě má stavy, kdy neví proč ji je šatně, nebo naopak velice dobře. Ale bojujeme, nejde nám přímo o tu nálepku toho co to je, spíše abychom věděli jak s tím lépe pracovat. Proto děkuji za každou radu.

Honzo, u mě to bylo opravdu velmi obdobné. Mně ale léky velice dobře zabraly. Měla jsem antipsychotika, nyní antidepresiva a stabilizátory nálady, vše ve velmi nízkých dávkách, ale užívám to již prakticky devět měsíců (kromě AD, ty teprve dva měsíce). Léky mě velice zklidnily, propady nejsou, vše začíná být barvitější, začínám mít opět chuť do práce (aniž bych se musela příliš nutit). Samozřejmě, že něco přetrvává - autoakuzace v mírnější formě, ruminace atd., jsem také spavější, mám tendenci si jít na chvilku zdřímnout i přes den, ale dá se to celkem lehce překonat... Samozřejmě, že ze začátku byly nežádoucí účinky, ale ty přešly cca po čtrnácti dnech. Přeji, abyste to zvládali. Jinak moc ocěňuji, jak se o přítelkyni staráte. Já mám také velice hodného a obětavého manžela, což je při těchto problémech potřeba.

Léky nebere, brala léky skoro 2 roky, vystřídala různé, ale je hodne citlivá a nedělali ji dobře. Brala Seroquel potom měla strašné záchvaty klepavky, třes, nebyla schopná mluvit jak ji bylo zle. Potom jsme prošli přes neurol, atarax, fevarin a další, ale většina byla spíše na deprese nebo je brala při nutnosti - což je vlastně doteď. Když už je situace neúnosná tak si vezme uklidňující prášek aby ji bylo líp. Navíc po lékách byla dost utlumená, nebyla schopná vykonávat běžné činnosti, byla otupená, pořád spala a to i při maličkých dávkách a příznaky neodezněli ani po měsících užívání. Proto se snažíme zvládat to terapií, snažím se dohlížet na její jídelníček, aby jedla pravidelně, zvládat stres,hodně a kvalitně spát a tak. To cyklování je jak kdy, někdy se to týká dnů, třeba 2 dny dobrý, pak 2dny spíš hypomanie, pak 4 dny deprese, ale někdy je to jak na dráze ráno tak, večer tak. Máme hodně knížek a přítelkyně se hodně snaží být "normální", ale je jasné, že ne vždy to jde a právě proto bychom rádi znali správnou diagnózu a stejně budeme muset toho odborníka vyhledat. Nicméně jsem chtěl radu i od vás a Martine moc děkuji, každá rada dobrá.

Julie: jinak to co popisujete vy, je dost podobné tomu co se u nás děje.

Ahoj všem! Mně se také někdy nálady silně střídaly i během 24 hodin (podrážděnost, veselost, náhlé propady do beznaděje, pocity za sklem), jindy byly jakoby přítomny neklid a bujarost bez příčiny současně s depresivním myšlením a autoakuzacemi. Rovněž mi na to byla stanovena dg. BAP v mírné formě (cyklotymie).
PS. Martine, jak se jinak máte?

Honza: NEJSEM doktor, pouze trochu sečtělý pacient. Takže: z vašeho popisu jsou to podle mě příznaky typické pro hraniční poruchu osobnosti. Na druhé straně je ovšem tenká hranice mezi BAP a poruchou osobnosti. Jsou zde ovšem rozdíly v léčbě. U BAP jde především o medikaci, u hraniční poruchy spíše o psychoterapii. Já jsem také rychlý cyklér, ale nedokážu si představit, že by se mně měnila nálada tak výrazně během 24 hodin. U sebe pozoruji asi tak týdny.
Jaké bere vaše přítelkyně léky? Možná i to trochu napoví o stávající léčbě a její vhodnosti.
Až budu mít trochu více času (teď jedeme pryč), tak popíšu podrobněji dotazované rozdíly.
Přeji pěkný den.

Zdravím, přítelkyně má diagnostikovanou bipolární poruchu s rychlým cyklováním. Její nálady se mění po dnech, ale někdy i během 24 hodin. Občas ví proč (bohužel někdy to zapříčinim a já, že řeknu něco co ji rozhodí, nebo naopak dojde k asociaci s jinou událostí a je to špatné), ale někdy naopak neví proč zrovna je smutná, nebo podrážděná. Oba se ovšem hodně snažíme, chodí na pravidelné psychoterapie a já se snažím ji pomáhat a zvládat její nálady. Její nemoc je způsobena hodně těžými životními situacemi v dětství, není známa přímá dědičnost. Nicméně poslední dobou se bojí, že její diagnóza není správná. Je jasné, že ani tak "nezáleží" jestli dostane nálepku tu nebo tu, ale to aby ji bylo dobře nebo alespoň nepropadala depresím a sebepoškozování, aby byla alespoň trochu šťastná. Občas má pocit, že má hraniční poruchu osobnosti. Dost jsem o tom četl a přijde mi, že si poruchy jsou opravdu dost podobné. Chci se tedy zeptat vás, kteří s tím máte více zkušeností, co byste mi poradili a jaký je tedy ten hlavní rozdíl mezi těmito poruchami. Přemýšlíme i o variantě navštívit jiného, nezávislého psychiatra a poradit se, ale nejdřív se obracím i na vás a doufám, že mi poradíte.
Díky moc Honza

