Sebepoškozování

jj to taky chápu a vytvořila jsem si naprostej odpor k chlapům (takže i ke klukům, myslela jsem že prostě už nechci mít na blízku někoho takovýho jako je táta, někoho kdo mi ublížil, jenže vlastně pak si máma našla toho přítele a toho jsem začala brát jako tátu jako skutečnýho tátu prostě to bylo silnější než ten všechcen odpor ... pak zmizel ze života (no nezmizel, stýkáme se ale málo) a azase tu nic není jen ten odpor a nechuť ...
jo to moje máma říká taky že nebude bulet kvůli prkotinám .. jenco je pro odspělýho prkotina pro nám co si tak nějak ještě vytváříme svět to může podrazit nohy ...
když se pak seskupí těch "prkotin" víc na jednu hlavu 15-tilétý pubertačky je to těžký no ...začala bych ale od začátku .. to je nejlepší .. i když někdy je to vážně těžký ... doufám že se ten mrak přežene a budete zase v pohodě

jj díky já sem už v poho, už se neřežu vždycky se jen ujistim že mám žiletku blízko u sebe a že se na ni tak nějak můžu spolehnout .. pak mě to už ale tak nějak přejde .. a navíc když to zjistila máma, tak mě tedkonc trochu kontroluje .. né jako nějakej detektiv ale vždycky tak nějak něco nadnese třeba at nedělám žádný kraviny nebo tak když odchází ... v tom je to že to nebolí jen mě ale i ostatní ..měla o mě strach ...

Donny - já tak trochu chápu jak se cítíš - v tom nemít a chtít tátu - já to měla jako mladá holka podobné. naši se rozvedli, když mi bylo 17, ale otec s námi více méně nežil ani před tím - sebevědomí jsem měla na nule, prostě nic moc teenagerský věk. Teď mám rodinu úplnou - dvě děti, 18 letého synaa 15 letou dceru se kterou mám TENTO problém, žijeme v domečku. Dcera si moc přála psa - tak má fenku, které se maximálně věnuje - říkám si, že nevím odkud pramení její problémy - ale je to asi tím, že si do hlavy nevidíme a problém mladého člověka je pro dospělého třeba prkotina - tím si myslím, že to naskakuje až to dojde do fáze, kdy už se to nedá zastavit :o) Snad to bude OK - musím tomu věřit - nikdo bohužel (nebo naštěstí) není 100%ní. Držím ti palce - a vážně si zkus neubližovat - nebolí to totiž jenom tebe :o).

donny, díky za reakci, promi?, přečtu si Tě zítra, je toho dost, co jsi psala a pak budu reagovat. Snad zítra bude lépe. Připadám si taky jako zmatený puberťák, opravdu:-( Říkám si ,že snad jasněji jsem měla jako mladá, a to nejsem stará ještě ani střední věk, ale mladá už taky ne.

