Panická porucha

Noo, Marti, ja som bola v pohodke 2 roky, lenze som nechodila k psychologicke ale len k psychiatricke, cize som brala len AD... bolo mi po nich ovela lepsie ale teraz zistujem, ze ovela rozumnejsie je zaroven s uzivanim ad podstupit aj psychoterapiu, treba zistit, kde je problem... ja som myslela, ze ved mi je o.k., tak uz nemusim... no a teraz som zmenila zamestnanie, stale sa hadam v posl dobe s priatelom, v rodine sme mali tiez nejake problemy a tak sa zacinaju uzkosti objavovat zas.. ale su to skor take stavy len uzkosti,doma je to v pohode, mozem aaj sportovat, byt sama.... zatial to do paniky nejde... No asi to bude tym stresom, ak to prepukne do PP, nabehnem aj ja na AD a skusim tu psychoterapiu... nuz, co uz, musime s tym bojovat..ja som si to teraz pokazila tym stresom :( ale ako som uz hovorila, mozno z toho nebude PP.... Ale jedno viem urcite... z PP sa da dostat, ale bez odbornej pomoci to clovek tazko zvladne.. mozes si hovorit stokrat sama pre seba,ze sa nesmies bat, ze je to len strach a ze sa musis vzchopit kvoli blizkym, ze sa treba len niecim odreagovat, aby si na to nemyslela, ze to casom prejde... je to choroba ako kazda ina, len nie tela ale duse.... a ak ti moze byt po liecbe lepsie, tak preco sa trapit bez nej.... Netreba hned cakat zazraky, tie sa dostavia az po par tyzdnoch uzivania ale stoji to za to :)

Dášenko, prosím tě psala jsi, že jsi bez AD a uklidňováku tipu Neurol, jak jsi se tedy ocitla na těchto stránkách, když jsi z toho venku? Nikde v předchozích přízpěvcích jsem tvoje jméno nenašla. Dáváš mi určitou naději, že se z toho můžu dostat a né se vrátit zpátky do té hrůzy, což mi teď přes veškerý boj silné vůle a motivací synem a přítelem nějak nejde :-(

Tak paní doktorka, na mě neměla čas, tak to budu muset vydržen na Neurolu do termínu objednání, prý jsem teď v panickém stavu díky své nemoci, kterou Neurol opravdu neléčí, ale jen tlumí její průběh. Jsem objednaná na příští čtvrtek, tak to musím vydržet a pak uvidíme. Už mi bylo dobře a to jsem měla stavy, jaké tu všichni popisujete a Neurol jsem brala minimálně a teď se to zhoršilo, díky zdělení, co za nemoc vlastně mám a musím ho brát víc a vím, že to není řešení. Musím bojovat, protože ten rok a půl, kdy mi bylo jako zdravému člověku za to stojí. Všichni co máte tuhle nemoc to nevzdávejte! Dášenko jak jsi na tom vlastně ty?

Marti, Nemas za co dakovat :) To je dobre, ze mas takeho priatela, co ta podrzi. Nie je to nic moc, takato choroba ale nastastie pre nas, da sa to liecit... a ak zvolis kombinaciu antidepresiv a psychoterapie, verim, ze sa ti ulavi.Inac, mne pomohol ten seroxat, co si spominala...Prajem vela stastia a daj vediet ako si dopadla u doktora... drzim packy :)

Dášenko moc ti děkuji za slova, která mi dávají sílu se pustit do boje pomocí antidepresiv. Včera jsem všechno řekla svému příteli, moc jsem se bála jak zareaguje a byl vyděšený, když mě viděl a já nebyla schopna mu říc co se děje. Ale když jsem našla v sobě tu sílu a vysvětlila co se semnou děje, byl rád že to není nic horšího. Měl strach, že ho chci opustit, nebo že umírám, řekl mi že spousta lidí má nemoce i horší než je ta moje a taky žijou a že se s tím budem prát spolu a že mě kvůli jaké koliv nemoci mě nikdy neopustí, protože mě moc moc miluje a že na to nebudu sama, ale budem na to vždycky spolu. Mám alespoň štěstí v neštěstí, že ho mám!!! Chtěla bych všem co se snaží s nemocí bojovat sami a tajit ji před svými blýzkými, ať se odhodlají a vše jim řeknou, když na ten boj není člověk sám, hned se mu uleví a dá mu to sílu. A kdo je sám ať napíše na čet ostatním co vědí co je tahle nemoc zač. Tahle nemoc je těžká a musíme si pomáhat,ikdyž se to třeba v dnešní době už nenosí. Přežiju víkend na Neurolu a v pondělí zajedu k doktorce a uvidím, snad se z toho dostanu a bude zas dobře a to přeju všem, které postihl stejný osud jako mě. Život je boj a každý s něčím v životě bojuje!

A este nieco.... musite mi to odpustit... moja hlava derava :)))) moje odkazy su pre Marti...

Alebo bez radsej cez toto http://www.deprese.com/pdf/brozury/Panicka_porucha.pdf

A este nieco... hod si do googlu Praskovi Panicka porucha... mozno si uz citala ... Vela stastia...

