Sebepoškozování

dotaz: PROČ???

Zajděte na diskusi "Vzrušuje mně bolest v pupíku" . Díky .

netušim, abych řekla pravdu .. nevim jak ti mám poradit ... ty se musíš zamyslet nad tím jakk žiješ nad minulostí apod.

For. donny: dobre. tak mi teda porad

Tak se zamysli ... stálo by to za to ... ;)

for donny.
Ale ja to nedelam kvuli zavislosti. ja nevim proc to delam. ja to nepotrebuju

for Lenka:
jasně no to chápu, ptž. to přinese jakýsi uklidnění když jdou ven hormony ...a pak je človkěu zase dobře (do tý doby než se vzpamatuje a řekne si proč se pořezal apod.)
To bylo u mě prakticky to samé, měla jsem to jako závislost, nevim, na krvi ne to ne, spíš na tý bolesti, potřebovala jsem něco cítit, potřebovala jsem vědět že něco cítím a taky bolestí jsem se potrestala ...trestala jsem se za to že jsem se pořezala tím že jsem opět vzala do ruky žiletku ...
s tím střídáním nálad ..další věc stejná u mě .. jednou jsem se smála ale podruhý už jsem se jen přetvařovala co že teda moc nezvládám tak to bylo vidět že mne něco trápí ...přesně plány do budoucna i takový pitomý že zhubnu že se budu soustředit na školu až p oty co se týkají rodiny a přátel .. a pak pak to byli výčitky, vzpomínky, nenávist, nesnášenlivost, odpor ...
jasně, máma to už taky moc nemusí, jednou ji zkritizuju podruhý maminko tututu nununu a pak zase si dáme donosu ... už jí to taky moc nebaví ale mě taky ne ... a to pak mrzí, že když ubližujeme sobě tak ubližujeme i druhým ...

For donny: Kdysi sem to delala kdyz sem mela sebevrazedny myslenky, tak mi to pomahalo abych nco neudelala. jenze ted to udelam i kdyz k tomu nemam duvod. Nevim o se deje. do toho hrozny stridani nalad. jden den smich, vtipy, plany do budoucna. druhej den nenavist k sobe same a plac. Muj pritel o pomalu prastava snaset. Ato me mrzi jeste vic

tak a teď For LENKA:
ahoj Leni,
to by jsi toho musela napsat víc aby jsme o tom tady mohli mluvit ...
tak snad jestli budeš chtít ... měj se ...

u toho příspěvku před tímto mělo být "for Lena:"

pardon ...:)

for Lenka:
jasně no, tak takhle dlouho by to u mě nešlo, ptž. to zjistila máma a fakt nerada bych aby to došlo tak daleko jako u tebe ... ke skoku pod vlak ...
ŠOK no tak jaký ale žj .. to je ta otázka .. nevim co tu považuješ za ten ŠOK a sblížit se sněkým druhým a říci mu vše .. chjo ..jenže když nikomu nevěřim ani sobě už ne ...tak jak to můžu všechno vyklopit na člověk kt. jsem potkala "na ulici" ..?
"neudelala sem to protoze v tu chvili jsem si uvedomila ze sebe nenávidim ale toho cloveka co miluji.." - to je hezky řečeno ... přestala jsem ptž. se sešlo spoustu událostí tak nějak dohromady a navíc jsem nechtěla ztratit nebo jsem nechtěla aby mě ztratili máma a nej kámoška
problém stejně jako u tebe byl že oni to tak neprožívali, mámu jsem brala fakt jak supr kámošku ale poslední dobou jsme se dost hádali, kdybych (říkám KDYBY) se třeba podřezala nebo já nevim prostě po tom co jsme se pohádali asi by to nebylo nej- ptž. nejlepší je odejít s čistým štítem, nikomu jsem neublížil apod.
máma to že ji beru doopravdy jako kámošku a že ji nechci ztratit i přesto že jí řeknu co si myslím (což je u kámošek normální), to tak nějak nebere .. jsem prostě její dcera a má mě ráda a tím to končí ..já se u ní cítím v bezpečí mám klid v hlavě a jsem prostě taková vyrovnaná a smířená se vším ...
a u kámošky i když je nej- to je to samý, bere mě jako kámošku jako nej- kámošku, ale to že jí řeknu to co cítím to co si myslím v hloubi duše nebo to co bych jednou chtěla zažít, ... to jde tak nějak kolem ní, sice mě vyslechne to jo ale nemá to pro ni jinak žádnej smysl aby o tom se mnou mluvila nebo tak ...

přeju Ti to .. človíčka kt. má rád ... miluje ...

