Panická porucha

Marti neboj se toho. Najednou asi máš pocit, že tolik štěstí po tom všem neuneseš. Myslím, že AD to nevyřeší a navíc Ti nedělají dobře.Jsi statečná holka a neboj se toho, v příteli máš jistě velkou podporu a o Tvých problémech ví. Těhotenství se také neboj, ona příroda svým způsobem tu matku a dítě chrání a v období těhotenství takové problémy mít opravdu nebudeš. Marti, najdi si dobrého psychologa a vše s ním prober. Člověk někdy reaguje divně.Spousta lidí tyto stavy nechápe ale také spousta tyto stavy má. Možná by jsi se divila.Pro tebe nic nekončí, pro tebe vše začíná, tak se toho Marti neboj a ber život takový jaký je a i kdyby jsi další dítě z různých důvodů neměla ,svět se nezboří a Tvůj přítel to jistě pochopí.

Marti ,kdybys viděla co já děla kvůli AD a to mám v kapkách,no opravdu děsný,ale ne každému sednou AD zrovna tato,mně až třetí,po jednech jsem uplně celá zflekatěla,takže ono je to člověk od člověka ,každý jsme jiný.Je fakt,že si to dokážeme zhoršit i vlastní sugescí,to já už vím,držím palce at je lépe

Leni na stavbu domku, jsem se těšila byl to náš společný sen a miminko taky, máš pravdu v tom že se teď bojím, že mi to PP všechno vezme! Proč jsem se zhoršila je jistě tím, že se braní antidepresiv bojím kvůli vedlejším účinkům a tím se mi přihorší... :-(

Ozaj a chodis len k psychiatricke? Aspon u nas je to tak, ze psychiater s tebou nerozobera problem do hlbky, len ti da lieky a posle ta k psychologovi, ten ti urobi psychoanalyzu a bude s tebou rozoberat problem, nauci ta relaxovat dychanim a podobne veci, ktorymi sa daju ataky zvladnut..lebo treba zistit z coho to mas a preco to mas..neviem, ci u vas taketo veci robia psychiatri, ale u nas nie... a este to je u nas tak, ze ak navstivis statneho psychiatra , mas narok na 10 sedeni u psychologa zdarma... tak ti odporucam zajst aj tam.... opytaj sa na to svojej psychiatricky....

Marti, no tak to neviem, ak sa ti to po seroxate tak zhorsilo, tak neviem...ja som necitila zhorsenie vobec po nom, skor ulavu, ze mam antidepresiva, tak to prejde.... ty sa zas naopak toho bojis, tam mozno preto ti je z toho zle a mozno ti naozaj nerobi dobre..to uz posudit neviem..no ale predtym ako si ho zacala brat si bola na tom teda celkom dobre..toho neurolu si az tak nebrala...no, asi bude najlepsie, ked sa poradis s tou psychologickou... ked jej povies, ze ti prislo zle az po nasadeni seroxatu a predtym to bolo lepsie, mozno ti ho vysadi a bude ta liecit len pomocou psychoterapie....mne byvalo pred nasadenim Seroxatu brutalne....no, na kazdeho to posobi inac... a inak aj teraz mavam divne pocity ako si pisala aj ty, ze si mavala....ale to uz mam asi vryte v pamati, ze som mala PP tak sa budem asi vzdy trosku obavat, aby sa to nevratilo...Uvidis vo stvrtok, co ti povie doktorka....

No Marti, pozorne si přečti to, co jsi tady napsala a máš rychlou odpověď na to, proč u Tebe momentálně vzniká znova panika. S touto poruchou lidé reagují na jakoukoliv změnu, z které mají obavy a podvědomí se veze a spouští tyto stavy.Poprvé jsi měla strach z nástupu do práce. Teď jsi sice šťastná, máš nového přítele, ale je před vámi stavba rodinného domku a čeho se nejvíce bojíš, je těhotenství.Bojíš se, že to bez Neurolu nezvládneš a zároveň to dítě chceš, jelikož nechceš zklamat nového přítele a chceš mít dítě i s ním. Vlastně si připadáš jako v pasti a nevíš kudy ven. Chtělo by to dobrého psychoterapeuta a vše s ním probrat.Antidepresiva, nevím, nejsem doktor, ale mě bylo po nich také pěkně zle a tenkrát mi doktorka řekla, že když tělo tu látku nepotřebuje, tak ji prostě odmítá, kdybych ji potřebovala, tak se tělo chová jinak.Nic víc k tomu neřeknu. Prosím přečti si to, co jsi napsala a konečně si uvědom, proč se to všechno děje a pak se to dá a určitě dá řešit.Musíš své problémy správně pojmenovat! Pak se dají řešit.