Nevím jak tě mám oslovit,
ale abych nezapomněla chtěla jsem ti nejprv poděkovat za ten poslední odstaveček ... takže díky! :)
jasně no to chápu, je to takový dost rozdílný - my puberťáci chceme zkusit to co jste zkusili vy a vy nás před tím co jste zkusili a bylo to špatně chcete chránit! je to přirozený, ale dost blbý ... blbý zjištění. jsi teda asi dobrá máma co? no i když ono to hoooodně souvisí s celkovou situací v rodině ... ta je u nás dost blbá, né nejhorší, ale ne nejlepší. jasně no to máma to se mnou taky tak nějak probírala, vyrůstala jsem s ní nikdy mi nebránila jít k tátovi, lae já tátu skoro neznala, byla jsem prcek když s náma ještě jezdil na výlety a tak, pak jsem měla takový období kdy jsem se mu podvolila sem tam jsem k němu jela, další bylo to že jsem dostala "rozum" - teda spíš jsem měla pěknej bordel v životě, a chtěla jsem si ho urovnat, tam asi začala puberta - a s tátou jsem se nechtěla ubec stýkat, předtím si vlastně ještě našel přítelkyni což byla asi taková ta poslední kapka, přestala jsem se s ním teda stýkat, mamka si našla za myslim 1 rok nebo tak přítele ... říkala jsem mu tati měla jsem ho fakt ráda, měl dceru s tou se máma nesnesla (byla fakt hrozná ! nebudu popisovat radši) a tak se táta zase nějak vytratil ... byla jsem tak nějak sžitá s tím že tu ten druhej "táta" už bude "napořád" ale jak se máma nesnesla s tou jeho dcerou donutilo ho to se odstěhovat (bydlí ve stejném městě ale je to takový divný už no, není to jako dřív)
pokusila jsem se znova komunikovat s mým pravým tátou, ptž. jsem byla ve stavu kdy jsem tátu jaksi "nevlastnila". Táta mi chyběl .. mít ho tak u sebe ...
S mým pravým tátou jsme si ale ubec nesedli, já po něm chtěla nějaký ustupky že tu sem i já ne jen ta jeho přítelkyně ale on je chtěl i po mě , já neměla ale už kam ustoupit, nebylo nic co by mu mohlo vadit nebylo prostě nic v čem bych mohla ustoupit.začli jsme se hádat ... já si začínala tak nějak všímat věcí kolem mě a jelikož někde do klubu bych asi něšla (nemám se moc ráda, vzhledově a tak) a opít to by máma poznala tak jsem se dá se říct z nudy začala řezat, pomáhalo mi to ptž. jsem věděla že něco cítím , brala jsem to jako trest, dost často jsem se hádala s mámou - vytýkala jsem jí že nemám tátu apod., přitom ona za to fakt nemohla - a já nevim no v poslední řadě to byla pak i závislost - na bolesti, ...
nemysli si, třeba v době kdy byla moje máma v mým věku se taky dětska řezali ale spíš to bylo tenkrát jako móda, ted se to vrací v tý podobě že se řeže emo ale to není pravda, je to jen taková ta smetánka co jako fakt už neví co dělat pro to aby byli in tedkonc (EMo je o něčem jiným, to skutečný)
mě zůstali jizvy a zůstanou asi ještě hoodně dlouho ptž. se to ubec nechce vstřebat. Stydím se za ně, ale co bylo bylo nevim jak přijdu do školy s krátkým rukávem ...
ale je to minulost tak zase na druhou stranu nemám proč se stydět žj.
Vysvětlení? nevim jestli to pochopiš ale zkusim to:
většinou tím lidi chtěj vyřešit nějakej problém, ve skutečnosti ho tím ale nevyřeší jen si je (ty problémy) pak ještě přidělaj.
jde o to že se (jak jsem už psala u sebe) budto chtějí zbavit jaksi tý psychický "bolesti" chtějí ji potlačit tou fyzickou, což jde ptž. to vlastně bolí takže to pak prostě tu psychiku přemůže no
musím končit dopíšu to příště!!!!

taky už mám dospělé děti, tedy přibližně generace marcelí. To, cos tu napsala pro ni, je pravda. I my byli takoví, někdo víc a jiný míň. Možná právě proto chceme své děti uchránit od podobných špatných věcí. Mně se to s dětmi podařilo. Sama kouřím, nejde mi už přestat, dětem jsem to netajila, nic jsem jim nezakazovala, ale hodně a hodně si s nimi povídala. Ne až to byli puberťáci, ale od mala. Pubertu jsme přestáli celkem v pohodě, žádný větší malér nebyl.
Víš, měli jsme v mládí taky plno chyb i neřestí, trápení... ale tehdy se to neřešilo řezáním se. I když se snažím, tak toto opravdu nechápu. Zatím mi to nikdo nevysvětlil, jak je možné, že se někdo řeže tak, že mu zůstanou jizvy? Rozum mi to nebere, to je jakoby si někdo uřízl nohu, protože se mu nechce do školy, do práce..? tak aby tam nemohl jít? Znám velice dobře bolest duše, život nebyl procházkou, ale zdoláváním překážek různého charakteru.
Moc ráda čtu, že ty ses toho zbavila. Tvůj příspěvek se mi líbí a proto jsem reagovala. Všechny příspěvky tady na diskuzi jsem nečetla, ani nevím, jak jsem se tu dostala, když toto téma mi nic neříká, protože tomu absolutně nerozumím. Ahoj donny.