Ahoj... ja mam tiez PP a chcem ti len vysvetlit, ze antidepresiva nie su vobec navykove... tiez som ich brala a nie su to lieky typu neurol, lexaurin... to nie su antidepresiva ale lieky na ukludnenie.. na rozdiel od lexaurinu, neurolu, pri ktorom casom moze vzniknut zavislost a musis zvysovat davky a casom vobec nezabera, antidepresiva, napr Seroxat ucinkuju bez navyku ale treba ich brat dlhodobo.... ja som brala zozaciatku kombinaciu antidepresiv s ukludnovakom a neskor ukludnujuce lieky typu neurol uz vobec nepoptrebovala... a antidepresiva uz tiez neberiem.. vela stastia.. mozno ta ukludni myslienka, ze nie si sama s takymto problemom... ak nezvladas, urcite si daj predpisat tie AD... netreba sa toho bat...

Nějak to nezvládám, už jsem byla v pohodě a najednou mi připadá, že ze strachu z antidepresiv jsem se dostala zase zpátky, protože mi byla zdělena opravdová diagnóza co mi vlastně je. Zatím jsem věřila tomu, že až objeví proč mi tak je, že zabojuju a bude to pryč.A všude čtu jak pokud se nebudu léčit antidepresivy, kterých se bojím bude hůř, protože na Neurol si zvyknu a už mi nepomůže. Snažila jsem se ho brát tedy co nejméně a měla radost, jak ho beru už jen trošičku, ale teď když zbýrám informace, kde se dá jsem přišla na to, že v pohodě vůbec nejsem u obvodní doktorky jsem jako doma a pořád se ujišťuji o tom, že mi nic vážného není, chodím tam s každou prkotinou. Teď jsem tak zmatená, že blázním a chodím se ptát kam se dá i do lékárny, protože moje psycholožka má dovolenou. Jsem v totální panice co si mám počít. Bojím se co příjde a co semnou bude!!! STRAŠNÝ!!! Čím víc se snažím v sobě potlačit návaly brnění v rukou, nohou, bolení hlavy, zad a nespavost, tím víc panikařím. Bojím se až se dozví můj partner co mi je a že je to na celý život, že mě opustí a pak už se z toho nedostanu nikdy ani na chvíli!! Mám syna a musím ho vychovat má jen mě, jeho otec na něj kašle od té doby co byl v bříšku. Jsem hrozně zoufalá. Už jsem prodělala Laukemii a tu jsem zvládla jsem už 10 let po léčbě a všechno je naštěstí v pořádku, porodila jsem i zdravé dítě a teď tohle!!! Jsem na DNĚ!!!

Nedoporučujte léky, nechte to na psychiatrovi. Co je vhodné pro jednoho, není k ničemu, nebo uškodí druhému. Panická proucha je léčitelná, ale rukama odborníka. je to velice obtěžující a nepříjemná nemoc. A nečekejte, vyhledejte ho hned.

Marti, já panickou poruchou trpím už deset let od té doby, co jsem se vysypala z tetanie.No začátky byly hodně těžké a zvládla jsem to také jen s Neurolem. Teď mám jedno balení už tři roky a beru ho opravdu jen minimálně.AD na mě zkoušeli také ale bylo mi po nich strašně špatně, myslela jsem, že z toho umřu. Doktor mi na to tehdy řekl, že když mi to dělá tak zle, že je nepotřebuji a tělo to odmítá. Ty paniky se musíš naučit opravdu zvládat sama a postupně. Nic nejde přes koleno. Ty začátky byly opravdu hrozné, bála jsem se i sama doma, na ulici, v dopravních prostředcích, ale časem se to opravdu zlepší. Bylo to vlstně kvůli tomu, že jsem se bála, že se mi zase udělá někde zle. Je to takový strach ze strachu. Ale to zvládneš. Začni chodit hodně ven, sportovat, mezi lidi. Čas to všechno zvládne ale musíš chtít i sama. Žádné prášky to za tebe nevyřeší, jen ti pomohou. Hlavně se toho neboj.Tolik lidí tím trpí a nesvěří se s tím, to by jsi koukala.Buď statečná, určitě to zvládneš a pomalu získáš zase sebedůvěru. Držím palečky