Začínam se do toho vract zpátky. už nechci, litala jsem v tom docela dlouho. a ted proste nevim proc to delam delam to i kdyz jsem v dobre nalade. nevim proc.

Zdravim... muzu poradit jen tak sama mam stimto zkusenosti pres 6 let!! byly to hrozne stavy..! ale reknu jedno vyleci to ŠOK a poznat nakeho blizkeho cloveka a nebat se mu vypovidat pomuze to a snazit se aby ti ten dotycny s tim problememe pomohl!! je to tezke ,ale da se to ja sem ze dne na den prestala ,kdyz jsem chtela skocit pod vlak a zabit se... neudelala sem to protoze v tu chvili jsem si uvedomila ze sebe nenávidim ale toho cloveka co miluji.. nechci takhle ztratit aby byl s jinou.. nejhorsi bylo ze ja ho milovala, ale on me moc ne.. on me ale zachranil.. v ten moment ,kdy jsem chtela skocit me volal ze me musi videt.. bylo to silene hrozny pocit prazdnoty strachu uzkosti beznadeje.. ale dekuju bohu, ze sem tady.. s tim dotycnym jsem uz pres pul roku.. a milujuho a vim ze me chape a podrzi me drzim pesti.. !!!!!!!!!!!

tak víš co, já to řeknu takhle, já nad vším tak nějak moc přemýšlím a všechno musím mít na stoprocent, řekla bych že nejsem takovej ten typickej ukvapenej puberták .. to je třeba moje výhoda v tom že ještě žiju, ale na to, že mi zase třeba chvíli trvá než někomu začnu věřit to je dost nevýhoda ...
Myslím si, že tvoje dcera je spíš takový "třeštidlo" kt. si řeklo že prostě rodiče jsou takový a takový a nějak nad tím zvlášt nepřemýšlela, ale ono jí to změní ... změní ji to pohled na svět (to že se řeže).
nejprv jsem si to nechtěla uznat, ale když jsem přestala tak jsem si řekla tak a ted jsem "dospělá", vyřešila jsem problém kt. mě popostrčil za tu hranici mezi dítětem a pubertákem ...
Když se člověk řeže, uzavíírá se do sebe. A pak hooodně přemýšlí i třeba nad tím jaký má život cenu pro něho samého a pak hlavně pro ty ostatní ... myslím si že kdo do "toho" už jednou sklouzl tak ho to donutí přemýšlet a když přemýšlí .. nějak si tak uspořádává život, koho tam mít nechce a koho ano ...
A i puberták si určitě někdy uvědomí , když je nejhůř, že ty rodiče potřebuje ... a pak když si takhle dá dohromady to co chce , cíle apod., to koho bude mít "ve svým životě jako přítele ... apod prostě ... tak já nevím asi teda aspon mě se trochu zvedlo sebevědomí a řekla jsem si :dostala ses do problému a sama sis ho i vyřešila ... né ani tak sama ale pomohli ti právě ti které jsi si zařadila do života a s kt. chceš dál žít, mít je rád apod. myslím si že to pro toho sebepošk. člověka pak něco znamená jak jsem řekla určitý přechod přes tu hranici mezi dětstvím a dospělostí ...
Myslím si (já nevim jestli je to tak) , že tvoje dcera si třeba taky chce něco dokázat a to jestli tě zařadí do svýho příštího dílu života jako kamarádku nebo ještě jako mámu to je pouze na ní ... myslím si že bys ji v tomhle měla dát volnou ruku .. já vím pro rodiče je to těžký když "přicházejí o dítě" - najednou se vzdaluje a vy stárnete a stárnete a ono už vás potřebuje čím dál mín ...
Řekla bych, že si uspořádá život jakoby do budouctnosti do dospělosti podle svých představ a bude už za to taky zodpovědná .. v tomhle bych řekla že u pubertáku je právě sebepoškozování jen přechodný ...
že mají nějaký problém v životě .. chtějí se za to "potrestat" (můžu za to že se rodiče rozvedli já?? třeba) ale to je donutí se zapřemýšlet, člověk "nepřemýšlí" nad tím jak udělá jizvu, ale kvůli čemu ji udělá ... když se řeže přemýšlí nad tím komu ublížil a jestli doopravdy ublížil ... pak to začne řešit a nebo problém sám vymizí i se sebepoškozováním ...
takhle on ten problém nevymizí ale nějak se zklidní nebo minimalizuje ... a ten puberták si uvědomí že když se zamyslel nad tím jak si uspořádá život že ted už je jakoby dospělej a že se nebude řezat kvůli něčemu za co nemůže ....