Zmatená:
Ahoj,
tak já nevím jestli chceš slyšet útěchu, ale to asi moc ne co?
Já nevim vezmu to od začátku: Proč se nenávidíš? proč jsi se sebou nespokojená? Co rodina jaký k ní máš vztah? proč si myslíš že ti všichni lžou a proč? Myslíš že ty nelžeš, že se na tebe dá spolehnout?
Nevím , na tohle si musíš nebo by jsi si měla odpovědět sama, probrat to s tou psycholožkou .. to s tou uzavřeností a kritikou to mám takový období taky ... a na sebevraždu jsem myslela taky, ale mám tu furt někoho kdo mě má rád nebo kdo mě nechce ztratit ... Máš někoho takového? Dobře s ezamysli než řekneš ,ne,! Já nevi,m asi je blbý radit dospělýmu člověku jako puberták kt. budu citovat: "nic nezažil, nic nezkusil, ..." Ale tak já nevim ... co si třeba najít nějakou zábavu budto někde kde budeš sama, můžeš chodit každý den běhat, nebo si pořídit psa a chodit s ním na procházky a nebo naopak prostě s ebavit ve společnosti, ať budeš chodit do kavárny a za sebou stejnak slyšet hlasy lidí nebo prostě jít někam do klubu a užít si večer v klubu, seznámíš se tam třeba s nějakým ,tvorečkem, který tě pochopí a bude mít rád, nebo to bude jen kamarádství ale opravdové ... at tak či tak přijdeš na uplně jiný myšlenky a budeš si tak nějak užívat každý chvilky života. nesmíš to ale hned vzdávat .. zkus se trochu přemoc usmát a brát věci s nadhledem .. já vim někdy je to fakt těžký ale toho ,protivníka, at je to depka nebo někdo ,kdo ti lže, to překvapí a prostě te nechá na pokoji .. bude vědět že s ejen tak nedáš porazit že to jen tak nevzdáš ...
Ten strach z toho že někomu ublížím taky znám ale prostě nesmíš myslet jen na ostatní když ti oni (nevim jak to je) lžou tak taky nemyslí na tebe ale spíš an sebe aby si zachránili hlavně oni kůži ... nedělej to že budeš nejdřív myslet na ostatní a potom teprv na sebe ... ptž. to by tě potopilo.
Já nevim no, běž se projít, je tam hezky vetou kytky je to blbý ale je to tak, není to ten hnusnej svět jak ty ho vidíš je krásnej ale něco za něco když ty se usměješ paprsek slunce se ti zablýskne v očích a přijdeš na to že je život docela dobrej ...
nevím no ...

Ahoj, pročítám si různé diskuze, já jsem se nikdy neřezala, mně to nejde, ale nenávidím se odjakživa, jsem dospělá, se sebou nespokojená a nikoho nemám blízkého ani z rodiny, všichni mi lžou a nedá se na nikoho spolehnout. Nevím, jak se chovat, někdy jsem uzavřená, jindy kritická k sobě i okolí a dneska mi to řekla psycholožka a já se začala ještě více nenávidět, myšlenky na sebevraždu mám poslední dobou hodně často. Nějak bych chtěla upoutat pozornost, ale v dobrém smyslu, jenže dopředu prostě vím ,že mě stejně nebude mít nikdo rád a vždy proharaju. Tak vás a vaše problémy třeba trochu jiné, ale hodně podobné donny s otcem, moc chápu. Dneska jsem se rozhodla už se s nikým nebavit, tak jsem si vypla ICQ a nepřijímám ani hovory, protože bych ještě někomu nevědomě ublížila, dneska to tedy jede, hnusný den, deprese jak svině a zase to jde dolů a myšlenky na "to" se blíží a někde visí ve vzduchu a až to přijde, tak se z toho buď "udusím" nebo to musím nějak ventilovat. Je mi zle a zle a nejhorší je, že mi nejde nepřemýšlet. Cítím ,že jsem ZLÁ !

