problem nebo nechopeni

:) ... nazory na zivot, ale jake konkretne ? ... ja ziji ve vztahu s vekovym rozdilem 6 let ... a pohodicka ... nejlepsi slovo, ktere asi muze charkterizovat vztah dvou lidi je tolerance ... jinak to nejde ... myslim si, ze kdyby jeden pro druheho nemel dostatek pochopeni, tak by spolu ani nemeli byt ... na druhou stranu je nutne rict, ze je dulezite, aby si i protistrana uvedomovala, ze je tolerovana a nebrala vse jako samozrejmost ...

Trochu si to dovedu představit a celkem chápu. Asi tady jde o mírné nepochopení a nejspíš velký problém. Těžko očekávat, že se někdo zamyslí nad výtkou a změní se. Ani náhodou. Proměna osobnosti je velmi pozvolná a závislá na mnoha věcech. Zejména pak na intelektu, stupni vzdělání a velmi silně na společnosti, ve které se člověk pohybuje. Je celkem nepodstatné to, že se pohybuje mezi lidmi podobných zájmů, např. mezi zájemci o tenis. Když to budou lidé s kvalitním přístupem k životu, se zdravým myšlením, bude se jim ten, kdo se s nimi stýká, chtě - nechtě zvolna přibližovat, a svým způsobem se od nich "učit". Jestiže to budou nadutí blbci, pochytí něco z nich i jinak kvalitní jedinec. A je úplně jedno, jestli taková změna probíhá na tenisu, při potápění, v hospodě, nebo v práci. Zbývá tedy, buď vztah oželet, nebo pěstovat v příznivých podmínkách. To pěstování je ale dlouhodobé a může být i únavné. Možná by autorka mohla navrhnout svému příteli, aby zásadně změnil prostředí, a dohodnout si oboustranně respektované pojistky. (Třeba věta "Hele, brzdi drahouši" může být dohodnutým signálem k okamžitému zmlknutí). Možná přijde na něco ještě lepšího a přítel se jí začne pomalu, velmi pomalu měnit. Ona by na oplátku mohla slíbit, že se potrénuje v češtině a časem by z toho mohl být šťastný pár. Ale myslím, že to chce mnoho trpělivosti a ústupků na obou stranách. Podle toho dopisu si spíš myslím, že ten vztah časem vyšumí do ztracena.

asi zacnu tim ,ze nevim jestli to je ta prava rubrika kde pisu svuj problem ...ale mozna ,ze je vice holek nebo zen ,ktere maji aspon trochu stejny problem jako ja........je mi 27 roku ...zila jsem s pritelem 8 let....po rozchodu jsem se seznamila s klukem ,ktery je ode me mladsi o 2 roky....ze zacatku jsme byli dost dobry kamaradi a potom nase pratelstvi preslo v lasku .....uz jsem moc neverila ,ze neco muze znovu existovat ...jako laska na podruhe ...ale je to tak.....vsechno bylo ok.....mame hodne stejne zaliby jako je potapeni ,tenis,cestovani.....ALE....ano je tu sluvko "ale"....nevim cim to je ,ale zaciname trochu vic vadit jeho chovani ...nekdy mam pocit jako ,kdyz jdu s mladsim brachou ven ....jeho nazory nebo kolikrat i nazor na zivot me hodne zarazi ....je pravda ,ze s tim vsim by mel clovek pocitat ...ale ne do takove miry ....musim rict ,ze to je kluk ,ktery ma dost energie a hloupy taky neni ....ale ty jeho nazory nebo kolikrat jeho reakce me privadi k silenstvi....vim ,ze zadny chlap nema rad ,kdyz jim zenska zacne rikat delej "to " a nebo chovej se "tak"....ani me to nebavi .....kdyz se mu snazim neco rict vzdy mi na to odpovi ,ze se zmeni ,......uz jsem byla hodne rozhodnuta ,ze odejdu ,ale laska je silnejsi ...vim ,ze jednou me to opravdu nastve a odejdu ...ale nez se to vsechno stane ....rada bych se snazila i tak tomu predejit nevim co mam delat ....a byla bych vdecna za kazdou vasi odpoved nebo nazor....vim,ze to nemusi byt jen jeho vinna...ale ja opravdu nevim jak se chovat tak ,abych ho presvedcila ,ze vztahy mezi dvouma neni jen smich a lehkovaznost ......