JSEM PARANOIDNÍ A VĚČNĚ NESPOKOJENÁ, dál už nemůžu

Je to nemoc. Sice dusevni,...já myslím, že dát se psychicky do pořádku jde. Teda asi ne v případě nějakých patologických žárlivek neby hysterek, tam už to je porucha osobnosti a s tím fakt nic dělat nelze. Ale zvýšit si sebevědomí, tím si víc věřit, naučit se žít sama - bez závislosti na druhé osobě, to podle mě jde. Vzhled se dá vždycky vylepšit, nejlépe cvičením, pak si najít nějakého koníčka, něco v čem budu dobrá, studovat, vzdělávat se, mít dobrou práci, být soběstačná a samostatná, mít nějaké kamarádky a přátele a hlavně: naučit se žít sama a umět být sama se sebou. To jim sebevědomí opravdu zvedne. Ale pokud je holka k ničemu, bez vlastních zájmů a něčeho co by ji bavilo a jedinou náplní jejího života je její partner, nedivím se, že je paranoidní a žárlivá, protože ví, že kdyby ji opustil, ukáže se jak veliká je v podstatě nula a nic jí nezbyde.

Ty damy si sotva mohou...Je to nemoc. Sice dusevni, ale je to nemoc jako kazda jina.

ale jo, vlastně máš asi...Ty damy si sotva mohou srovnat psychiku. S tim jim nepomuze ani psychiatr. Je na tom chlapovi, jestli odejde nebo zustane. S ostatnim, cos psal/a, souhlasim.

nejakej se urcite najde...ale jo, vlastně máš asi pravdu. Najdou se takoví chudáci-dobráci, kteří tohle dokážou trpět dlouhodoběji, ale nakonec si jich ta dotyčná přestane právě pro tu jejich bačkorovitost vážit, je nespokojená se svým životem ještě víc a je to pro oba peklo. Nevím jestli tohle je řešení. Ty dámy by si měly nejdřív srovnat svojí psychiku a ne se na někoho věšet a být mu koulí na noze.

žádný kluk s takovou...nejakej se urcite najde...

žádný kluk s takovou...jojo, vydrží to možná v tom prvotním období zamilovanosti, i když už i tehdy mu to leze krkem, ale po roce, dvou, až zamilovanost opadne si uvědomí co má vedle sebe za megeru a nebude chtít řešit neustálé hádky a napadání. Když si nevážíte samy sebe a máte tak malé sebevědomí, nehoňte chlapy, dejte se nejdřív dohromady.

žádný kluk s takovou holkou, jak se popisujete, nevydrží. Chce pohodu a ani nemusí být holka krásná

Jsem hodně překvapená,že existuje více lidí, s tímto problémem,jsem sice o 2 roky mladší,ale tenhle problém mám už s přítelem rok a půl,vlastně už ho to moje chování nebaví,ale pořád čeká a doufá že se to změní,ale pořád držíme při sobě, jsem strašně podezřivává,paranoidní, a taky hodně žárlivá... Snažím se toho nějak zbavit,ale pořád nic. Náš vztah je hezký, nic mi nechybí,chová se hezky,zajimá se o mě,ale prostě já jsem věčne nespokojená,je to v pohodě mezi námi,ale po delší době se mi zase něco nelibí, je to prostě hrůůza,už nevím jak se s tím vyrovnat, je mi partnera líto.. někdy se mu už i omlouvám, a on je rád že si to uvědomuji. Tady tyhle komentáře jsou už tu sice dlouho,ale zaujalo me to z otho důvodu že trpím tím samým :) Tak snad z toho nezešílím a časem se to změní! :)

Marča:tak to jsi něco jako...toto znám, soucítím s tebou, jsem na tom úplně stejně. Jen jsem o hodně starší a mám s tím neblahé zkušenosti, několikrát jsem mu našla konverzace na netu (nehledala jsem je, prostě mi je nechal v zapnutém počítači), nevěřím mu, vzpomíná na minulost a já si vůbec nejsem jistá, z toho pramení má nespokojenost a žárlivost, je to bludný kruh...