Marti, klid, uzdravíš se... neboj se.
Přečti si o PP na www.lundbeck.cz v sekci pro veřejnost, jsou tam i rady pro blízké.
Všichni lidé s PP neberou AD a pokud má velmi silné nepříjemné účinky, nemusí být to pravé, každém u sedí jiné. Já např. mám "pouze" Neurol a pořád mi zabírá, závislosti se neboj, to už bys ji mla. Závislost je, že dávka nestačí, tělo chce víc a víc a efekt se nedostavuje. Když Neurol nedostane, dostaví se abstinenční příznaky. Nic z toho nemáš a už ani mít nebudeš. Psychiatr mi AD ani nenabídl. Každý jsme chemicky trochu jiný tvoreček, takže i jiná terapie... a většinou je to metoda pokus-omyl, protože PP není angína a AD není Penicilín. Doporučovala bych Ti najít si i dobrého psychologa a prodělat alespoň pár sezení. Možná se vám podaří zjistit příčinu, ale určitě bys měla dostat návod, jak zvládat nepříjemné stavy, jak relaxovat, případně, co a jak v životě změnit, mám na mysli životní styl. Léky nestačí, je třeba i psychoterapie. A přejdi na Panickou poruchu 8, jsme strašně ukecaní, takže už je založená vzhledem k množství příspěvků osmička. Mezi námi se velmi pravděpodobně ode dna odrazíš. Klid, bude dobře, odvahu a trpělivost... je to porucha, žádná vážná nemoc a má ji spousta lidí... Hlavu vzhůru. :-)

Dá se vůbec Panická porucha vyléčit, nebo už mi bude celý zbytek života, takhle? Jsem nadně!!!

Před třemi roky jsem se sesypala a zkončila na pohotovosti, bylo mi zle ještě měsíc, po různých vyšetřeních jsem pak byla odeslána k psichyatrovi, ten mi napsal Dogmatil a Neurol, po kterém se mi udělalo hned lépe. Časem jsem dávky snižovala po 1/ 1/4 jsem nakonec vysadila každodenní užívání a brala Neurol po čtvrtkách dle potřeby. Těď jsem na 1/4 - 1 1/2Neurolu za měsíc. Plánuji mít ještě jedno děcko, ale takzvané ataky mě tedy úplně nepřešli, zašla jsem tedy k jinému psichyatrovi a ten mi předepsal Antidepresiva Seroxat, už mi bylo hodně dobře bylo mi zle tak 2-3 do měsíce a to po Neurolu 1/4 nebo 1/2 odeznělo. Teď jsem dostala AD a zdělení co mám vlastně za nemoc po přečtení pár informací o Panické Poruše jsem vyděšená, mám brát každý den a když jsem četla ty vedlejší účinky a to že dávka se bude zvyšovat jsem vyděšená k smrti, co to semnou udělá! Mám syna, kterého musím vychovávat a přítele, kterého moc miluji, chodím do práce a bojím se, že užíváním AD se můj stav zhorší a já o všechno tohle příjdu a bude mi zase pořád zle. Po prvním prášku AD mi bylo mizerně jak už mi dlouho nebylo, další už se bojím vzít! Nadruhou stranu netuším, jestli tím, že se nebudu léčit AD svůj stav nezhorším Panická porucha ze pokud se neléčí zhoršuje? Může mi někdo prosím poradit? Můj stav se rapidně zhoršil po přečtení vedlejších účinků andidepresiv a po přečtení o innformací o Panické poruše, může mi někdo prosím něco říci?

Ahojky,vypadá to,že kluci mají panickou poruchu a holky panickou poruchu 8.

Děkuji, jsem rád, že se Ti čtení "líbí". Však to skončí dobře, i když až po návštěvě psychiatra.

Tohle máte lepší než prášky. Tedy taky neumím belgicky, ale ten příběh moderátora, kterého v Tv vyhodili za to, že neustál rozhovor s pacienty po operací hrtanu (nebo mandlí?), ten fakt stojí za to. Je to dlouhé, ale kdo vydrží aspoň do čtvrtiny, dočká se :-)

http://www.youtube.com/watch?v=kXf3wx5nPXU

Gdiš nebudete djělat vládě Č.R. pytomce a prezydentovy Č.R. Václavovy Klausovy dobře na šulinka,,tag budete mýt prachi,zdravý bes panyckí poruchi a je,,.Tag se proberte,práški nežerte a na ně se viserte.Jménem Vašý Republyki je musýte zvrhnot!!!!!!!!!!!!!

Michale, dík za super čtení, začínám se v tom úplně vidět po pár stránkách čtení, je hustý, co udělá psychika s člověkem, naprosto přesně si už uvědomuju, co to ve mě odstartovalo, co to ve mě hnětlo a připravovalo a proč si už přes rok myslím, že jsem vážně "fyzicky" nemocný a doktoři ze mě mají akorát "srandu", je potřeba to občas utlumit farmakama, poctivě zobat antidepresiva a udržovat je na určité hladině, aby srovnaly serotonin a nebrat život tak vážně, protože pak se člověku klidně stane, že má pocit, že umírá, nebo, že se zhroutí hned na zem, popř. že není schopen vlézt do obchodu mezi pár lidí, protože si myslí, že ho popadne panika a něco se mu stane... Jsou to hnusný stavy, ale myslím, že se s tím dá bojovat, nejdůležitější je se svěřit do rukou psychiatra, nebrat život tak vážně a neukládat do mozku jen to nejhorší a pořád to vytahovat ven, nesmyslné myšlenkové pochody jsou vůbec tím nejhorším, protože vykonstruují vždy to nejhorší. Vím moc dobře o čem mluvím, málem jsem kvůli tomu přišel o skvělou práci.