ahoj marcelí,
tvůj pohled na Spí je určitě jakýmsi přínosem do této diskuze i když to co si myslí rodiče vím už od mámy ...
Já vím je to těžký mezi puberťákem a dospělým člověkem je doooost velkej rozdíl, ale mě třeba štve že vy dospělí jste "všechno" zkusili a my díky to mu nemůžeme "nic" - řeknu to takhle je blbý uvádět jako příklad SPí ale třeba cigarety ...
Když bych já přišla domů a byl ze mě cítit kouř tak dostanu sprda že jsem kouřila a já nevim co a bude to taková ta příšerná diskuze (puberták o tom nechce mluvit a rodič se jakoby vnucuje ptž. o tom mluvit chce - chce vědět důvod, chce vědět jak dál apod.), ale pak se to přesune na to že oni taky poprvý přišli domů a byli cítit kouřema aže jim řekli rodiče to a to a to (peníze, ...)...
no co k tomu ještě dodat oni si to vyzkoušeli a byli za to "biti", my si to zkusíme a taky dostanem ...
já vím, vy rodiče o nás máte strach, berete ty vaše diskuze s náma jako určitou prevenci (co kdyby kouřil, bral drogy, ...)
a nebo pak že s náma diskutujete aby jsme se zamysleli nad tím co děláme, proč to děláme apod.
Nevím no my máme právo být naštvaní na vás že nám nerozumíte a já nevim co ještě a být ty "pubertáci" ale vy zase vždycky budete ty rodiče co mají furt pravdu a co si všechno vyzkoušeli a zjistili jaký to je a k čemu jim to je ...
ale něco na zavěr:
stejně jako vy jste si museli "všechno" vyzkoušet tak my na to právo taky máme né?
jako vy jste vzdorovali svým rodičům, tak my můžeme taky né?
že vaše dítě je třeba po tatínkovi kt. kouřil ve 13-ti a (nechci se dotknout) spal s holkou před patnáctinama ...to jsou geny a ty asi nezměníte ...
"puberták" bude ty vaše rozmluvy s ním brát vždycky jako ztrátu času a nebude ho to zajímat ale každej si na to přijde sám ...
ale ted zpět k tobě (jestli můžu)
víš co začnu třeba s tím že ti donesla žiletku jako důkaz že už to neudělá ... nevim no, já osobně jsem si žiletky koupila kolikrát, kolikrát mi je máma vyhodila, ale furt prostě i přesto že už se neřežu ,ji, někde musím mít ...jsou to takový ty schovky kde ji "nikdo" nenajde teda spíš nechci aby ji někdo našel...
volání o pomoc ..já nevim jak to vidíš ty nebo tvoje dcera - jizvy třeba zakrývá ale bere je jako volání o pomoc ..nevim ..může je brát jako určitej útěk z reality ..nevím jaký máte vztahy v rodině ... ty a její otec nebo ona k otci apod.
mě osobně já sem pak už nepotřebovala volat o pomoc mě stačila ta úleva při tom říznutí ...pak mi to bylo všechno jedno nebo mi to dodalo odvahu pohádat se s tátou nebo něco takovýho ...
pak byly takový ty stavy kdy jsem se toho chtěla zbavit vyčítala jsem si to pak se to ve mě nějak všechno zase nahromadilo a zase jsem se musela říznout ...
je těžký přestat ptž. třeba já to pak už měla jako závislost jako hru ... záleží jen na tvojí dceři kdy se rozhodne ukončit to co dělá ...
myslím si (nebo soudím podle toho jaká je většina případů) že není typ kt. by kvůli tomu že jí rodiče nerozumí chtěl spáchat sebevraždu ...a ty si to taky určit myslíš .. tvoje dcera přece nemá sebevražedný sklony apod. víš co tam jde spíš o to že jizvy jsou čím dál hlubší a hlubší a krve je čím dál víc a víc ... je to jako drogy malá dávka větší ta už pak taky nestačí a pak se to přežene a je konec ....NEDĚS SE!!! ...myslím , nebo narážím na to že by se to mělo řešit od začátku toho problému ..ty jako rodič by jsi si měla uvědomit kde začal problém , kdes udělala chybu ale přitom se z ničeho moc neobvinovat ptž. dcera by pak mohla být jakoby v přesile a využívat toho ..j áfakt nevím o případu vaší rodiny nic a řekla bych že si to musíte vyřešit hlavně vy mezi sebou víc se sblížit jestli máš pocit že s eti vzdaluje najděte si společnýho koníčka apod. já doopravdy nevím ale koukám na to z pohledu pubertáka (nec 15) kt. dřív dělal to co tvoje dcera a kvůli dalo yb se říct prakticky tomu samému ...rodina a vztahy v ní