Ano v klubu je nás už hodně jsem jen o 2 roky mladší... Jak vidím ani za ty 2 roky nejspíš nezmoudřím... Když je člověk zamilovaný dělá různé bláznivosti zvláště že velice žárlí... Ano je to tak máme velmi nízké sebevědomí a nikdy se ho nezbavíme i kdyby nám tisíckrát opakovali že jsme krásné... Jelikož si nedovedeme uvědomit svou hodnotu nechápeme jak o nás někdo může stát a to i za faktu že celé dny jen prohlížíme jiné dívky a říkáme si: Kdybych takto vypadala s nikým se nebavím... Jj znám to znám a je to hrozný život nevážit si sama sebe... Když ale někdo takový je holt s tím těžko něco nadělá. Když nedokážeme žít se sebou jak žít s partnerem kterého štve že se zabýváme blbostmi ohledně vzhledu a podobně? - tuto otázku si podáváme velmi často... Myslím že nepomůže ani psycholog a toto je věc kterou si musíme ujasnit my sami. Vážně se musíme zhluboka nadechnout a říct si že za to stojíme a že jsme krásné musíme na sobě hledat vše dobré a zlé věci ignorovat. Takto to děláme i v zamilovanosti na druhé polovičce proč to nezkusit na sebe? Snažme se věřím že to zvládneme! Partneři jsou obdivuhodní to rozhodně ale zároveň se na to koukněme soudně: Kdyby na nás někdo tak žárlil a dával nám tak najevo jak moc nás miluje opustily bychom ho i přes občasné hádky? Já myslím že ani ne. Na otázku se nejlépe odpoví otázkou... :D Právě se snažím nějak se vzmužit a držím palečky i vám!!! Jsme super holky je to tak! Ty co si nevěří jsou totiž vždy paradoxně ty nejvnímavější a nejcitlivější empatické bytosti... Buďme na to hrdé a snažme se si dokázat svou opravdovou ryzí hodnotu!!! :)

Máte nízké sebevědomí, upínáte se na partnera jako na věc, jste taky sobecké. Jedině psychoterapie vám pomůže.

Marča:tak to jsi něco jako...Vítám do klubu!!! U mě platí to samé a též si neumím pomoct. Čeřím, lituju, omlouvám... A to je dokola. Svatozář našim partnerům, svatozář :-D

sem na tom stejne..uplne do detailu..je mi 19, rok a pul mam kluka stejnou postavu jak si psala a zarlim jak na jeho kamaradky tak na kamarady..je mi ze sebe spatne jak sem podezirava ale jinak to nejde..bohuzel se vidime vzdy jen o vikendu a sem vzdycky jak v tranzu kdyz nevim co ten tyden beze me delal

A to je na tom,to nejhezčí, ty třecí plochy,bez toho bych to viděl hodně špatně,nebylo by co BROUSIT.,..-.,,:-(((

Ano asi to tak bud..I když se chová hezky občas udělá pekně hnusné věci které pak leží v hlavě a zničeho nic se vynoří a pak vznikají z mé strany ty hádky a věčná nespokojenost.

Hodnej, milej, milující, na hezké ženy se rád dívající, všechno doma udělá, uspokojuje mne,
toužící se mnou žít- ALE já z něj smrtelně unavená po krátkém čase, žárlící a hádající se zase...Jak siamské dvojče na mě lpí. Dnes mám den volna! Přijedu až zítra za ním.
Mám čas přemýšlet, on mne otupuje, i vůči umění, cestování a jiným radostem ze života.
A tak si připomínám, když jsem já byla zamilovaná do někoho, on nechtěl. Co když taková ta oddanost vlastně otravuje a ničí tu !milovanou! osobu? Svazuje a bere to energii?
Můj přítel je jasně na mne závislý, což ho na druhou stranu musí štvát a proto to koukání po jiných. A já zas toužím se ho zbavit, a proto se hádám..
Padl tu v diskusi nápad, abyste si představily, holky, že jste ho ztratily.
ANO, to bych chtěla.Taky mu nevěřím, furt ta vyznání,stále ten sex, ale dobře si všímám některých drobných "zrad", vyčůraností a jiných lidských vad na kráse. Vy to registrujete možná taky. A to není paranoia.

POMODLYTE SE A MÚŽETE JÝT DÁL.PÁN BÚH JE TA CESTA,PRAVDA Y ŽYVOT.

POMODLYTE SE A MÚŽETE JÝT DÁL.BÚCH JE TA CESTA,PRAVDA Y ŽYVOT.

Jsem na tom stejně..Jsem věčně nespokojená,nasraná,ryju a vyvolávám hádky..Moc mě to na sobě štve,protože teď co jsem těhotná je to ještě horší,protože se opravdu neumím ovládat..Ve skrytu duše mě to moc mrzí,ale nepřiznám to..Mysli na to,že ho tím můžeš ztratit..Mně se to stalo před rokem,naštěstí jsme zase spolu,ale je to stejné s tou mojí věčnou nespokojeností..

proč ta zbytečná agresivita? myslím, že je hlavně důležitý si uvědomit, že něco děláš špatně, to je podle mě začátek cesty, kterou se musíš prokousat. Řekla bych, že řeším podobnej problém s tím, že jsem protivná a neumím se ovládnout. Člověk na sobě musí pracovat, určitě to jde!! Přeju hodně sil a odhodlání......všechno se dá zvládnout!