Ahojky Dášenko, nějak jsem rozepsala a nezodpověděla tvůj dotaz. Všechny problémy, které jsem teď psala, byly předtím, než se u mě oběvila panická porucha. Ta se oběvila před třemi roky, když jsem nastoupila po mateřské do práce. Zkončila jsem se záchvatem budší, třesu atd. na pohotovosti, za dva dny znova. Pak měsíc různých odběrů a nakonec výrok je to psichyckého původu, navštivte psichyatra. Šla jsem tedy, mám k lékařům důvěru, dostali mě z Laukemie, tak vyhledám pomoc kdekoli i třeba u psichyatra. Vyslechl mě a napsal Neurol a Dogmatil na spaní. Brala jsem to jak mi řekl a začala se zlepšovat, po měsíci nastoupila zpátky do práce, ikdyž jsem se musela hodně přemáhat. Pak už to bylo čím dál lepší a Neurolu s Dogmatilem jsem brala čím dál míň. Pak jsem potkala svého přítele a bylo mi ještě lépe a tak jsem byla, některé dny úplně bez ničeho. Pak se ty dny bez ničeho natahovaly a nakonec po třech letech jsem byla na 1/4Neurolu někdy 1/2Neurolu a když byl náročný měsíc tak nejvíc na 1 1/2 za měsíc. S přítelem se chystáme stavět dům, máme i pozemek a potom mimčo, tak jsem se toho Neurolu, chtěla zbavit úplně a zašla za jiným doktorem, než svým psichyatrem, protože ten mi psal pořád, jen ten Neurol a Dogmatil a po třech letech jsem stále občas měla takové zvláštní pocity, kdy jsem si ten Neurol musela vzít, aby se mi to nerozjelo. Těhotenství trvá devět měsíců a Neurol se brát nesmí, tak jsem si našla na radu obvodní lékařky, lepší psichyatričku a ta mi teprve řekla co mám za nemoc a předepsala mi antidepresyva. Odjela jsem na tři týdny na dovču a když se vrátila, vzala si ráno první půlku Seroxat a v půl šesté mi nebylo dobře a tím to začalo, pak jsem začala hledat informace o PP a o antidepresivech a druhou půlku, už jsem si nevzala. Po čtrnácti dnech kdy jsem se dala z paniky Neurolem dokupy, si ujasnila, že musím bojovat a vzala si včera půlku Seroxu v půl jedenácté, špatně mi začalo být v půl deváté večer, vzala jsem si 1/4 Neurolu, ale ten mi pomohl je do dvou do rána a od té doby mi je pořád z zle ulevilo se mi jen ráno, kdy jsem si po poradě s psichyatričkou vzala ráno v osum 1/4 Neurolu, ale působylo to jen na chvíli, tak dvě hoďky. Od té doby co jsem si vzala první 1/2 Seroxat už mi dobře jako předtím nebylo. Psichyatrička, mi řekla, že jsem ji tím jak to moc studuju nechala zase propuknout, tak nevím, musím jí věřit a né si říkat, že mi to zhoršily ty antidepresiva. Ale je to zkličující být zas na začátku....Jsem zas na dně!!! V něčem jsem se určitě opakovala omlouvám se....