nevím jestli se sem ještě koukneš a přečtěš si to ale doufám že se to vyřeší ...taky jsem se z toho vybelhala ale musela jsem chtít sama ....... pp a měj se

tak jsem si pročetla vaše příspěvky, ještě před půl rokem, bych opravdu řekla, že sebepoškouování dělají lidé, kteří nevědí co roupama dělat a chtějí být zajímaví - omlouvám se za ten hloupý názor. Tehdy se mě to totiž bedotýkalo osobně. Nedávno jsem zjistila, že se začala řezat moje 15-ti letá dcera. Když jsem zjistila, že má na ruce jizvy úplně mě to sebralo, řekla mi, že tak řeší svůj vztek na nás rodiče, protože ji nechápeme - ach jo. Ale jak má chápat dospělý jedinec puberťáka - řeknu Vám, že to nejde, rodiče jsou vždycky trapní a nemožní (sama jsem si to myslela, když jsem byla v jejím věku :o)). Měla jsem s dcerou dlouhou promluvu u které jsme obě brečely, potom mi přinesla žiletku na důkaz toho, že už to neudělá ....... ale víte co ??? já sama vím, že to takhle jednoduše nepůjde. Píšete tady, že je to stav nepochopení, volání o pomoc, ale jak pomoct, když vlastně ani sami nechcete ??? Nechci to zobecňovat - to bych nerada, ale chci jen podat jakýsi pohled té druhé strany. Většinou každá máma chce pro dítě to nejlepší a ani nemá šanci zjistit, že to to nejlepší není - na výchovu Vás nikdo nepřipraví - asi to řeknu blbě, ale buď si s potomkem "sednete" a pak je to OK nebo ne a pak je na problém zaděláno. Já jsem nikdy své děti neodháněla, když přišly s problémem, snažili jsme se ho řešit společně v rámci možností, a teď jsem v koncích..........

Lidičky, nevím jestli dělám nejlíp, ale dám sem svoje ICQ, tady je: 364-976-218
Jestli chcete napište ...