P.:
1) Máš dobrou paměť:...Martine, nabrousena ne! Rozhodne ne! :)
Mas pravdu s tema nemocema, ale o dedicnosti vim sve, ale vim, ze s tim nic nenadelam...

P.:
1) Máš dobrou paměť:
--------------------------
25.3.2008 09:08 - Martin

Alena: Ano, dobře znám. Já jsem své manželce (a měli jsme tři děti) navrhoval rozvod, protože jsem byl "zcela neschopný a bylo by lépe, aby si našla někoho jiného". Jako třešničku jsem naznačil, co se také nabízí jako jiné řešení.
--------------------------
Takže jsem opravdu psal o třech dětech, ale v minulém čase.

2) Dnes jsi nějaká nabroušená, takže asi nemá smysl dále diskutovat. Ale přece jenom: Stále si myslím, že kdyby se člověk měl řídit jenom dědičností, tak by tady skoro nikdo nebyl. Jenom považ, co znamená taková rakovina prsu nebo tlustého střeva, cukrovka... To všechno je nebezpečná dědičná zátěž, daleko horší než nějaká BAP. Nechci BAP zlehčovat - sám ji mám, ale rakoviny se třeba bojím více a táta na ní zemřel. Přeji dobrou noc.

P.: Jsem já to ale hlava dubová - samozřejmě NEJMLADŠÍMU :-))). A jdu ti najít ony příspěvky.

P.: To není možné - jen se...Martine, 7 let?! Uz nerozumim vubec, asi si opravdu prectu stare prispevky. Tady nebo na "nasi" maniodepresivite?
K dedicnosti se nechci vyjadrovat.

P.: To není možné - jen se podívej do starších příspěvků. Nejstaršímu klukovi je už 7 let! Zde jsem reagoval spíše ve smyslu obav, zda vzhledem k dědičnosti má nebo nemá smysl uvažovat o dítěti. Myslím si, že má.

Mám 4 děti s jsem spokojen.Martine, zname se 3 roky a ja myslela, ze mas 3 deti.
Pri vsi ucte k tobe, tvuj prospevek je irelevantni. Ty jsi s detma nebyl pokazde 3 roky 24 hod. denne, nerodil jsi, nekojil jsi, denne nevstaval nekolikrat za noc...

Mám 4 děti s jsem spokojen.

Emo, je velká pravděpodobnost, že tvoji nemoc zdědí i dítě. Bohužel. já bych to neriskla. Sama víš, jaký je to život. Věnuj se třeba dětem ve školce nebo v zájmových kroužcích, ale vlastní neměj.

No kamaradka ma stejnou nemoc je v 5 mesici bohuzel v Bohnicich na psychine takze to nejka nezvladla! Takže vubec nevim ci se do toho poustet nebo ne!

Dobrý den, myslíte si ze je...Tohle je tak slozita vec, kterou si nakonec stejne budes muset rozhodnout ty sama.
V prve rade to chce asi velmi dobry vyber partnera, ktery bude schopny se o dite postarat, kdyz ty z role rodice vypadnes.
Od tebe to bude chtit obrovskou sebekazen, ktera je uzce spojena s ochotou brat leky. Jak vime, v maniich vetsina lidi leky vysadi, protoze maji pocit, ze jsou zdravi.

Dobrý den, myslíte si ze je dobrý dobrý nápad s moji nemoci MDP mít dítě? Nikdo mi neumí odpovědět???? Ani doktoři. Matka říká že bcyh ho mít neměla. Já jsem zatím v pohodě asi uz 2 roky...
Trpím jen mánií nikdy jsem neměla deprese! Kdo mi poradí nebo kdy má zkušenosti:???? Díky MOC

nenéni to pro primitivy,je to dlouhodobé studium kterré jsem získal z knih a vy to nechápete-musíte číst a studovt a to s tím citronem je myšleno jinak..

babo jedovatá musíš číst a studovat..

schizaku, vubec nemam dojem, ze ti ten haloperidol pomaha, vzdyt tvuj prispevek je nesouvisly, nema to hlavy, paty...A co jsi chtel rict tim citronem? Mozek je citron a zapojime dratky? proboha, co dela tvuj psychiatr, to nevidi, v jakem jsi spatnem stavu??