Já byla už úplně v pohodě, starala jsem se o rodinu a žila úplně normální život, jen občas jsem měla takový divný pocit, že mi bude zle a tak jsem si vzala 1/4 Neurolu, když byl horší měsíc tak jsem takový pocit měla 2x a vzala si tedy 1/4 Neurolu a pak dtřeba až za čtrnáct dní. Myslela jsem, že jsem z toho venku a chtěla jsem se toho zbavit úplně, protože jsem chtěla mít, s přítelem miminko a to s Neurolem nejde, tak jsem došla k psichyatričce a ta mi napsala Sanax, odjela jsem na třitýdny na dovolenou, kdy jsem za celou dobu nevzala Neurol vůbec. měla jsem za tu dobu divný pocit asi dvakrát, ale jen tak malinko, náznak, který přešel. Když jsem se vrátila z dovči říkala jsem si do boje a vzala první 1/2 Seroxatu ráno v 8h v půl šesté večer mi, ale začalo být špatně. Vydržela jsem to do rána a volala obvodní lékařce, protože psichyatrička, měla dovolenou. Ta mi řekla, že se potřebuji sklidnit a ať si vemu dle potřeby a když mi není dobře, tak ať ten Seroxat zatím neberu, protože pokud z něj mám strach, tak mi to jen přihorší a pak ať se domluvím s psichyatričkou až se vrátí. Ta mi řekla, že jsem ho něměla vysazovat a měla si k němu vzít neurol, tak ať Serox neberu a počkám do termínu objednání, to je tento čtvrtek. Týden jsem brala 1/4 Neurolu ráno a 1/4 Neurolu večer a za ten týden se zase srovnala v sobotu už jsem měla jen 1/4 ráno a v neděli taky. V pondělí jsem si řekla holka do boje po tom co jsem si všude přečetla je to jen pro moje dobro. Vzala jsem si tedy včera první půlku v půl jedenácté celý den byl klid až na to že mě hrozně bolela hlava, ale v půl deváté jsem začala cítit návaly, takové vlny tepla jako, když ti tře někdo kuží o kůži, nebo šmirglem, na zádech na rukou,pak jsem nemohla sedět na místě pořád jsem chodila a chodila a cítila neklid, chvění a třes místy vzala jsem si 1/4Neurolu po tom to polevilo, ale hlava bolet nepřestala vzala jsem si tedy paralen a lehla si a usnula. Ve dvě hodiny, jsem ale byla vzhůru znovu s návaly toho tepla střídavě na rukách, zádech, uchu a části hlavy, zase jsem musela pochodovat a pak nějak ve čtyři hodiny usnula. Ráno v šest mě ten pocit vzbudil znova a už jsem neusnula chvění, třes nával tepla, slabost v nohou a rukou a brnění v ramenou, nohou a rukou. Šla jsem do práce, ale je mi slabo, třes a chvění, vzala jsem si 1/4 Neurolu, ale nějak to nezabýrá mám pořád ty návaly tepla a nevím co dělat. V půl jedenácté si mám vzít další 1/2 Seroxat, ale bojím se, že mi bude ještě hůř! Obvodní lékařka říkala, že do toho nechce paní doktorce zasahovat, ale že bych si další měla vzít, že to není asi z toho prášku, ale z toho, že se sice přesvědčuju, že se antidepresiv a jejich vedlejších účinků nebojím, ale podvědomě ano a tak to ve mě vzbuzuje příznaky panické poruchy. Nevím co si počít, už mi bylo tak skvěle, skoro jako zdravá a teď je jak se zdá zase zppátky a nebo mi to dělají ta antidepresiva? Neví? Zkusím zavolat psichyatričce, všechno jí říct, ať mi poradí co dál. Vím, že na tuhle nemoc není žádný vzoreček léčby a na každého platí něco jiného a na tom jakou má povahu a jaká je osobnost atd.. Strašně moc si přeji se toho zbavi, už jsem toho zkusila v životě hodně, tak si to snad zasloužím. Měl jsem Laukemii a chemoterapie, pak od nás odešla mamka, která se naštěstí zase vrátila, ale to období kdy byla pryč bylo hrozný, rozpadla se mi rodina, pak jsem se vdala a po sléze přišla na to že manžel byl gembler, který nám doma u rodičů ukradl co se dalo a nadělal spoustu dluhů, když jsem se rozvedla po velkém usílí, protože jsem ho milovala, tak jsem otěhotněla s někým komu je moje dítě a já naprosto ukradený. A teď když konečně potkám chlapa svých snů a rýsovala se nám krásná budoucnost, kdy máme koupený pozemek a máme stavět domek svých snů, na který se ani díky partnerovy, nebude muset zadlužit, tak tohle Panická Porcucha a všechno krásné je zase pryč!!! Říkám si za co!! Pane Bože copak si nezasloužím být šťastná? Jsem zas nadně!