Donny, víš co je skvělé, že to VÍŠ, proč se to s tebou děje tak a tak.... Moje dcera ta to kupříkladu vůbec nechce řešit - prostě jsme hrozní a tečka. I když teď má kupodivu nějaké velmi klidné období - snad to nebude před bouřkou. Ani jsem nepozorovala žádný nový řezanec, tak uvidíme ..

Hm, pravda no, já taky teda moc ne, ptž. jsem u babi, ale v neděli večer pak už jo.
Já bych to řekla takhle: všichni jsou takový jako je on až na jednoho, kt. mě jak píšeš bude mít rád tak. jaká jsem a ne týden, ale dýl ...
No to já tátu taky vůbec tak neberu ... ale já to mám z toho rodinnýho problému no ...
Úplně nesnáším když má nějakej názor a tedkonc mi ho začne nutit, ne nutit, ale prostě to do mě hustí no, třeba.
Před ním teda pokoru já taky nemám, minule jsem byla jak hysterka: poklepal mě po rameni a já mu řekla ať mě nemlátí, kdybych tohle řekla mámě tak už jsem kdovíkde, ale já bych se jí to neodvážila říct, no i když hodně často se s mámou třeba i peru takže ..nevim no
Problém nastává ve chvíli kdy jde právě na jevo hranice jednoho a druhýho člověka - teda táty a mě. každej máme uplně jinej názor někdy prostě i na truc a tam se objevuje to ego ta osobnost .. a my dva, naše osobnosti vedle sebe to je pak něco ...
To je no .. možná proto jsem skončila na psychologii pro mladistvé nebo co to tam na těch dveřích je napsanýho ...

O víkendu na PC moc nejsem - není čas :o)) - ta knížka od Moodyho je hodně dobrá - já četla Život po životě - taky dobrá.
A k těm chlapům - nezatrvzuj se vůči všem - je fakt, že otec poznamená hodně (znám to), a bude ti trvat, než přijdeš na to, že nejsou všichni takoví jako on, ale nevzdávej to - někde je ten jeden, který tě bude mít rád proto jaká jsi. Já mám teď s chlapama jiný problém - nejsem schopná je brát jako autoritu - ať je to manžel, tchán, šéf - prostě mi to nejde - odmítám je poslouchat (ne v tom smyslu, že by mi měli něco přikazovat - ale z principu je jaksi neuznávám) - což taky není moc dobré - pokora mi chybí mrška, pořád leze ven to pitomé EGO. Celý život člověk něco řeší - hihi, to je pak na bednu.

Jé, lidi, vy se máte, všichni šťastní, nikdo nepíše, nereaguje .. za to já jsem na smrt v depce ... né je to blbý, ale trápí mě svědomí po třech panácích a jednom paralenu dost horor ...
Čtu supr knížku, Život před životem od Moody-ho a Perry-ho ... no dobrý ...
Tý voďo já sem píšu total-kraviny, ale já se z toho musím nějak vypsat bo co ... položilo mě to na lopatky ale upa ..no nic radši kočim lidí ... mějte se

marcelí ... nevim jestli bys to pochopila tak tu posílám ještě opravu, jsem to tam nějak zvorala:
...jo to moje máma říká taky že nebudu přece bulet kvůli prkotinám .. jenže co je pro dospělýho prkotina ...

Zmatená:
jasně no já když se rozepíšu je toho dost, pomáhá to vypsat se z něčeho, tak promiň :)
pokračování:
Vysvětlení? nevim jestli to pochopiš ale zkusim to:
většinou tím lidi chtěj vyřešit nějakej problém, ve skutečnosti ho tím ale nevyřeší jen si je (ty problémy) pak ještě přidělaj.
jde o to že se (jak jsem už psala u sebe) budto chtějí zbavit jaksi tý psychický ""bolesti"" chtějí ji potlačit tou fyzickou, což jde ptž. to vlastně bolí takže to pak prostě tu psychiku přemůže no ...
pak jde o to že z toho začne téct krev takž se začnou uvolnovat nějaký hormony, na uklidnění a aby to tak nebolelo ... když se člověk řízne při krájení v kuchyni bolí je to říznutí, když začne týct krev skoro to pak nebolí ...takž to pak uvolní člověk celýho, trochu mu to oblbne mozek ...
tam bych asi řekla že bud může ten člověk pak bejt závislej na tý bolesti nebo na tom uvolnění...
někdo jak už jsem taky zminovala se řeže jen kvůli tomu aby byl in (nemá to nic společnýho s EMO - ty co potkáváš na ulici a maj růžovočerný hadry a stíny pomalu až na nose, dlouhý rukávy aby zakryli jizvy - to není EMo styl)
někdo jak tu už taky nějakej človíček psal se řeže kvůli tomu že ho to jaksi vzrušuje (bolest, ..), to jsou takový ty sado-maso