for: Přemek
jasně to chápu, já si našla uplně jinej svět, uzavřela se do sebe, a nebyli tam ty lidi co záviděj, nadávaj a pomlouvaj ... , ale nebyl tam ani nikdo z mých blízkých z rodiny z přátel ... nevěřila jsem ani jim .... sebe jsem taky chtěla vykopat ze života ... dělala jsem všechno pro to aby mi bylo blbě nebo když mi nebylo blbě tak jsem aspon spala abych neviděla okolní svět ...
to že jsi narazil na politiku asi ještě tak nevnímám ptž. se každej den nedřu v práci apod. ale obecně pro slušnýho člověka je život těžkej ... jak se to říká že život je bahno a jen svině v něm umí chodit ...
a tak jsem začala bejt svině ..doslova psychicky vidírat tátu a možná trochu i mámu ... tátu různejma věcma, ale mámu spíš řezáním ..měla o mě strach ..četla si totiž můj deník (od tý dob jí nevěřim) a tam bylo i pár řádků o sebevraždě apod ... bála se o mě ale já nakonec zjistila že to potřebuju ... předtím jsem se řezala abych odbourala okolní svět ... ale ted? ted jsem to najednou potřebovlaa byla jsem závislá ... a pak to jelo prostě dál a dál ..máma vynervovaná já taky a táta taky bylo to hrozný když jsem jela k tátovi ten mi vynadal nebo řekl že dělám kraviny ..doma ..máma se o mě bála ... bylo to jako z bláta do louže ...
chodím tedkonc k psycholožce ... ale potíž je v tom že problém by se měl začít řešit od toho kde vznikl ...přičemž ten já díky tátovi a mámě nevyřeším a i kdyby byli schopni si sednout spolu k jednomu stolu ... minulost nezmění ... a tak tam ten prvotní problém zůstává ...
psycholožka mi právě řekla jestli se nedá nějak obejít ... ale já nevím jestli ještě do táty má cenu investovat lásku a nějakou energii .. když vidím že on mi ji nevrátí ...neví o čem se se mnou má bavit neví co mě baví neví co mi koupit za dárek...
Nyní po těch pár .. ne pár ale třech ... návštevách psych. jsem si řekla že to s tátou nemá cenu dál rozebírat .. bude to možná z vašeho pohledu neřešení problému ale já to prostě nechám tak jak to bylo .. budeme se stýkat tak 1x do měsíce možná mínkrát a bude to takový jako předtím ...
musím asi začít koukat víc na sebe ne jen na to okolo mě ...myslím si že kdyby táta chtěl bude s tím něco dělat ale on se ani nesnaží ... možná neví jak pravda je to chlap ...
musím spíš myslet víc na to že tu jsem i já a moje psychika a to že mám nějaký cíle ..rodinu kt. mě podrží ne jako táta že mi dvakrát do roka přiveze štůs papírů do kopírky a párkrát čokoládu
prostě jsem se řezala byl v tom problém s tátou ale ted se s tím že táta prostě nebude musím smířit ...
chlapi mi obecně dost ublížili a tak ani v tomhle směru nemám důvod proč bych se s tátou dál stýkala ... ptž. on mi ublížil ...
až příště pojedu zase k tý psych. tak jsem právě říkala že jí řeknu at mi napíše prášky na nejhorší situace a bude ...
jen k tomu :Určitě není pravda, že psychiatři léčí jenom hlupáky a blázny .. bych řekla že já sama a to jsem puberták jsem dokopala tátu at mě k tý psych. vozí ptž. jsem si uvědomila že mám problém ...řežu se ...
víš co beru to tak že lidi v okolí si mysleli myslí a budou myslet vždycky co chcou a nikdo ani ty sám jim to nevysvětlíš tak aby změnili názor ...je to smutný ale je to tak ..bud budou nadávat do já nevim radši čeho nebo tě budou litovat ... ani jedno není ideální a ani jedno se člověku zrovna nelíbí ...
ale ty pro kt. něco znamennáš mají tě rádi tak ty ti pomůžou ..podrží tě ..budou mít třeba svůj názor ale ten názor za to že by tě třeba ztratili jim nestojí ..