Ahoj Marti... Noo, mas za sebou toho dost... A to zijes s PP takejto intenzity uz tak dlho, alebo sa ti to az teraz zhorsilo?? Nooo, ja som zo zaciatku myslela, ze mam soc. fobiu, ale psychiatricka mi diagnostikovala PP... myslela som, ze sa myli, lebo som mavala ataky vzdy len niecim podmienene, ked som sla trebars do busu, alebo do obchodu a pod...no a potom som to zacala mavat aj v klude, ale netrapila som sa dlho, lebo mi pomohol ten seroxat... teraz mavam este divne pocity, ked idem medzi ludi, ale da sa to prekonat... davy proste nemusim, takze nejaky ten pozostatok tam je...Je to ale stokrat lepsie ako PP, lebo sa da na to pripravit...V kabelke nosim vzdy lieky na ukludnenie, takze uz len ten pocit, ze ich mam pri sebe ma ukludnuje...Verim, ze aj tebe sa podari zbavit PP a tych hnusnych atakov uplne :)

Jinak se tu někdo ptal na pytlík na dýchání, psala jsem, že mě pomohl jen jsem chtěla dodat, že byl papírový, dělá zvuk, který zaznamenáte sluchem a to vám pomuže se na to lépe zaměřit. Snad to někomu pomůže, držte se!

Jsem objednaná na čtvrtek :-( Jinak po týdnu neúnosného plašení a paniky, naštěstí bez projevů jako je třes, bušení atd. to se naštěstí nevrátilo, jsem si v hlavě srovnala, že to mi nepomůže a jen si tím přihoršuji, nakonec o tomhle toto onemocnění právě je. Od pondělí po telefonickém rozhovoru s psicholožkou beru ráno a večer 1/4 Neurolu, abych se sklidnila, ale vím že to není řešení a že se tím neléčím. Je mi lépe, ale úplně v poho tedy rozhodně nejsem. Syna mám s babičkou a dědou na chalupě a tak jsem doma sama, můj přítel má odpolední a tak se vidíme chvíli ráno než jdu do práce a pak až kolem půl jedenácté, kdy se vrací z práce. Je mi všelijak, místy únava, bolení hlavy někdy, můsím se víc soustředit na věci co dělám, abych něco nepopletla, hektika a jako by jiná dimenze. Včera jsem vygruntovala byt, vyprala, zalila kytky, kterých máme spoustu, prostě jsem dělala všechno jen abych se přestala pitvat v tom co bude a malovat si to v těch nejčernějších barvách a tak upadat do paniky, beznaděje a úzkosti, jak už to tak u téhle choroby je. Syn jde v pondělí do školy, tak se soustředím na to aby všechno měl a tím zaměstnávám mysl, abych se pořád dokola nezaobírala jen tím co mi je, protože to mě jen zhoršuje stav. Už jsem z toho byla skoro venku a když jsem si četla diáře, které si vedu za poslední tři roky co tuhle chorobu mám, jsem zjistila, že jsem zažila spoustu krásnejch chvil a že se s tím dá žít. Ale vím, že Neurol není lék a že si na něj můžu zvyknout a nebo může přestat působit, taky chci mít ještě jedno děťátko, aby můj syn nebyl na světě sám a to s Neurolem nepůjde. V pondělí ho vypravím do školy, zavolám své psichyatričce, jak postupovat, když mi po Seroxat nebude dobře, kolik si můžu k tomu vzít toho Neurolu a kdy a půstím se do boje a uvidím, nic jiného mi stejně nezbývá. Život za to stojí a když může být líp proč to nezkusit? Protože se bojím, že mi bude hůř než teď? To už jsem si v hlavě srovnala, to že takhle uvažuji je právě projev této choroby, který mi to radí a tyhle myšlenky ve mě vzbuzuje. Když jsem měla Laukemii, taky jsem můsela brát léky po kterých mi bylo strašně, ale zabralo to a já díky tomu mohla prožít ještě spoustu krásných let a to, když jsem nastupovala do nemocnice, tak jsem byla tak slabá, že jsem nebyla schopna stát na nohách, se zanícenou žílou v ruce, která strašně bolela a bylo mi řečeno, že mám před sebebou ještě tak půl roku života, ale když budu bojovat můžu to změnit. A teď je to stejné musím bojovat o to abych mohla žít zase normálně. Po ataku jsem byla doma bylo mi zle Neurol a Dogmatil mi pomohl se dát do kupy, pak už jsem mohla zpátky do práce, ikdyž to bylo náročné, návaly, nesoustředění, únava, pak už jsem se přestala bát ataků a mohla spát a pak už jezdila na kole, jezdila na zimní dovolenou na lyžě v létě k moři a věnovala se synovi, příteli, rodičům a kamarádům a za to stojí bojovat! (občas mi ale bylo zvláštně, někdy i třes, tíž na hrudi, jako malý kámen, ale po Neurolu se to srovnalo, a pak zas oběvilo a tak už žiju tři roky, ale vím že to není dobře a že u Neurolu zůstat nemůžu. Všem tady přeju sílu bojovat, aby se to ve vás zlomilo a PP usnula! Já o to budu usilovat, jak jen budu moct!!! Dášenko, neboj se že se to vrátí, hrozíto jen v případě, že tomu začneš věřit a pokud uvidíš, že se ti to přes veškeré usilí nedaří, zajdi se poradit, už jednou ti pomohli jak jsi psala, aby bylo dobře a tak pomůžou zas já tomu věřím! Díky tobě věřím, že i mě se to povede zbavit se toho úplně!

