JSEM PARANOIDNÍ A VĚČNĚ NESPOKOJENÁ, dál už nemůžu

Tyto vztahové problémy řeší lidé na tzv. Rodinných konstelacích pod vedením psychologů nebo vedoucích k tomu vyškolených.

No je to fakt hrozný, co? Já taky musim prostě rozvířit vodu. Je mi jasný, že tady na nás pěkně zaútočej lidi s tim, že jsme hrozný a že by se s náma ten náš měl okamžitě rozejít. Teda aspoň tak většina lidí tady reaguje na žárlivky a tak podobně. No já si řikám, že je to podezřele všechno v pohodě, prostě tomu nevěřim. Tak začnu hledat problémy. Sice si mi neporadila, ale zase si mi pomohla tim, že vim že je na tom někdo aspoň trošičku podobně jako já:))

Marča:tak to jsi něco jako já. zase nepodezírám a tak,ale když jsme dlouho v pohodě bez hádek, tak musím rovířit vodu. Kolikrát si říkám, proč řeším takový věci. Dělám zbytečně peklo. Samotnou mě to ničí, ale nemůžu si pomoct jak z toho ven.Marča tak vidíš sama jsem si postěžovala a nepomohla, nevím co na nás platí.

Je mi 19 let, ano teprve! Předem prosím, neříkejte mi, jak všechno teprve přijde, jak mě ještě potká věcí atd... Já vim! Opravdu. Ale teď chci řešit, to co se děje teď! Proto prosím, abych nemusela poslouchat: "Jsi ještě mladá, proto se to všechno bla bla bla..." Díky:))Prostě, chodím už rok a půl se svym přítelem. Je to moje první opravdová láska. Vlastně si ani neumím představit, jak ta opravdová láska ale vypadá. No to jen tak mimo. Prostě já jsem vlastně v tom vztahu hodně spokojená, nic mi neschází, můj partner je mi (asi, kdo má dneska jistotu v tomhle zkurvenym světě) věrnej a je hodnej, milej, stará se o mě, hodí se skvěle do mojí rodiny, skvěle zapad, rozumim si s nim, máme stejný záliby, je nám spolu fajn. Ale!Já jeho první rozhodně nebyla, měl jich několik a několik jenom na sex. S holkou, o který řikal, že ji opravdu miloval chodil max. 3 měsíce. A to je ten problém! Nevěřim, že to se mnou myslí vážně a nevěřim, že už nikdy nebude vyhledávat ženský jen na sex. I když mě za celou tu dobu nepodved a řekl, že nikdy nepodvede. (Kdyby chtěl holku jen na sex, tak nebude chodit prej se mnou - nespokojenou, věčně ho urážející a podezřívající- ale nějakou si prostě najde a na mě se vykašle) Ale on už mluví i o naší budoucnosti, je to krásný. Ale já tomu nevěřim!!! Všechno je uplně v pohodě, ale já ho pořád podezřívám! Jeho už to nebaví poslouchat, ale už rok to přetrpuje, tak je to asi silný. Ale já tomu nevěřim! Nevim co se sebou, jsem paranoidní, dělám mu hrozný scény, vadí mi když se jen koukne na nějakou ženskou (hezčí než já - já jsem možná hezká, ale nemam ideální parametry, spíš sem plochá s velkym zadkem) No ale já vim, že tim kazim celej vztah. Já mu ani neumim říct, že ho miluju a že je mi s nim krásně, i když to zrovna cítim a myslim si to. Je mi ho líto, protože jsem fakt nesnesitelná. nechci bejt taková, ale nevim co s tim...