Já osobně jsem sebepoškozováním ještě donedávna řešil svoje problémy - měl jsem totiž pocit, že se ke mně všichni otočili zády a že celý svět je proti mně, protože žít v týhle blbý době a republice je pro slušnýho člověka fakt těžký. Začal jsem ale navštěvovat psychiatra a doporučil bych to každému, kdo má podobný problém jako já. Určitě není pravda, že psychiatři léčí jenom hlupáky a blázny, jak si možná mnozí myslí. Já beru již 2 měsíce nějaké prášky a musím říci, že mi to pomáhá. Původně jsem měl strach, co tomu řeknou lidé v mém okolí, ale kolegové v práci, kteří o mých problémech vědí, se mi naopak snaží pomáhat a psychicky mě podporovat, takže si myslím, že jsem se rozhodl správně.

for tt:
hm tak to bohužel u mě teda ne, mě to nezmizí ani po měsíci ani po půl roce ...
zvířátko je dobrý no ... teď jen otázka jestli by ho připustil ten přítel nebo jestli na něj máš čas, apod.
dobrá vůle právě navazuje na ten důvod ... když máš důvod pak máš i silnější vůli no ...
výhýbat problémům ..jů to je dobrý ... to zkusim ale zaručuju tak možná ani ne půl dne ...
ale tak jen tak komentář no. ...

já dělám to samé, ale opravdu jen v limitních situacích- řežu se žiletkou a za dva dny není nikde ani stopa,pak na čas přestanu,ale když něco bouchne vzpomenu si na řezání - na to není rada, potřebuješ mít prostě pevnou vůli- pořid si zvířátko a snaž se vyhýbat problémům - rány si pečlivě dezinfikuj a maž krémem, pak nebudou tolik viditelné :)) hodně štěstí

No ahoj Aničko,
teďkonc jsem tu sice dlouho nebyla, ale jinak sem chodím dost pravidelně ... vždycky namrknu ...
Přesně, to je na tom to špatný - lidi nemají možnost, nemají odvahu, obecně nemají nikoho kdo by je poslouchal a nebo se radši ani nechtějí svěřovat (okolí by je odsoudilo, pochybovalo by, vidělo by to jako trapný puberťácký chování apod.)
Možná teď můžu pochybovat o tom jestli je tvůj přítel skutečným přítelem, ale asi bych tu přehrabovala něco do čeho nevidím ...
Tak na netu toho je spoustu, žj. něco je naaranžovaný, ale něco je fakt ... taky sem si říkala že k tomu bych nikdy nedošla ... já jsem se neřezala "aktivně" ale spíš "rekreačně" když to tak mám říci ...
Sice to pak byla závislost ale že bych se řezala každej večer to zase ne teda..
Musíš věřit, že přestaneš ... jinak to nemá cenu ... věř mi .. musíš mít furt nějaký důvod i když brát u tebe jako důvod přítele se mi zdá dost nanic ..když se o tom s tebou ani nehodlá bavit...
Abych pravdu řekla chtěla jsem jít na gympl a pak na psycholožku ale já a na gympl asi bych se tam z toho se sypala myslím psychicky ptž. nesnáším vlastní neúspěch( dá se přežít no :) ale stejnak) a navíc nesnáším matiku :)
Jojo to chápu to sem právě myslela s tou psychologií taková terapie ...

Diky, Dony. Doufam, ze se sem jeste podivas:) Jeste jsem ani moc nemela moznost to probrat s nekym, kdo s tim ma zkusenost. S pritelem si o tom popovidat nemuzu, i kdyz bych kolikrat chtela.. on vubec nevi o co jde, ani se o tom nechce bavit.- Videla jsem par fotek lidi, kteri jsou na tom fakt spatne, a myslim si, ze k tomu nastesti nedospeju..Treba ty vecny problemy jednou skonci, i kdyz tomu prestavam verit a cim dal vic myslim, ze celej zivot je jeden velkej problem. Ale urcite vim, ze na tom nejsem zas az tak spatne, jak nekteri, kteri by potebovali fakt pomoc. Kdyby mi nevysla skola a musela bych si hledat praci v jinym oboru, tak myslim, ze bych chtela zkusit neco takovyho - poslouchat lidi, kteri potrebujou, aby je nekdo poslouchal, kteri se potrebuji vypovidat. Me totiz nikdy nikdo neposlouchal, tak vim, jaky to je. Mozna kdybych se mohla soustredit na pomoc ostatnim, ze by to pomohlo mne samotne..Jestli chapes, jak to myslim.