Ahoj MARTI, noo, mne je v pohode docela, zatial, diky za opytanie :).... ziadna panika, nic :)Len vies ak uz to niekto raz zazil, tak staci naval uzkosti a uz sa bojis, aby z toho nevznikla panika... Mozog si to mrska zapamata a prave toho sa bojim, aby som si tymi obavami, ci sa to znova nevyvinie neprivolala PP zas... No, snazim sa vzdy sa niecim rozptylit, zatial sa mi to celkom dari a ani uzkosti uz som nemala cely tyzden ani raz, tak snad to bude v pohode...Len vies,uz len ked ma napadne ta myslienka, ze uz som to raz mala a co ak sa to vrati... no a prave touto myslienkou si robim zle...Na ten sacik som sa pytala zo zvedavosti aj kvoli ludom tu.Mozno mnohi nevedia, ze to pomaha, no a jasne, ze aj kvoli sebe, tak preventivne :) No a co ty? Ako si zvladla tyzden? Uz si bola u doktorky?

Ahojky Dášenko, tak jak je? Je ti líp nebo hůř? Ptáš se tu na dýchání do sáčku, to už jsi na tom tak, že to potřebuješ vědět, nebo se ptáš jen preventivně? Když jsem já skončila před třemi lety na pohotovosti, tak mě pan primař dal nohy nahoru a nechal mě dýchat do sáčku, abych se zklidnila, snad když vydíš, jak dýcháš, tak ti to pomuže to dýchání zkorigovat. Musím říct, že to zabralo.

Marti, to že v krvi máš magnezium v normě, ještě neznamená, že ho má tělo dostatek.Bylo mi vysvětleno,že tělo si ho bere z orgánů, které se pak oslabují a v krvi se to nemusí objevit. Jsou na to specielní testy. Doporučila bych Ti asi jako nejlepší způsob pro zjištění co se v tvém těle děje rozbor vlasů - zjistí všechny látky co ti chybí i poruchy metabolismu a vůbec stav těla. Vlasy o nás prozradí nejvíce. Tak si zjisti kdo u vás toto v nejbližším okolí dělá nebo někde na netu.Prý je to nejlepší metoda.Všechno má svou příčinu a já si nemyslím, že psychické problémy jako je úzkost a panika jsou způsobeny jenom tak, že se z ničeho nic začneme bát! Ale zase se neber až tak vážně, opravdu nejde o život, vše se dá řešit a léčit. Najdi si dobrého doktora, kterému můžeš opravdu věřit a pokud se bez AD neobejdeš, tak je prostě nějaký čas ber. Všechno se dá řešit a určitě jsi statečná, když jsi zvládla léčbu leukemie a to určitě žádná procházka růžovým sadem nebyla.Věř tomu, že to bude zase dobré.

Tiez som pocula, ze je sacok ucinny.Neviem to nastastie z osobnych skusenosti ale mam kamaratku , ktora cas od casu tymto trpi a sacok jej vzdy pomoze.

Ahojky Jajo, teď jak jsem v panice, a snažím se najít co nejvíce informací, které by mi pomohli se uklidnit.Tak čtu na internetu co se dá. Podle toho co jsi mi napsala a o tom, že ti dávali Magnezium a Calcium a že ti brnění přecházelo až do křečí, tak to prý ale u Panické Poruchy není to je prý u Latentní tetanie a to není to samé. Jinak ostatní příznaky jsou stejné, jen tyhle dvě choroby se liší těmi křečemi, způsobeně ubytkem hořčíku, ale toho já mám prý dost a v tom problém není. Já za celé tři roky nikdy žádné křeče neměla, takže mám od doktorky diagnostikovanou Panickou Poruchu, ale už mě taky napadlo, že je to to samé a nebo, že diagnostikovala nemoc špatně, ale vysvětlila mi rozdíl a řekla co mi je ,,Mám panickou poruchu"! Jsem na dně a bojím se, co semnou bude a jak budu žít dál, v tomhle neklidu, strachu a úzkosti. Když jsem zmákla Laukemii, chemoterapii a všechny komlikace kolem, myslela jsem si, že mám svůj díl utrpění vybrán a teď tohle. Jsem na dně!!!

CO SE NAM TO TADY STALO NEMŮŽU SE DOSTAT NA ČTENÍ POSLEDNÍCH PŘÍSPĚVKU????

No podle toho, co tady od tebe čtu Marti, tak v tom pěkně lítáš. Připomíná mi to sebe před 10 lety a teď mi možná nevěříš, že se to dá zvládnout, ale opravdu to zvládneš. Nepíšeš co Ti diagnostikovali za nemoc, u mě to opravdu vyvolala tetanie. Je to vlastně psychické i fyz. vyčerpání organismu.Postihuje to hodně žen po porodu nebo s malými dětmi.U tebe se to ještě násobí předešlou nemocí a strachem o to aby tě neopustil partner.Píšeš, že jsi s ním o tom promluvila a bude pro tebe velkou oporou, což je v tomto stavu hodně důležité. Prostě, je toho na tebe teď nějak hodně a bouchají Ti pojistky. Dostala jsem se tenkrát do ruk prof.na důchodě, který byl dřív kapacita a operoval mozky. Hned věděl, která bije a nebýt jeho, tak fakt nevím. Ty mladé doktorky si mě přehazovaly jako horkej brambor a dál škoda řeči. On mi vysvětlil co se se mnou vlastně děje a proč ve mě vzniká ten falešnej poplach a následná panika. Tělu se vyčerpají minerály (magnezium, calcium) a spouští to nekonečný kolotoč problémů. Mě to brnění přecházelo až do křečí,bušení srdce, panika,mdloby, úbytek na váze.Vysvětlil mi, že mi vlastně nic nehrozí, že to nervové zakončení tak reaguje na svou nedostatečnou výživu, že se toho nemusím bát.Začal mi píchat calciové injekce s bromem, k tomu 6 tablet hořčíku za den,křemík, vit. B,E,C,D. + Neurol.Trvalo to nějakej měsíc, než jsem se cítila lépe a několik let, než ta nejhorší panika přešla. Jsem z toho celkem venku, ale už vím, že pojitky mám jen na určité napětí a malé paniky se někdy občas dostaví ale zvládám je.To opravdu není otázka na týdny nebo měsíce ale na roky ,ale věř si a opravdu to zvládneš. Chce to hlavně dobrého doktora, kterému můžeš věřit a dobré zázemí, které určitě ve svém příteli máš!!!! Tak držím Marti palečky a bojuj. Někdy pomůže se na sebe naštvat nebo na něco. Ten adrenalin tě přes to přenese-opravdu. Někdy se zasměj sama sobě....uvidíš bude to dobrý!

Mile holky! ja se lecim s panickou poruchou jiz9 roku. je mi 61 roku.Je to opravdu neprijemna nemoc, ale musime s ni zit.Bez lekare psychiatra to opavdu nejde. Uzivam Fevarin a neurol.Holky bojujte jste jeste mlade nejhur je me na podzim a na jare. Zdravi Marie

Ozik a teraz som sa niekde dozvedela, ze je dobre pri atake dychat do saciku... neviem ci to pomaha ale nieco moze na tom byt, ved pri odkysliceni tela sa ti aktivuje parasympaticky nervovy system.... mohlo by to mat podobny ucinok ako pomale kontrolovane dychanie..... mate niekto skusenosti s takym niecim ?