Náká M. tady napsala , že jso dva různé důvody proč si lidé úmylsně ubližují . Ve skutečnosti jsou nejméně tři . Ten třetí možný důvod sebeubližování je , že to toho člověka může vzrušovat , cítit bolest . Nazívá se to masochysmus . Pozor , zpousta lidí si myslí , že když si někdo úmylsně působí bolest , i když né proto že by ho to vzrušovalo , tak že je to masochysta . Není to pravda , dokať vás nevzrušuje cítit bloset , tak nejste masochysté . Ten , koho vzrušuje působit bolest někomu dotyčnému , ten je zase sadista . Často mají lidé tuto kombinaci úchylek - sadomasochysta .
Dobrým příkladem sadomasochysty je člověk , píšící na této diskusi ( je tady na doktorce.cz ) - "Vzrušuje mě bolest v pupíku" .
Píše pod přezdívkou Lara .

kiwinek:
Ahojky kiwinku, :)
už zase ten případ s klukem?? no holky holky .. :) že vy se s těma klukama trápíte .. oni vás odkopnou a je jim to šumák a vy se kvůli nim řežete ...
a ještě nejíte ...
Ale no tak vždyť seš určo supr holka na dobrej pokec nejsi nějaká taková můra bárbí tak proč by jsi s každým hned musela do postele?? já neříkám někdy je to fakt láska ... ale byla to ta pravá láska??? (nevím kolik ti je, takže sem se možná dotkla - kdyžtak promiň)
Ale proč ne přátelství ??? Já vim přátelství mezi holkou a klukem nejde ...ALE JDE!!! to jsou jen kecy ...někdy místo kámošky líp poradí kámoš ... a někdy holka potřebuje slovo kluka ... jak jí to sluší apod. třeb aaž pak se z toho vylíhne ta skutečná láska ...a ne že budeš další použitou fusaklí ...
Přece se takový holky nebudou zavírat doma a nebudou přemýšlet nad blbostma když můžou jít ven ..to by tady na světě zbyly jen samý čůzy .. hlavu vzhůru ..něco dobrýho k jídlu a žiletky vyhodit ...
ještě tak ztracenej případ jak vypadáš nejseš ..neboj!

ahoj Kubajs, :) (smím-li)
ten pocit znám .. ten pocit, že nic nezvládám, že jsem k ničemu, že nejsem taková jakou by mě chtěli ostatní, že nejsem naopak taková jaká bych chtěla být, nevím no co ještě dodat ..
myslíš fyzickou bolest :) né nechci "buzerovat" za chyby taky je dělám ...
jasně no ..dokud nezačalo léto taky to nikdo nevěděl pak to zjistila kámoška holky ze třídy a blablabla .. nápodobně. nikdo by to do mě neřekl ...jsem pohodová

Anne:
Ahoj Anne,
nevím jak začít jen jsem chtěla říct to, že když nechceš aby se to máma dozvěděla proč nepřestat kvůli ní .. kvůli tý mamce kt. se ti jako jediná věnuje kt. i když se třeba pohádáte ti rozumí ...
chápu tvojí situaci, že když to zjistili spolužáci byl z toho poprask ...ale je to tvoje věc tvoje ruce a tvůj život ..dělej si s ním co uznáš za vhodný ani já se ti v něm ted nechci rejpat ... jen .. jen prostě třeba kvůli tý mámě bys mohla přestat ...bude to třeba těžký ale řekni si že to co ona prožívá s tvojí sestrou taky není zrovna med ...chceš jí udělat stajný starosti jako sestra ..chceš bejt na ní (na mámu) - psychicky myslím - taky jako sestra???chceš jí působit bolest?? chceš aby měla strach ??? PROČ KVŮLI TOMUHLE NEPŘESTAT JE TO MALEJ DŮVOD??? - není to psychický vydírání jen se zamysli ... :) hodně štěstí a málo jizev